7 C 374/2025-62 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobou došlou soudu dne 18. 7. 2025 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částek uvedených ve výroku tohoto rozsudku. Svou žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným dne 10. 6. 2020 uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč. Před poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to lustrací žalovaného v bankovních i nebankovních registrech, insolvenčním rejstříku, evidenci neplatných dokladů, evidenci adres městských úřadů, a dále vyhodnotila komplexně celou finanční situaci žalovaného na základě jím předložených dokladů, kdy jím předložené údaje konfrontovala s realitou ekonomického života a dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Úroková sazba dle úvěrové smlouvy byla sjednána ve výši 5,9 % ročně, RPSN ve výši 6,21%. Výše anuitní splátky byla sjednána na částku 2 979 Kč. Splatnost úvěru nestala dne 15. 5. 2025. Žalovaný úvěr splatil vyjma částky jistiny ve výši 9 703,33 Kč. V úvěrové smlouvě, která se řídila rovněž úvěrovými podmínkami a Sazebníkem poplatků bylo účastníky sjednáno, že žalovaný je povinen zaplatit 500 Kč za zaslání každé upomínky při neprovedené splátky úvěru. Takto žalobkyně žalovanému zaslala 4 upomínky, a to dne 26. 11. 2024, 11. 12. 2024, 23. 12. 2024 a 21. 1. 2025. Poslední splátku žalovaný zaplatil dne 20. 2. 2025. Z toho důvodu pak požadovala zaplacení dalších 2 000 Kč. Vedle toho žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, který za dobu do 2. 7. 2025 stanovila v kapitalizované výši, od 3. 7. 2025 požadovala úrok z úvěru a úrok z prodlení ve sjednané, resp. zákonné, výši stanovené příslušnou sazbou. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu ze dne 16. 6. 2025, žalovaný přesto ničeho na dluh neuhradil.2. Po podání žaloby soud z úřední činnosti zjistil, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne 22. 12. 2025, č.j. 38 Nc 22052/2025-66, byl žalovaný omezen ve svéprávnosti tak, že není nadále schopen činit jakákoliv právní jednání, vyjma jednání v běžných záležitostech a nakládání s finančními prostředky do 500 Kč. Opatrovníkem žalovaného byla citovaným rozsudkem ustanovena Městská část Praha 6.3. Prostřednictvím opatrovníka se žalovaný k podané žalobě vyjádřil tak, že poukázal na špatný zdravotní (psychický) stav žalovaného, a to z důvodu kognitivní poruchy pohybující se v pásmu demence, kdy touto poruchou žalovaný trpěl přinejmenším od roku 2024, kdy jeho zdravotní stav se postupně zhoršoval, což vyústilo v omezení jeho svéprávnosti shora citovaným rozsudkem zdejšího soudu. Je tedy zřejmé, že k porušení povinnosti z úvěrové smlouvy došlo v době, kdy žalovaný nebyl schopen rozpoznat následky a význam svého jednání (opomenutí splácet úvěr), ani své jednání odpovídajícím způsobem ovládat. Namítl, že uplatnění nároku žalobou je z uvedeného důvodu v rozporu s dobrými mravy a žádal zamítnutí žaloby4. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , ke kterému se veřejný opatrovník bez omluvy nedostavil. Soud tedy konal v jeho nepřítomnosti postupem podle § 101 odst. 3 o.s.ř.5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 10. 6. 2020 soud zjistil, že mezi účastníky byly uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byla žalobkyně povinna poskytnout žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč, a žalovaný byl povinen úvěr splatit měsíčními splátkami ve výši 2 979 Kč po dobu 60 měsíců, úrok z úvěru byl sjednání ve výši 5,9 % ročně, výše RPSN 6,21 %, celková splacená částka byla sjednán ve výši 174 116,94 Kč.7. Z interního dokladu soud zjistil, že úvěr ve výši 150 000 Kč byl žalovanému vyplacen dne 11. 6. 2020.8. Z předžalobní upomínky ze dne 16. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu před podáním žaloby. Ze záznamu o sledování zásilek soud zjistil, že předžalobní výzva byla zaslána žalovanému dne 16. 6. 2026.9. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru, potvrzení o výši pracovního příjmu, žádosti o poskytnutí úvěru, scanu interního systému žalobkyně, odpovědi z externích registrů a scanů z bankovního účtu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně zkoumala podrobně úvěruschopnost žalovaného, lustrovala jej v dostupných dlužnických registrech, vycházela z potvrzení o příjmu žalovaného vystaveného jeho zaměstnavatelem , právnická osoba, , kde žalovaný dosahoval příjmu 25 993 Kč měsíčně, zkoumala finanční toky na jeho bankovním účtu, zejm. ve vztahu k vynakládaným výdajům, kdy porovnáním všech těchto údajů dospěla k závěru o úvěruschopnosti žalovaného.10. Z všeobecných úvěrových podmínek soud zjistil (bod 24.1), že žalovaný byl povinen platit další úhrady za poskytovaném bankovní služby a úkony s bankovními službami spojené, a to dle Sazebníku.11. Ze Sazebníku žalobkyně soud zjistil (bod 6.1.15.13 - 14), že za zaslání první, druhé a každé další upomínky byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 500 Kč za zaslání každé upomínky, je-li dlužná částka vyšší než 500 Kč.12. Všechny shora uvedené důkazní prostředky soud považuje za věrohodné, když v řízení nezaznamenal ničeho, co by mělo věrohodnost listin zpochybnit, ostatně stran věrohodnosti uvedených listin účastníci ani ničeho nenamítali. Z dalších provedených důkazů soud žádné právně významné skutečnosti nezjistil, a proto je ani dále nehodnotil. Na základě uvedených skutkových zjištění pak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.13. Mezi žalobkyni a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla (vyplatila) úvěr ve výši 150 000 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy z dostupných zjištěných dat a údajů bylo lze spolehlivě uzavřít, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Důkazem toho ostatně je, že žalovaný úvěr řádně splácel až do přelomu roku 2024/2025, kdy se již octil v neuspokojivém zdravotním (psychickém) stavu, což vedlo k tomu, že počátkem roku 2025 přestal platit své závazky. Žalovaný drtivou většinu úvěru splatil, vyjma jistiny ve výši 9 703,33 Kč, i z toho pak plyne, že byl úvěr schopen splácet. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani k předžalobní výzvě žalobkyně.14. Pokud je o požadavek žalobkyně na zaplacení částky 2 000 Kč (za 4 upomínky po 500 Kč), zde soud připomíná, že tuto částku byla žalobkyně oprávněna dle Sazebníku žádat za zaslání upomínky, nikoliv ze její vyhotovení. Soud proto poskytl žalobkyni při jednání poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila důkazy k tomu, že upomínky žalovanému zaslala. Na poučení však žalobkyně reagovala tak, že žádné důkazní návrhy neoznačila a v tomto směru pak co do žalované částky 2 000 Kč neunesla důkazní břemeno.15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále též jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Podle § 1968 věty první o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.19. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.20. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodle