20 C 159/2025-37 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobci se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 29. 6. 2025 domáhají po žalované zaplacení 800 EUR s příslušenstvím. Žalobu odůvodnili tím, že se měli dne 8. 8. 2019 účastnit letu č. , IBAN, z Prahy na Rhodos, který zajišťovala žalovaná. Odlet byl stanoven na 18:20 hodin, přílet na 22:10 hodin, nicméně skutečný odlet se uskutečnil až v 22:50 hodin. Podle žalobců tak žalovaná porušila své povinnosti dopravce, a proto každému z žalobců náleží náhrada škody ve výši 400 EUR podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) ze dne 11. 2. 2004, č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále též jen „nařízení“).2. Soud o věci rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), aniž by nařizoval jednání, a to z důvodu, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.3. Na základě listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalobci se dne 8. 8. 2019, resp. 9. 8. 2019, účastnili letu číslo , IBAN, z Prahy na Rhodos. Plánovaný přílet na Rhodos byl stanoven na 22:10 hodin dne 8. 8. 2019, avšak ve skutečnosti letadlo přilétlo až dne 9. 8. 2019 po 02:00 hodině ranní, tedy se zpožděním o více než tři hodiny proti plánovanému času příletu. Zástupce žalobců dopisem ze dne 6. 9. 2019 vyzval žalovanou k úhradě jejich nároku na náhradu škody za zpoždění letu.4. Podle článku 7 odst. 1 nařízení, ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 19. 11. 2009, ve spojených věcech C 402/07 a C 432/07, Christopher Sturgeon, Gabriel Sturgeon, Alana Sturgeon (C 402/07), Stefan Böck, Cornelia Lepuschitz (C-432/07) proti Condor Flugdienst GmbH (C 402/07), Air France SA (C-432/07), a na něj navazující judikaturou Soudního dvora EU, přísluší cestujícím při délce letu 1 500 až 3 500 km náhrada škody ve výši 400 EUR za předpokladu, že zpoždění letu přesáhne tři hodiny.5. Podle § 609 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále též jen „o. z.“), nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.6. Podle § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.7. Podle § 629 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.8. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává:Lhůta k uplatnění práva u přepravce (rozhodná i z hlediska následného uplatnění práva u soudu) stanovená v České republice je přiměřená. Cestující se o vzniku újmy dozvídá již v okamžiku zpoždění letu, proto požadavek, aby byl povinen své právo, které má směřovat k okamžitému a standardizovanému odčinění jeho újmy způsobené zpožděním letu, uplatnit bezodkladně (k výkladu tohoto pojmu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2869/2007, ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1508/2008, či ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4634/2008), nejpozději však do šesti měsíců, není příliš přísný. Eurokonformnost tohoto výkladu nařízení a § 2553 o. z. byla potvrzena také Ústavním soudem, který ve skutkově obdobné věci neshledal důvod pro kasační zásah (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2022, sp. zn. III. ÚS 1614/22).(Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3206/2022, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2327/2023, ze dne 4. 10. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3544/2021, a ze dne 30. 11. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3414/2022).9. V poměrech projednávané věci byla přeprava žalobce provedena dne 8. 8. 2019. Jelikož žalobci žalobu doručili soudu až dne 29. 6. 2025, nelze jim právo přiznat, neboť jej uplatnili až po uplynutí 3leté promlčecí lhůty (která se plně uplatní vedle 6měsíční promlčecí lhůty podle § 2553 odst. 3 o. z. pro uplatnění práva u dopravce), přičemž žalovaná úspěšně uplatnila námitku promlčení.10. Soud nemá za to, že by žalobci nemohli z důvodů své nezletilosti uplatnit nárok u soudu. V řízení bylo prokázáno, že žalobci měl po celou dobu od účasti na letu dne 26. 6. 2019 až do doby své zletilosti zákonné zástupce, kteří navíc jejich nárok v souvislosti s předmětným letem uplatnili v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. 28 C 268/2020. Současně uplatnili i nárok žalobců, nicméně v této části bylo řízení zastaveno pro nedostatek podmínky řízení (souhlas soudu ve věci péče soudu o nezletilé), který zákonní zástupci žalobců neodstranili, ačkoliv mohli.11. Soud ani nemá za to, že by námitka promlčení byla v tomto případě v rozporu s dobrými mravy, neboť zákonní zástupci žalobců dobře věděli, za jakých podmínek se můžou nároku žalobců domáhat u soudu. Pokud tak jménem žalobců neučinili, bylo to pouze vlivem jejich vlastní neostražitosti, o to více v situaci, kdy byli jak žalobci, tak jejich zákonní zástupci již ke dni 6. 9. 2019 zastoupeni advokátem, což vyplývá z doložené předžalobní výzvy. Namítaným promlčením nároku žalobcům tudíž nedochází k jejich nepřípustné diskriminaci z důvodu nezletilosti. Soud zdůrazňuje zásadu civilního práva „vigilantibus iura scripta sunt“ (právo přeje bdělým), podle níž ochrana náleží těm, kteří se o svá práva aktivně starají a uplatňují je včas, k čemuž v případě žalobců nedošlo.12. Soud z těchto důvodů podanou žalobu zamítl.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 4 700 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 8 odst. 1, § 6 odst. 1, § 7 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 800 EUR (přepočteno kurzem ČNB ke dni uskutečněné úkonů) sestávající z částky 1 900 Kč (tarifní hodnota 19 496 Kč) za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 900 Kč (tarifní hodnota 19 484 Kč) za písemné podání nebo návrh ve věci samé (odpor s vyjádřením k žalobě) včetně 2 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném ke dni uskutečnění úkonu.14. Soud žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení za vyjádření se k výzvě soudu ze dne 3. 12. 2025, neboť se nejedná o úkon právní služby ani podle § 11 odst. 1 a. t., ani podle § 11 odst. 2 a. t.15. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř.