6 C 320/2022 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce podal dne [datum] žalobu proti žalovaným o náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši 281 242,92 Kč s tím, že po první žalované požadoval zaplatit částku 267 628 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, a dále po obou žalovaných společně a nerozdílně uhradit částku 13 614,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil tak, že byl dne [datum] účasten na dopravní nehodě v [obec], při níž mu viník nehody, bývalý zaměstnanec 2. žalované způsobil zlomeninu vřetenních kostí na obou rukách a dále zejm. vícečetné pohmožděniny, pro které musel být v dlouhodobé pracovní neschopnosti a podstoupil sérii operačních zákrok, rehabilitací a navazujících léčebných procedur. Viník způsobil dopravní nehodu služebním vozem ve vlastnictví jeho tehdejšího zaměstnavatele, tj. 2. žalované, v pracovní době v rámci cesty uskutečněné za plněním svých pracovních úkolů. O jeho vině rozhodl Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 14. 7. 2021, č. j. 19 T 59/2021, v němž byl žalobce se svým nárokem odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalobce o svých nárocích aktivně jednal s 1. žalovanou, u níž má 2. žalovaná sjednáno povinné ručení k vozidlu, s nímž byla způsobena uvedená dopravní nehoda. První žalovaná z titulu povinného ručení plnila část žalobcem vznesených nároků (náhrada za věcnou škodu, náhrada za léčebné výlohy, bolestné atd.), o zbylé části mezi nimi nedošlo k dohodě. První žalovaná odmítla žalobci uhradit jeho nároky za další nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč, náhradu ušlého zisku ve výši 67 628 Kč (rozdíl mezi žalobcem požadovanou částkou 74 400 Kč a 1. žalovanou vyplacenou částkou 6 772 Kč) a náhradu za právní zastoupení ve výši 13 614,92 Kč (rozdíl mezi žalobcem požadovanou částkou 48 752,92 Kč a 1. žalovanou vyplacenou částkou ve 35 138 Kč), proto se jich žalobce domáhá touto žalobou. K nemajetkové újmě žalobce uvedl, že při nehodě utrpěl zlomeninu obou zápěstí, což mu zcela náhle a nečekaně naprosto znemožnilo běžné každodenní fungování. Pro komplikovanou zlomeninu musel po nehodě dne [datum] podstoupit operační zákrok a následně další operační zákrok dne [datum] k extrakci šroubů a zpevňujícího materiálu z pravého zápěstí, a dále sérii náročných rehabilitací a léčebných procedur. Povaha tohoto zranění mu zcela znemožnila vykonávat jakékoliv běžné každodenní činnosti (sám se najíst, napít či vykonat osobní hygienu). Žalobce tak byl v důsledku fixace obou rukou pomocí sádry přes 3 měsíce zcela odkázán na pomoc členů rodiny, což ho jako velice aktivního člověka vystavilo nebývalému stresu, pocitům studu, ponížení, bezmoci a méněcennosti. Žalobce nadto utrpěl tato zranění v době, kdy vzhledem k povaze svého povolání jakožto daňový poradce má nejvíce práce z celého kalendářního roku. Žalobci byla znemožněna i komunikace s klienty, aby nastalé komplikace mohl rychle vyřešit. Žalobce nemohl podporovat své potomky v jejich rozvoji, účastnit se společných rodinných aktivit, dovolených, výletů, věnovat se svým sportovním koníčkům a pomáhat svým rodičům na chalupě. V období od června 2020 do května 2021 v rámci své rekonvalescence žalobce absolvoval cca 60 rehabilitací. Žalobce proto vznesl vůči 1. žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy 200 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % p. a. od [datum] (podle předžalobní výzvy) do zaplacení zahrnující prožité následky poškození zdraví, s tím spojené duševní strádání žalobce a ušlé prožívání rodinného života a sportovních aktivit. První žalovaná tuto částku odmítla uhradit s odůvodněním, že útrapy žalobce nedosahují intenzity nutné pro odčinění další nemajetkové újmy, neboť tato se hradí pouze při specifických okolnostech vymykajících se běžnému průběhu léčby, nadto nárok již považovala za uhrazený v rámci náhrady za ztížení společenského uplatnění. Žalobce toto odmítl, neboť náhlá změna každodenního života, intenzivní více jak rok trvající léčba, ušlé prožívání času s rodinou a dětmi a času stráveného aktivním sportem, který byl do té doby nedílnou součástí žalobcova života, pro něj představovaly velmi citelnou nemajetkovou újmu, která nemůže být svou povahou podřazena pod jiné typy nároků. Navíc 1. žalovaná dříve plnila žalobci nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění, přičemž podkladem pro tento nárok byl znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum]. Žalobce má tedy za to, že na odborném podkladě byla mezi stranami prokázána vysoká závažnost a komplikovanost zranění, které dokonce vedlo k trvalým následkům. Lze tedy dle jeho názoru předpokládat, že intenzita ztížení společenského uplatnění do jisté míry vypovídá i o útrapách, kterými si žalobce musel projít během psychicky i fyzicky náročné léčby a rekonvalescence. Z dikce § 2958 občanského zákona je pak patrno, že zákonodárce prezentuje další nemajetkovou újmu a ztížení společenského uplatnění jako dva rozdílné tituly, které jsou co do svého základu a důvodnosti naprosto odlišné. Nelze je tak dle názoru žalobce v žádném případě smísit dohromady, jak ve své argumentaci činí 1.žalovaná. K ušlému zisku žalobce uvedl, že 1.žalovaná tento nárok uspokojila pouze částečně, a to ve výši 6 772 Kč z původně požadované částky 74 400 Kč v důsledku odlišného způsobu výpočtu ušlého zisku 1. žalovanou, který žalobce nepovažuje za správný. První žalovaná vycházela při výpočtu ušlého zisku z daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob, které zahrnuje inkasované příjmy za kalendářní rok 2019 (rok před nehodou). Samotné inkaso však podléhá dalším vnějším a mnohdy neovlivnitelným faktorům, jako je doba splatnosti faktur, platební morálka, ekonomická situace zákazníka atp. Inkaso příjmů proto nelze bez dalšího užít k výpočtu ušlého výdělku žalobce. Vyčíslení je možné odvodit pouze ze skutečného objemu poskytnutých služeb, které se pravidelně během roku promítají do daňových přiznání k DPH. Za rok 2020 činí tato ztráta po odečtení výdajů částku 74 400 Kč. Žalobce měl zasmluvněných 300 hodin činností pro roky 2019 a 2020. V roce 2020 však místo 300 hodin poskytl pouze 52 hodin, a to pouze z toho důvodu, že ke zranění a léčbě došlo v období května a června, které je z povahy jeho ekonomické činnosti jako daňového poradce naprosto stěžejní. Výpočet provedený 1. žalovanou nelze taktéž akceptovat z důvodu nestandardních ekonomických podmínek v době pandemie. Žalobce doložil 1. žalované daňová přiznání za roky 2019 a 2020, objednávky na celý rok 2019 a rozdílovou tabulku odpracovaných hodin za roky 2019 a 2020. První Žalovaná vyšla rigidně pouze z časového srovnání mezi kalendářními čtvrtletími 2019, které však vzhledem k počátku pandemie koronaviru nelze takto uplatnit. Generálním pardonem ministryně financí ze dne [datum] bylo povoleno odsunutí podání přiznání k daním z příjmu za rok 2019 z prvního na druhé čtvrtletí roku 2020. Toho velká část povinných subjektů využila, podobně jako žalobcovi klienti. Žalobci se tak úraz stal právě v době, kdy měl před sebou nejvíce práce z celého roku. Propad odpracovaných hodin je pak viditelný právě ve srovnávací tabulce. Celkový ušlý objem výdělku žalobce se tak snížil o 248 hodin, což při hodinové sazbě žalobce 750 Kč činí 186 000 Kč. Žalobce využívá systém paušálních výdajů (60 %), po jejichž odečtení z ušlých tržeb činí čistý ušlý výdělek částku 74 400 Kč. Pro porovnání žalobce dodal, že za rok 2021, kdy byl zpět v plné pracovní činnosti, přesahovaly jeho příjmy z podnikatelské činnosti již částku 1,6 mil. Kč. Žalobce proto požaduje ušlý zisk ve výši 74 400 Kč, ponížený o již plněnou částku 6 772 Kč, tj. 67 628 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % p. a. od [datum] (podle předžalobní výzvy) do zaplacení. K nákladům právního zastoupení žalobce uvedl, že tyto mu vznikly v rámci uplatňování jeho nároků v trestním řízení a dalším uplatňování těchto nároků vůči samotné 1. žalované. Žalobce předložil 1. žalované fakturu za právní služby svého současného právního zástupce ve výši 48 752,92 Kč s tím, že hodlá uplatnit i další postupně vznikající náklady. První žalovaná uznala a uhradila žalobci pouze 3 úkony právní služby dle advokátního tarifu v celkové výši 35 138 Kč, podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobci není známo, jakým způsobem stanovila 1. žalovaná tarifní hodnotu pro výpočet úkonů. Nadto počet fakticky provedených úkonů právní služby převyšoval ten uznaný mnohonásobně. Jelikož 1. žalovaná odmítla uhradit zbytek nároku, žalobce se proto z právní opatrnosti obrátil taktéž přímo na 2. žalovanou, aby doplatila zbylou část nároku ve výši 13 614,92 Kč. Ta však pouze opakovaně odkazovala žalobce zpět na 1.žalovanou jako pojistitele. K dohodě však nedošlo. Žalobce proto požaduje tuto nezaplacenou část nároku po obou žalovaných společně a nerozdílně se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % p. a. od [datum] (podle předžalobní výzvy) do zaplacení, neboť má za to, že mu nepřísluší rozhodovat o právním postavení žalovaných v rámci jejic