10 C 376/2020-12 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 51 556,16 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci uzavřeli dne 27. 11. 2009 smlouvu o osobní kreditní kartě reg. [číslo] jejíž součástí byly rovněž všeobecné obchodní podmínky. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr až do výše 50 000 Kč s úrokovou sazbou 22,9% ročně. Čerpaný úvěr byl splácen z účtu žalované automaticky. Žalovaná řádně a včas nesplácel úvěr, neboť neměla na účtu dostatek finančních prostředků. Žalobkyně proto ke dni 31. 10. 2017 odstoupila od smlouvy a dlužné částku zesplatnila. Žalovaná ničeho neuhradila, ačkoliv byla vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 19. 5. 2020. 2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se žádným způsobem nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav a soud tak z listin učinil následující závěr o skutkovém stavu: Účastníci řízení uzavřeli dne 27. 11. 2019 smlouvu o kreditní kartě, přičemž žalobkyně jako banka poskytující bankovní služby úvěrů, na základě které mohla žalovaná čerpat úvěr až do výše 50 000 Kč s úrokovou sazbou 22,9 % ročně. Splácení úvěru byla banka oprávněna činit tak, že si strhávala z účtu žalované v den splatnosti příslušnou částku (čl. 4 smlouvy). V čl. 4 smlouvy pak bylo sjednáno, že v případě prodlení náleží žalobkyni úroky z prodlení. Podle obchodních podmínek (č.l. 6) měla žalobkyně právo odstoupit od smlouvy v případě prodlení žalované s úhradou peněžitého závazku (smlouva o osobní kreditní kartě reg. [číslo]; podmínky k osobním kreditním kartám; všeobecné obchodní podmínky; sazebník poplatků; oznámení úrokových sazeb; výpis z obchodního rejstříku žalobkyně). Žalovaná úvěr čerpala, avšak řádně a včas nesplácela, pročež došlo k ukončení smlouvy a zesplatnění úvěru. Žalovaná přitom ke dni zesplatnění dluží celkem částku 56 208,45 Kč, z toho na jistině a poplatcích 51 556,16 Kč (historický výpis úvěru; výpis ke kreditní kartě ze dne 31. 10. 2017). Z výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínka ze dne 19. 6. 2019, včetně podacího archu, soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky v celkové výši 82 070,98 Kč. 5. S ohledem na provedené dokazování má soud za zjištěný skutkový stav, tak je podrobněji popsán shora. Jelikož jsou jednotlivé skutečnosti zjištěné soudem z provedených důkazů ve vzájemném souladu a neodporují si, odkazuje soud ohledně závěrů o skutkovém stavu věci na shora uvedené skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů. Žalovaná přitom zůstala nečinné a netvrdila, že by dlužnou částku, byť alespoň zčásti, uhradila. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Podle § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb. soud aplikoval předpisy účinné do 31. 12. 2013 Smlouvu uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 27. 11. 2009 soud hodnotí jako smlouvu o úvěru podle § 497 a násl. zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen obch. zák.) Smlouva o úvěru byla uzavřena platně. Podle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky 7. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná čerpala úvěr ke kreditní kartě, přičemž jej řádně a včas nesplácela, neboť neměla na bankovním účtu dostatek finančních prostředků. Na tomto základě tak porušila smluvní podmínky a banka v souladu se sjednanými podmínkami od smlouvy odstoupila, čímž se dluh na nezaplaceném úvěru stal splatným. Žalovaná přitom netvrdila, že by alespoň něčeho na dlužné částce uhradila, když tak nadále na jistině spolu s poplatky dluží částku 51 556,16 Kč. Požadovaný nárok žalobkyně přitom je rovněž v souladu s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ). Soud totiž neshledal, že by požadované nároky odporovaly přechodným ustanovením tohoto zákona (zejména ustanovení § 168 ZoSÚ). Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná úvěr včetně všech souvisejících plateb a poplatků, které byly mezi účastníky řízení sjednány, neuhradila ani po výzvě k plnění, je povinna uhradit žalobkyni požadovanou částku, a to včetně příslušenství, představované obchodním úrokem a zákonným úrokem z prodlení, neboť se řádným a včasným nehrazením dostala do prodlení. Žalobkyně pak požadované úroky částečně kapitalizovala a od data 8. 6. 2019 je požaduje do zaplacení. Nárok na úrok z prodlení pak vyplývá úroky z ustanovení § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 695,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 063 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 51 556,16 Kč, skládající se z částky 3 180 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 440 Kč ve výši 2 192,40 Kč. 9. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.