18 C 62/2022-76 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce se žalobou ze dne , datum, domáhal určení, že je výlučným vlastníkem stavby bez č. p./č. e., garáže, umístěné na pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , a stavby bez č. p./č. e., garáže, umístěné na pozemku parc. č, číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, (dále též „předmětné stavby“), ačkoliv v katastru nemovitostí je zapsáno spoluvlastnictví účastníků na výše uvedených nemovitých věcech, pro každého v rozsahu id. 1/2.2. Žalobce tvrdil, že zápis v katastru nemovitostí ohledně podílu žalované je v rozporu se skutečným stavem, neboť vlastnické právo žalované k podílu na předmětných nemovitostech nikdy nevzniklo, pročež zápis do katastru nemovitostí byl proveden bez právního důvodu a řádného titulu.3. Výše uvedené nemovité věci jsou a vždy byly samostatnými věcmi, nebyly součástí pozemku a takto je žalobce nabyl jako celek na základě dvou kupních smluv. Žalovaná nikdy nebyla vlastnicí předmětných garáží, právní předchůdce žalované byl pouze spoluvlastníkem pozemků pod výše uvedenými nemovitostmi. Vlastnické právo k pozemkům pod garážemi bylo v katastru nemovitostí dočasně zapsáno ve prospěch České republiky. Žalovaná proto vedla restituční spory o vydání nemovitostí v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , konkrétně o vydání podílu o velikosti id. ½ na budově č. p. , číslo, , umístěné na pozemku parc. č. , hodnota, , pozemku parc. č. , hodnota, , pozemku parc. č. , číslo, právě i na pozemcích parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, Přestože se soudní spory netýkaly garáží, ale pouze pozemků pod nimi, katastr nemovitostí nesprávně zapsal na základě rozhodnutí soudu jako vlastníkem podílu na výše uvedených garážích žalovanou.4. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, považovala ji za zjevně nedůvodnou. Namítala, že žalobce poprvé vůči žalované vznesl své domnělé výlučné vlastnické právo k předmětným garážím teprve podáním ze dne , datum, v rámci řízení o vydání bezdůvodného obohacení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, .5. Žalovaná namítala, že na základě rozsudku , soud, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (správně , spisová značka, ) ve spojení s rozsudkem , soud, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vydala , právnická osoba, jako povinná osoba žalované jako oprávněné osobě ideální ½ budovy č. p. , číslo, v , adresa, s ideální ½ stavební parcely č. , hodnota, , ideální ½ pozemkové parcely č. , číslo, – zahrada, ideální ½ stavební parcely č. , číslo, a ideální ½ stavební parcely č. , číslo, s příslušenstvím, vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, . Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, .Pravomocným rozsudkem , soud, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem , soud, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo určeno, že žalovaná je vlastnicí, mimo jiné, ideální ½ stavební parcely č. , číslo, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 19 m2 v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , jejíž součástí je budova bez č. p./č. ev., garáž, a ideální ½ stavební parcely č. , číslo, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 32 m2 v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , jejíž součástí je budova bez č. p./č. ev., garáž. Žalovaná proto uváděla, že mimo obnovu řízení již nelze revidovat pravomocný rozsudek o určení vlastnictví k témuž předmětu mezi týmiž účastníky.6. Soud se ztotožnil s názorem žalované, že o určení vlastnictví k předmětným nemovitostem mezi týmiž účastníky již bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem , soud, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem , soud, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a věc nemůže být v rozsahu citovaného rozhodnutí projednána podle § 159a odst. 4 o. s. ř. znovu. Z uvedeného důvodu usnesením ze dne 24. 5. 2022, č. j. 18 C 62/2022-23, řízení zastavil podle § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).7. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , usnesení ve výroku I. o zastavení řízení z důvodu překážky věci rozhodnuté potvrdil.8. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, zejm. namítaje že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce řádné a určité identifikace nemovité věci ve výroku rozhodnutí o určení vlastnictví nemovité věci (konkrétně od rozsudků Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 411/98 a 30 Cdo 2855/2008) a učinil nesprávné rozhodnutí při posouzení otázky stejné věci a totožného předmětu řízení.9. Žalobce argumentoval tím, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci, neboť v předchozím řízení vůbec nebylo rozhodováno o garážích, jakožto samostatných věcech v právním smyslu, nýbrž o pozemcích, na nichž stavby garáží stojí. To vyplývá z textu výroku určujícího rozsudku i kontextu vedení sporu (sporu o existenci restitučního nároku žalované). Garáže podle dovolatele nebyly a ani nemohly být předmětem řízení ve věci pravomocně skončené, to bez ohledu na nesprávný a bez právního důvodu provedený zápis do katastru nemovitostí. Žalobce poukázal rovněž na absenci odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož není zřejmé, na základě čeho dospěl odvolací soud k závěru o totožnosti předmětu řízení. Tvrdil, že výrokem určujícího rozhodnutí v předchozím řízení bylo rozhodnuto jen o pozemcích, na nichž předmětné stavby jakožto samostatné věci v právním smyslu stojí.10. Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným a rovněž důvodným. Poukázal na svou ustálenou rozhodovací praxi týkající se posuzování naléhavého právního zájmu na určení vlastnictví určitého předmětu, který není věcí v právním slova smyslu, ale součástí věci jiné, tedy konkrétně na to, že je možné žalovat na určení vlastnického práva k předmětu (součásti) coby součásti věci hlavní. V takovém případě je nutno žalobní petit naformulovat tak, že se účastník domáhá určení vlastnického práva k předmětu, který není věcí v právním slova smyslu, jakožto (coby) součásti věci hlavní. V tomto směru dovolací soud výslovně upozornil na svá rozhodnutí ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1671/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 22 Cdo 5515/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2716/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 4605/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2520/2018.11. Nejvyšší soud tedy vyslovil, že ze samotného znění výroků není možné bez dalšího učinit závěr, že o předmětných stavbách již bylo pravomocně rozhodnuto, neboť nebylo rozhodováno o „stavbách jakožto součástech předmětných pozemků“, nýbrž o vlastnictví k pozemkům pod nimi. S ohledem na nedostatky odůvodnění soudů obou stupňů ohledně posouzení totožnosti předmětu sporu se sporem v původním řízení, zrušil dovolací soud napadené rozhodnutí včetně rozhodnutí soudu prvostupňového a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.12. Z rozsudku , soud, ze dne , datum, . č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že o žalobě žalobkyně , jméno FO, proti žalované , právnická osoba, , o vydání nemovitosti dle zákona č. 87/91 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, rozhodl soud I. stupně tak, že žalovaná, , právnická osoba, jako povinná osoba podle zákona 87/91 Sb., je povinna vydat žalobkyni, , jméno FO, jako osobě oprávněné dle zákona 87/91 Sb., id. ½ domu č.p. , číslo, na stavební parcele parc. č. , hodnota, a id ½ parcely parc. č. , hodnota, , to vše v katastrálním území , adresa, (výrok I).13. K odvolání žalované proti citovanému rozsudku rozhodl , soud, rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrdil ve znění, že žalovaná , právnická osoba, je povinna vydat ideální ½ budovy č.p. , číslo, , bytový dům v , adresa, , část obce , adresa, , na stavební parcele č. , hodnota, - zastavěná plocha a nádvoří, ideální ½ stavební parcely č. , hodnota, - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 150m2, ideální ½ pozemkové parcely č. , číslo, - zahrada o výměře 567m2, ideální ½ stavební parcely č. , číslo, - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 19m2, ideální ½ stavební parcely č. , číslo, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 32m2 s příslušenstvím, to vše v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , část obce , adresa, , žalobkyni , jméno FO, ; rozsudek nabyl právní moci , datum, (zjištěno z rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ).14. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu se podává, že„Žalovaná nezpochybnila nárok žalobkyně na vydání poloviny sporných nemovitostí, nezpochybnila ani skutečnost, že žalovaná , právnická osoba, je osobou povinnou k vydání těchto nemovitostí, pouze poukázala na skutečnost, že , právnická osoba, porušila blokační ustanovení zákona o mimosoudních rehabilitacích a převedla polovinu nemovitostí na manžele , jméno FO, , kteří jsou nyní vedeni v katastru nemovitostí jako vlastníci celé nemovitosti, a došlo k prohlášení vlastníků o rozdělení na jednotky. Kupní smlouva, kterou , právnická osoba, dne , datum, uzavřela s , tituly před jménem, , jméno FO, ohledně poloviny sporných nem