67 C 22/2026-39 – Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 4. 2026 domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 4 800 EUR s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 2. 10. 2025 do zaplacení a nahradit jí náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 1. 10. 2025 provozovala žalovaná let č. , IBAN, na trase Praha – Hurghada, jímž cestovalo 12 cestujících uvedených v příloze žaloby. Tito cestující postoupili své pohledávky z titulu paušální kompenzace podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 žalobkyni. Podle tvrzení žalobkyně měl předmětný let plánovaný přílet do cílové destinace dne 2. 10. 2025 v 00:50 hod., avšak do místa určení přiletěl až v 04:55 hod., tedy se zpožděním přesahujícím tři hodiny. Vzhledem k délce letu náležela každému z cestujících kompenzace ve výši 400 EUR, takže celková výše postoupených pohledávek činí 4 800 EUR. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovanou k plnění předžalobně vyzvala, avšak žalovaná na výzvu nereagovala a dlužnou částku neuhradila.2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Namítala, že zpoždění letu bylo způsobeno mimořádnými okolnostmi, které nemohla ovlivnit. Přes poučení soudu podle § 118a o. s. ř. však neuvedla žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, jaká mimořádná okolnost měla nastat, kdy a kde měla nastat, jaký měla mít dopad na předmětný let a jaká opatření žalovaná přijala, aby zpoždění zabránila nebo jeho následky zmírnila.3. Soud nejprve přezkoumal svou pravomoc a příslušnost. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, je pravomoc českých soudů dána tehdy, je-li podle českých procesních předpisů dána jejich příslušnost. Podle § 9 odst. 1 o. s. ř. jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy, nestanoví-li zákon jinak. Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. V projednávané věci je dána pravomoc českých soudů i příslušnost zdejšího soudu, neboť předmětná smluvní přepravní služba měla být poskytnuta odletem z letiště , jméno FO, , které se nachází v obvodu zdejšího soudu.4. Při jednání učinili účastníci nesporným, že se let č. , IBAN, uskutečnil, že jej provozovala žalovaná, že tímto letem cestovalo 12 cestujících uvedených v příloze žaloby a že zpoždění při příletu činilo více než tři hodiny. Spornými zůstaly otázky existence a doručení předžalobní výzvy a dále tvrzené mimořádné okolnosti.5. Ze smluv o postoupení pohledávky soud zjistil, že všech 12 cestujících své pohledávky z titulu kompenzace za zpoždění letu postoupilo žalobkyni.6. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 4. 2026 a podacího archu České pošty ze dne 10. 4. 2026 soud zjistil, že žalobkyně odeslala dne 10. 4. 2026 předžalobní výzvu žalované na adresu jejího sídla a poskytla žalované sedmidenní lhůtu k plnění.7. Z provedených důkazů a z nesporných tvrzení účastníků soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že dne 1. 10. 2025 cestovalo letem žalované č. , IBAN, z Prahy do Hurghady 12 cestujících, jejichž pohledávky z titulu kompenzace za zpoždění letu byly následně postoupeny žalobkyni. Plánovaný přílet do cílové destinace byl dne 2. 10. 2025 v 00:50 hod., skutečný přílet nastal dne 2. 10. 2025 v 04:55 hod., tedy se zpožděním přesahujícím tři hodiny. Dále soud zjistil, že žalobkyně adresovala žalované předžalobní výzvu ze dne 1. 4. 2026 a že tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne 10. 4. 2026 na adresu žalované v Egyptské arabské republice. Žalobkyně poskytla žalované sedmidenní lhůtu k plnění.8. Podle čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 se toto nařízení vztahuje na cestující odlétající z letiště umístěného na území členského státu, na který se vztahuje Smlouva. Jelikož předmětný let odlétal z Prahy, dopadá na posuzovanou věc uvedené nařízení.9. Podle čl. 6 odst. 1 nařízení č. 261/2004 mají cestující při zpoždění letu práva tam uvedená; podle ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie je přitom třeba čl. 5, 6 a 7 uvedeného nařízení vykládat tak, že cestující zpožděných letů lze pro účely nároku na kompenzaci postavit naroveň cestujícím zrušených letů, dosáhnou-li cílového místa určení o tři hodiny nebo více po plánovaném čase příletu.10. Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 261/2004 činí kompenzace 400 EUR u všech ostatních letů uvnitř Společenství delších než 1 500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1 500 do 3 500 kilometrů.11. Žalovaná se bránila tvrzením, že zpoždění letu bylo způsobeno mimořádnou okolností. Podle čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004 provozující letecký dopravce není povinen platit kompenzaci podle čl. 7, prokáže-li, že zrušení nebo zpoždění bylo způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření. Důkazní břemeno ohledně tvrzených mimořádných okolností i ohledně přijetí všech přiměřených opatření tíží žalovanou. Žalovaná však ani po poučení podle § 118a o. s. ř. neuvedla žádné konkrétní skutkové okolnosti, z nichž by bylo možno existenci mimořádné okolnosti dovodit, a neoznačila ani žádné důkazy, jimiž by bylo možno její obecnou obranu prokázat. Soud proto uzavřel, že žalovaná neunesla břemeno tvrzení ani důkazní břemeno ke své liberační obraně.12. Každému z 12 cestujících vzniklo právo na kompenzaci ve výši 400 EUR, celkem tedy 4 800 EUR. Aktivní věcná legitimace žalobkyně byla prokázána předloženými smlouvami o postoupení pohledávek. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) může věřitel pohledávku postoupit i bez souhlasu dlužníka jiné osobě, a podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku přechází s postoupenou pohledávkou i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Za tohoto stavu je žaloba co do jistiny plně důvodná.13. Podle § 1970 o.z. má věřitel při prodlení dlužníka s peněžitým dluhem právo požadovat úrok z prodlení. V projednávané věci bylo prokázáno, že předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 10. 4. 2026 na její adresu v Egyptské arabské republice a že žalobkyně v ní poskytla žalované sedmidenní lhůtu k plnění. Podle § 573 o.z. platí, že je-li právní jednání vůči nepřítomné osobě odesláno na adresu v jiném státě, má se za to, že došlo patnáctý pracovní den po odeslání. Žalovaná se dostala do prodlení až po doručení předžalobní výzvy (domněnkou dojití) a uplynutí lhůty k plnění, což nastalo dne 13. 5. 2026. Teprve od tohoto dne náleží žalobkyni zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně se domáhala jeho přiznání již od 2. 10. 2025. V rozsahu úroku z prodlení za dobu od 2. 10. 2025 do 12. 5. 2026 žaloba důvodná není a soud ji proto zamítl. Výše úroku z prodlení se určuje podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně měla plný úspěch co do jistiny a neuspěla jen v nepatrné části příslušenství. Podle § 151 odst. 1 o. s. ř. jí proto soud přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v celkové výši 43 576,50 Kč. Tuto částku tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 5 885 Kč a náklady právního zastoupení advokátem, sestávající z mimosmluvní odměny za pět úkonů právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu k plnění, žalobu, doplnění žaloby učiněné v reakci na výzvu soudu a účast při jednání, každý ve výši 5 780 Kč podle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem tedy 28 900 Kč, dále pět paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, celkem 2 250 Kč, a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad hotových výdajů, tj. 6 541,50 Kč. Soud považoval též náklady spojené s doplněním žaloby za účelně vynaložené, neboť šlo o věcné podání ve věci samé učiněné na základě výzvy soudu a směřující k doložení aktivní věcné legitimace žalobkyně.15. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalované zaplatit žalobkyni náklady řízení na účet jejího právního zástupce.