10 C 351/2020-15 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 11 364,96 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně spol. [právnická osoba], [IČO], se žalovaným uzavřela dne 1. 10. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému téhož dne poskytnut úvěr ve výši 26 999 Kč. Součásti smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v měsíčních splátkách. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, pročež právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalovaný neuhradil ničeho, ačkoliv byl vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Ze žádosti/smlouvy o klasickém úvěru [číslo] ze dne 1. 10. 2017, včetně informace o zprostředkovateli, formulář informace o spotřebitelském úvěru, všeobecných obchodních podmínek, produktových podmínek, informací o zpracování osobních údajů, sazebníku a příloh, soud zjistil, že účastníci řízení uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 26 999 Kč na financování zakoupené techniky. Úvěr byl splatný v 20. měsíčních splátkách po 1 349 Kč s tím, že roční úroková sazba a cena úvěru byla nulová. Žalovaný měl celkem splatit částku 26 980 Kč. Ve smlouvě byla rovněž ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení a náhrady nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč. Z čl. VII.3. všeobecných obchodních podmínek vyplývá, že žalobkyně je oprávněna odstoupit od smlouvy, pokud žalovaný poruší smluvní povinnosti. Dopisem ze dne 24. 6. 2019 žalobkyně oznámila žalovanému odstoupení od smlouvy s tím, že ke dni 31. 7. 2019 dlužná částka činí 11 365 Kč (odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 24. 6. 2019). Podle přehledu platební historie žalovaný uhradil na úvěru celkem 18 180 Kč (z toho poplatky 1 400 Kč a smluvní pokuta 295,77 Kč), avšak ke dni 18. 6. 2019 dluží celkem 11 364,96 Kč (z toho poplatky 600 Kč a smluvní pokuta 250,19 Kč). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 8. 2019, včetně příloh a potvrzení o přijetí úplaty ze dne 28. 8. 2019, uzavřené na základě rámcové smlouvy ze dne 3. 7. 2018, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, přičemž byl zároveň upozorněn na úhradu dluhu ve výši 11 364,96 Kč před podáním žaloby (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 8. 2019; oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva ze dne 21. 8. 2019, včetně podacího archu). S ohledem na výše uvedené tak soud učinil závěr o skutkovém stavu, který odpovídá podané žalobě. 5. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, (dále jen ZoSÚ) musí smlouva obsahovat informace podle § 106 a násl. ZoSÚ. Podle § 122 ZoSÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, dále úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Právní vztah mezi účastníky se dále řídí ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žaloba byla podána důvodně, neboť žalovaný nesplnil své závazky plynoucí ze smlouvy o úvěru, když řádně a včas nehradil měsíční splátky úvěru a vznikl mu tak dluh vůči právní předchůdkyni žalobkyně. Smlouva o úvěru totiž byla platně uzavřena podle výše citovaných zákonných ustanovení a právní předchůdkyně žalobkyně vzhledem k prodlení žalovaného od ní odstoupila a úvěr zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla pak platbě postoupena žalobkyni, přičemž žalovaný z předmětné smlouvy o úvěru stále dluží celkem částku 11 364,96 Kč, jak vyplývá z platební historie. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, neboť provedené úkony v řízení učinil právní zástupce žalobkyně, náleží žalobkyni náhrada stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 11 364,96 Kč, skládající se z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 9. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.