8 C 71/2024-29 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 13 700 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 13 700 Kč od 8. 6. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 900,82 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč a částky 2 144 Kč jakožto smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , a žalovaným byly dne 26. 11. 2022 a 27. 11. 2022 uzavřeny smlouva o úvěru č. , tel. číslo, , na základě kterých byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 13 700 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s příslušenstvím vrátit do 26. 12. 2022, což neučinil. Uvedená pohledávka byla na žalobkyni postoupena dne 5. 6. 2023.2. Žalovaný ve věci nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil.3. Zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na 16. 4. 2024 omluvil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků.4. V řízení byly prokázány následující skutečnosti:Původní věřitel, společnost , právnická osoba, zaslal žalovanému na jeho bankovní účet č. , č. účtu, dne 26. 11. 2022 částku 3 100 Kč a dne 27. 11. 2022 částky 2 500 Kč a 8 100 Kč, tj. celkem 13 700 Kč (výpisy z běžného účtu , právnická osoba, , výpis z běžného účtu č. , č. účtu, ). Pohledávka vůči žalovanému byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek mezi , právnická osoba, a žalobkyní ze dne 23. 11. 2022, společné prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 6. 2023). Žalobkyně odeslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvu, oboje dáno k poštovní přepravě 14. 6. 2023 (předžalobní výzva a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 6. 2023, podací arch ze dne 14. 6. 2023).5. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny žádné skutečnosti podstatné pro posouzení věci, když žalobkyně předložila smlouvy o úvěry, avšak vzhledem k absenci podpisu žalovaného na těchto listinách z nich soud neučinil žádná zjištění.6. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, neboť žalobkyně neprokázala svá tvrzení, z nichž měl vyplývat uplatněný nárok na plnění dle smlouvy o úvěru.7. Předně žalobkyně neprokázala, že by mezi původním věřitelem a žalovaným došlo k uzavření jakékoliv smlouvy, neboť předložená smlouva neobsahuje ani vlastnoruční ani elektronický podpis žalovaného podle § 5 až 7 zákona č. 297/2016 Sb. o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce. Nahrazení podpisu žalovaného tzv. verifikační platbou z jeho účtu nenaplňuje znaky elektronického podpisu vyžadovaného právními předpisy České republiky ani Evropské unie, konkrétně § 561 odst. 1 a § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), čl. 3 bodu 10, čl. 25 a čl. 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (nařízení „eIDAS“). Elektronický podpis musí umožňovat identifikaci jednající osoby, včetně ověření její totožnosti, k čemuž však v daném případě nedošlo. Nelze proto dojít k závěru, že by žalovaný v tomto směru učinil projev vůle o obsahu, jenž by odpovídal obsahu žalobkyní tvrzené a předkládané smlouvy.8. Nárok žalobkyně proto soud posoudil dle zásad bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) ohledně částky 13 700 Kč, která byla v součtu skutečně na účet žalovaného zaslána. Žalobkyni vzniknul nárok na vydání této částky, o kterou se žalovaný obohatil a na zákonný úrok z prodlení. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se žalovaný dostal po předžalobní výzvě, která byla odeslána dne 14. 6. 2023. Podle § 573 o. z. se považuje za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tedy 19. 6. 2023 (pondělí). Žalovaný se tak do s vrácením bezdůvodného obohacení dostal od 20. 6. 2023. Nárok na zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 642,61 Kč, přičemž tato částka představuje 72,94 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86,47 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 13,53 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 844 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a DPH 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.