11 C 273/2023-109 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 6. 9. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 38 237,09 Kč. Dle žalobních tvrzení je žalovaná podílovým spoluvlastníkem se spoluvlastnickým podílem id. 1/2 na pozemku parc. č. , anonymizováno, , zapsaném na LV č. , anonymizováno, pro k. ú. , adresa, , jehož součástí je budova na adrese , adresa, (dále také jen „Nemovitost“ nebo „připojená Nemovitost“). Druhým spoluvlastníkem je , Jméno advokáta B, , manžel a právní zástupce žalované dále také jen „, Jméno advokáta B, “ nebo také jen „druhý spoluvlastník“). Nemovitost spoluvlastníci nabyli s právními účinky vkladu ke dni 20. 7. 2018. Žalobkyně dodávala žalované do připojené Nemovitosti, osazené vodoměrem, vodu z veřejného vodovodu a odváděla z ní odpadní vody v souladu s podmínkami pro připojení nemovitosti na veřejný vodovod a veřejnou kanalizaci dle zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu (dále jen „ZVK“). Dne 7. 10. 2019 žalobkyně se spoluvlastníky připojené Nemovitosti jakožto odběrateli uzavřela smlouvu č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, o dodávce pitné vody (dále jen „smlouva o dodávce pitné vody“ nebo také jen „Smlouva“). Odvod odpadních vod nebyl předmětem Smlouvy, nicméně již v době nabytí vlastnictví žalovanou a druhým spoluvlastníkem byla Nemovitost připojena i na kanalizační soustavu a byla z ní odváděna odpadní voda. Žalobkyně do Nemovitosti dodávala vodu a odváděla odpadní vody minimálně od 15. 11. 2018, kdy provedla kontrolní šetření připojení Nemovitosti a zjistila připojení Nemovitosti na kanalizaci. Dle žalobkyně jí tak vznikl nárok na úhradu vodného vůči žalované z titulu Smlouvy i ze zákona, neboť podle ZVK má vlastník vodovodu a vlastník kanalizace právo na úplatu za dodávku vody (vodné) a úplatu za odvádění odpadních a srážkových vod (stočné). Nárok na úhradu stočného jí pak vznikl ze zákona, když účastníci neuzavřeli spolu smlouvu o odvodu odpadních vod kanalizací. Fakturou č. 2342039242 ze dne 24. 3. 2023 žalobkyně vyúčtovala žalované vodné za období od 25. 7. 2018 do 7. 3. 2023, přičemž z důvodu posléze žalovanou vznesené námitky promlčení uvedenou fakturu žalobkyně stornovala a vystavila dne 13. 4. 2023 novou fakturu č. 2342047144, jíž vyúčtovala vodné za období od 28. 3. 2020 do 7. 3. 2023 v částce 22 817 Kč se splatností 30. 4. 2023, kterou žalovaná dosud neuhradila. Další fakturou č. 2342049698 ze dne 20. 4. 2023 se splatností 7. 5. 2023 žalobkyně vyúčtovala žalované stočné za období od 28. 3. 2020 do 7. 3. 2023 ve výši 22 411 Kč, které rovněž nebylo dosud uhrazeno.Ohledně vodného žalobkyně dále uvedla, že odečty vodoměru na připojené nemovitosti provedla dne 15. 11. 2018, 26. 2. 2021 a 7. 3. 2023. Výpočet vodného za období od 27. 2. 2021 do 7. 3. 2023 tedy vycházel z množství odebrané vody 307 m3 dle stavu vodoměru; za období od 28. 3. 2020 do 26. 2. 2021 žalobkyně vyúčtovala vodné shora označenou fakturou č. 2342047144, přičemž pro účely této žaloby upravila období, za které požaduje vodné na dobu od 6. 9. 2020 do 26. 2. 2021 tak, aby nežalovala právo, které je již promlčeno. Množství odebrané vody a výši vodného v tomto období od 6. 9. 2020 do 26. 2. 2021 žalobkyně určila propočtem, kdy na základě údaje o množství odebrané vody za období od 15. 11. 2018 do 26. 2. 2021 (odečty vodoměru) zjistila průměrnou denní spotřebu vody v připojené nemovitosti v tomto období, která činila 0,4575 m3/den (počáteční stav vodoměru: 49 m3, konečný stav vodoměru: 431 m3, spotřeba vody/rozdíl/: 382 m³; počet dní: 835; denní spotřeba: 382 m³/885 dní = 0,4575 m³/den). Pro účely odpočtu od vyfakturované částky zaokrouhlila žalobkyně denní množství odebrané vody na 0,46 m³/den. Za „promlčené“ období od 28. 3. 2022 do 6. 9. 2022 dle propočtu žalobkyně odebrala žalovaná o 75 m3 vody méně než dle předmětné faktury. Žalobkyně s odkazem na tabulku „rozúčtování dle období a sazeb bez DPH“ na straně dvě faktury č. 2342047144 dále konstatovala, že za období 28. 3. 2020 – 30. 4. 2020 (s vyfakturovanou spotřebou 16 m³) ničeho po žalované nepožaduje, za období 1. 5. 2020 – 31. 12. 2020 odečetla spotřebu za období od 1. 5. 2020 do 6. 9. 2020 v rozsahu 59 m³ a za dobu od 6. 9. 2020 do 31. 12. 2020 tak zbylo uhradit vodné za 53 m³ vody v ceně 2 423,69 Kč (namísto 5 121,66 Kč dle faktury – vše bez DPH). Dle žalobkyně tak celková spotřeba vody za období od 6. 9. 2020 do 7. 3. 2023 (dále také jen „rozhodné období“) činila 386 m³ (pozn. soudu: součet 307 m³ za období od 27. 2. 2021 do 7. 3. 2023 dle stavu vodoměru, 53 m³ za období od 6. 9. 2020 do 31. 12. 2020 dle propočtu a 26 m³ za období od 1. 1. 2021 do 26. 2. 2021 dle faktury č. 2342047144) a za toto množství odebrané vody žalobkyně podanou žalobou uplatnila vůči žalované požadavek na zaplacení částky 19 418,64 Kč bez DPH (10 %), tj. 21 360,50 Kč včetně DPH s tím, že po odečtení uhrazené zálohy ve výši 2 290 Kč představuje dluh žalované na vodném 19 070,50 Kč včetně DPH.Stočné za odpadní vodu odebranou ve stejném rozhodném období pak žalobkyně, s odkazem na § 19 odst. 5 ZVK, požadovala podanou žalobou v množství zjištěném jako množství dodané vody. Odkázala na shora popsaný propočet (a tabulku „rozúčtování dle období a sazeb bez DPH“ obsaženou ve faktuře č. 2342049698) s tím, že za období od 23. 3. 2020 do 30. 4. 2020 na stočném opět po žalované ničeho nepožaduje, za období od 1. 5. 2020 do 31. 12. 2020 žalobkyně odvedla celkem 53 m³ odpadních vod za cenu 2 109,93 Kč, za období od 1. 1. 2021 do 7. 3. 2023 odvedla množství odpadních vod za stočné dle citované tabulky a celkem tak za rozhodné období žalobkyně odvedla 386 m³ odpadních vod v částce 17 424,17 Kč (bez DPH 10 %), tj. 19 166,59 Kč včetně DPH.Celkový dluh za rozhodné období ve výši 38 237,09 Kč žalovaná neuhradila ani na základě předžalobní upomínky.Žalobkyně doplnila, že provedení propočtu spotřeby poměrně podle dní v případě, kdy není možné stanovit spotřebu odečtem ke konkrétnímu dni, je standardní praxe žalobkyně v případech, kdy nedojde k odečtu ke konkrétnímu dni. Zmínila situace, za nichž k takovému náhradnímu způsobu propočtu dochází s tím, že jiný způsob zjištění spotřeby vody je technicky nemožný a zákon řešení těchto situací neupravuje, pročež se dovolávala analogického posouzení věci ve smyslu ust. § 10 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), tak aby se dospělo ke spravedlivému, resp. dobrému uspořádání práv a povinností.Dále poukázala na to, že v rámci předsoudní komunikaci účastníků žalovaná namítala, že žalobkyně v rozporu se svými povinnostmi neprováděla odečet a vyúčtování v pravidelných ročních intervalech, jak je obvyklé a jak ostatně měla ohledně vodného činit dle účastníky uzavřené Smlouvy. V tomto směru žalobkyně připustila, že na její straně došlo v důsledku chyby zaměstnance k tomuto administrativnímu pochybení, pro které byla nucena po žalované požadovat vodné a stočné zpětně. Současně však upozornila na to, že žalovaná i druhý spoluvlastník připojené nemovitosti jsou advokáti, a musí jim být zřejmé, že za pitnou vodu a za odvod odpadních vod se platí. Akcentovala, že pokud se žalovaná nastěhovala do nového domu a tři roky jí nepřišlo vyúčtování vodného, musela vědět, že něco není administrativně v pořádku. Dle žalobkyně by poctivý přístup byl ten, že žalovaná poté, co žalobkyně své právo omezila na poslední tři roky dodávky vody, dluh zaplatí.Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku.2. Žalovaná neuznala žalobou uplatněný nárok a žalobu navrhla zamítnout. Nezpochybnila své spoluvlastnické právo v rozsahu 1/2 podílu k Nemovitosti, uzavření Smlouvy se žalobkyní, neexistenci smlouvy na odvádění odpadních vod, obdržení všech tří faktur označených v žalobě a realizaci odečtů vodoměru ze dne 15. 11. 2018 a 7. 3. 2023; vůči žalobnímu nároku, jehož vznik jako takový nesporovala, však vznesla řadu námitek. Namítala absenci aktivní i pasivní legitimace účastníků v rámci stočného, nezákonnost odečtu ze dne 26. 2. 2021, nesprávnost výpočtu dodané vody a promlčení celé žalobní pohledávky.Ohledně namítaného nedostatku aktivní legitimace žalobkyně ve vztahu ke stočnému žalovaná argumentovala, že v rozhodném období nebyla žalobkyně, dle nesporného prohlášení účastníků, provozovatelem ani vlastníkem kanalizačního řadu, kdy vlastníkem byl developer. Developer uzavřel s , právnická osoba, . (dále jen „, anonymizováno, “) a se žalobkyní smlouvu o úpravě vzájemných vztahů v souvislosti s výstavbou v předmětné lokalitě, na základě které má , anonymizováno, právo na náhradu ztráty vzniklé neoprávněným odběrem vod z vodovodu nebo neoprávněným vypouštěním odpadních vod do kanalizace, přičemž toto právo může , anonymizováno, převést na žalobkyni. Postoupení pohledávky , anonymizováno, na žalobkyni však, dle žalované, proběhlo nezákonně (nikoli v souladu s § 1879 a násl. o. z.), neboť ze strany postupitele nedošlo k řádné notifikaci o postoupení a ze strany postu