20 C 8/2025-28 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15. 1. 2025 domáhá po žalované 405 556 Kč spolu s příslušenstvím jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena nepřiměřenou délkou správního řízení. Žalobkyně uvedla, že s ní bylo vedeno správní řízení ve věci její žádosti o prodloužení rozhodné doby trvání služebního poměru ze dne 29. 5. 2012 (dále též jen „žádost o prodloužení poměru“ a „správní řízení“), přičemž správní řízení bylo zahájeno dne 30. 5. 2012 a skončeno dne 19. 1. 2024 nabytím právní moci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2023, č. j. 10 Ad 3/2023-46 (dále též jen „konečný rozsudek“). Žalobkyně uvedla, že byla s ohledem na změnu právní úpravy mystifikována, neboť jí nejdříve bylo sděleno, že správní úřad dostal žádost 4. 6. 2012, a proto žádost o prodloužení poměru neprojedná. Následně správní úřady změnily právní kvalifikaci s tím, že žádost o prodloužení poměru byla sice podána 30. 5. 2012, nicméně jí bylo odpovězeno velitelem sil podpory písemností ze dne 28. 6. 2012, č. j. 85-43/2012-2280 (dále též jen „odpověď velitele“), které je materiálně správním rozhodnutím. Žalobkyně tvrdí, že byla udržována v nejistotě, přičemž správní řízení nebylo skončeno meritorním rozhodnutím a nezná tudíž, jak by dopadlo. Podle žalobkyně, správní orgány nerozhodovaly bezodkladně, nejdéle však do 30 dnů a nezabývaly se ani námitkou nicotnosti vznešenou ze strany žalobkyně. Podle žalobkyně po vyloučení doby 180 dnů pro podání 3 správních žalob celková doba správního řízení včetně soudního přezkumu činila 11 let 1 měsíc a 20 dnů. Žalobkyně tak má za to, že základní částka činí 202 778 Kč, která podléhá zvýšení o 100 %, a proto celkové peněžní zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou správního řízení představuje 405 556 Kč.2. Žalovaná ve svém vyjádření nárok žalobkyně neuznala a navrhla žalobu zamítnout, jelikož je přesvědčena, že na straně žalobkyně absentoval stav nejistoty ohledně výsledku řízení, jelikož doba trvání služebního poměru byla vyřešena již v roce 2013. Žalovaná sdělila, že žádostí o prodloužení poměru žalobkyně požadovala změnu doby trvání služebního poměru, která byla stanovena do 31. 12. 2013, a to o 48 měsíců, tj. do 31. 12. 2017. Na žádost bylo reagováno v odpovědi velitele tak, že nebyly shledány důvody k zahájení řízení z moci úřední a že žádosti žalobkyně nevyhovuje, neboť prvotně byl za den doručení žádosti považován den 4. 6. 2012, kdy již byla účinná novela zákona o vojácích z povolání, která neumožňovala zahájení správního řízení na návrh žadatele. V květnu 2013 bylo z moci úřední zahájeno řízení ve věci prodloužení doby trvání služebního poměru žalobkyně. Služební poměr žalobkyně byl rozhodnutím ředitele Agentury personalistiky , Anonymizováno, o změně doby trvání služebního poměru ze dne 13. 6. 2013, č. j. MO , RČ, -2230 (dále též jen „rozhodnutí ředitele“), prodloužen do 31. 12. 2016. Proti rozhodnutí ředitele žalobkyně nepodala žádný opravní prostředek. S uvedeným prodloužením služebního poměru projevila při pohovoru souhlas. Služební poměr žalobkyně skončil dnem 31. 12. 2016. Žalobkyně tak podle žalované nemohla být uvedena do stavu nevědomosti a nejistoty ohledně trvání jejího služebního poměru. Namítané správní řízení tak pozbylo vydáním rozhodnutí ředitele relevance a nejpozději dnem 31. 12. 2016, tedy zánikem služebního poměru žalobkyně, se stalo zcela bezpředmětným. Skutečnost, že řízení bylo formálně ukončeno až po delší době, podle žalované neznamená, že by délka správního řízení byla materiálně způsobilá vyvolat újmu na straně žalobkyně. Jednání žalobkyně se navíc jeví žalované jako účelové, jelikož podala návrh na přijetí opatření proti nečinnosti až dne 21. 1. 2016, přičemž do uvedené doby žalobkyně nečinila žádné kroky vedoucí k vyřešení své žádosti.3. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků, a to:Žádost o prodloužení poměru byla doručena správnímu orgánu dne 30. 5. 2012, ve které žalobkyně požadovala změnu doby trvání jejího služebního poměru, který byl stanoven do 31. 12. 2013, a to o 48 měsíců, tj. do 31. 12. 2017. Odpověď velitele byla zdůvodněna tím, že nebyly shledány důvody k zahájení řízení z moci úřední a že se žádosti žalobkyně nevyhovuje. V květnu 2013 bylo z moci úřední zahájeno řízení ve věci prodloužení doby trvání služebního poměru žalobkyně. Služební poměr žalobkyně byl rozhodnutím ředitele prodloužen do 31. 12. 2016. Proti rozhodnutí ředitele žalobkyně nepodala žádný opravný prostředek. Žalobkyně vykonávala služební poměr až do 31. 12. 2016. Konečný rozsudek má vyznačenou doložku právní moci dne 19. 1. 2024. Žaloba je podána v návaznosti na žádost žalobkyně o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou správního řízení ze dne 15. 7. 2024 (dále též jen „žádost o zadostiučinění“), která byla ze strany žalované projednána, a žalobkyně byla dne 15. 1. 2025 o závěrech posouzení žádosti o zadostiučinění řádně informována.4. Soud má za to, že zde nebyla žádná sporná skutková tvrzení, když sporným zůstalo pouze právní posouzení věci.5. Ze správního spisu zn. 131/2016-3416 soud zjistil, že:V odpovědi velitele velitel uvedl, že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední a že žádosti o prodloužení poměru nevyhovuje.V podání ze dne 21. 1. 2016 se žalobkyně domáhala přijetí opatření k nápravě v rámci ochrany před nečinností, když podle ní nebylo rozhodnuto o žádosti o prodloužení poměru.Odpovědí na podání „Ochrana před nečinností“ ze dne 29. 1. 2016 Sekce podpory Ministerstva obrany žalobkyni sdělila, že k zahájení správního řízení došlo až dnem 4. 6. 2012, nikoliv 30. 5. 2012, že k zamítnutí žádosti o prodloužení poměru došlo oprávněně odpovědí velitele a že se nejednalo o správní řízení, a proto nelze přijmout žádná opatření proti nečinnosti.V usnesení Sekce podpory Ministerstva obrany ze dne 24. 2. 2016, č. j. 131-4/2016-3416, se podává, že žádosti žalobkyně o vydání opatření proti nečinnosti se nevyhovuje s odůvodněním, že je třeba odpověď velitele považovat za rozhodnutí a správní řízení tudíž skončilo nabytím právní moci tohoto rozhodnutí dnem 27. 8. 2012, a proto k přijetí opatření proti nečinnosti není dán žádný důvod.Žalobkyně podala dne 12. 4. 2016 odvolání proti odpovědi velitele.Rozhodnutím ředitele Sekce podpory Ministerstva obrany ze dne 5. 9. 2016, č. j. 1316/20163416, bylo odvolání ze dne 12. 4. 2016 zamítnuto pro opožděnost.Dne 3. 10. 2016 podala žalobkyně žalobu proti rozhodnutí ředitele Sekce podpory Ministerstva obrany ze dne 5. 9. 2016, č. j. 131-6/2016-3416.Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2019, č. j. 46 A 85/2016-31, bylo zrušeno rozhodnutí ředitele Sekce podpory Ministerstva obrany ze dne 5. 9. 2016, č. j. 1316/20163416, s odůvodněním, že odvolání ze dne 12. 4. 2016 bylo včasné.Rozhodnutím ředitele Sekce podpory Ministerstva obrany ze dne 22. 5. 2019, č. j. MO 145345/2019-3416, byla zrušena odpověď velitele a věc předána řediteli Agentury vojenského zdravotnictví, neboť odpověď velitele neobsahovala zákonné náležitosti, a to zejména odůvodnění rozhodnutí a poučení o opravných prostředcích.Usnesením ředitele Agentury vojenského zdravotnictví ze dne 23. 9. 2019, č. j. MO 270517/2019-684800, bylo správní řízení zastaveno s odůvodněním, že služební poměr žalobkyně zanikl, čímž se stala žádost o prodloužení poměru zjevně bezpředmětnou.Žalobkyně podala dne 7. 10. 2019 odvolání proti usnesení ředitele Agentury vojenského zdravotnictví ze dne 23. 9. 2019, č. j. MO 270517/2019-684800.Rozhodnutím ředitele Agentury vojenského zdravotnictví ze dne 29. 11. 2019, č. j. MO 340470/2019-684800, bylo usnesením ředitele Agentury vojenského zdravotnictví ze dne 23. 9. 2019, č. j. MO , RČ, -684800, pro nezákonnost podle § 87 s. ř. zrušeno, neboť ve výroku usnesení chyběla citace § 66 odst. 1 písm. g) s. ř.Usnesením ředitele Agentury vojenského zdravotnictví ze dne 24. 3. 2020, č. j. MO 95054/20201457, bylo správní řízení zastaveno podle § 66 odst. 1 písm. g) s. ř., neboť se žádost o prodloužení poměru stala zjevně bezpředmětnou.Žalobkyně podala dne 14. 4. 2020 odvolání proti usnesení ředitele Agentury vojenského zdravotnictví ze dne 24. 3. 2020, č. j. MO 95054/20201457.Rozhodnutím ředitele Sekce vojenského zdravotnictví Ministerstva obrany ze dne 4. 8. 2020, č. j. MO 224608/2020-1457, bylo odvolání ze dne 14. 4. 2020 zamítnuto a usnesení ředitele Agentury vojenského zdravotnictví ze dne 24. 3. 2020, č. j. MO 95054/20201457, bylo potvrzeno.Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2022, č. j. 30 Ad 7/2020-94, bylo zrušeno rozhodnutí ředitele Sekce vojenského zdravotnictví Ministerstva obrany ze dne 4. 8. 2020, č. j. MO 224608/2020-1457, pro věcnou nepříslušnost správního orgánu.Rozhodnutím ředitele Sekce vojenského zdravotnictví Ministerstva obrany ze dne 11. 4. 2022, č. j. MO 133541/2022-1457, bylo prohlášeno usnesení ředitele Agentury vojenského zdravotnictví ze dne 24. 3. 2020, č. j. MO 95054/20201457, za nicotné podle § 77 odst. 1 s. ř.