30 C 243/2020-58 — Obvodní soud pro Prahu 7

1.) Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2.) Předmětem řízení je nárok žalobců na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobci jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] jehož součástí je budova [adresa], v k.ú. [část obce], a na adrese [adresa žalované]. Na základě nájemní smlouvy ze dne 1.9.2016 se žalovaná stala nájemcem bytu [číslo] o velikosti 2+1 a o rozloze cca 66 m², který se nachází ve 2. nadzemním podlaží výše uvedené budovy (dále jen„ byt“). Nájem byl uzavřen na dobu určitou do 31.8.2017, dodatkem [číslo] ze dne 23.8.2017 byl nájem prodloužen do 31.12.2017, dodatkem [číslo] ze dne 8.12.2017 byl nájem prodloužen do 31.3.2018 a dodatkem [číslo] ze dne 19.3.2018 byl nájem prodloužen do 30.4.2018. Vzhledem k tomu, že k dalšímu prodloužení nájmu nedošlo, přičemž v čl. III. odst. 2 nájemní smlouvy byla smluvně vyloučena možnost automatického prodlužování nájmu, nájem skončil uplynutím sjednané doby ke dni 30.4.2018. Ode dne 1.5.2018 žalovaná užívala předmětný byt bez právního důvodu, a to až do dne 21.2.2019, kdy byt předala žalobcům zpět. Podle čl. V. nájemní smlouvy byla žalovaná povinna hradit žalobcům nájemné ve výši 10.000 Kč měsíčně a zálohu na služby ve výši 1.200 Kč měsíčně. V souladu s čl. VIII odst. 9 nájemní smlouvy, jakož i dle ust. § 2295 občanského zákoníku, žalovaná v době, kdy užívala byt bez právního důvodu, byla povinna hradit žalobcům náhradu ve výši ujednaného nájemného. Tuto povinnost však žalovaná nesplnila v měsících lednu a únoru 2019, kdy žalobcům za užívání bytu ničeho neuhradila. Za měsíc leden 2019 se tak žalovaná na úkon žalobců obohatila částkou ve výši 10.000 Kč, za poměrnou část měsíce února 2019 se žalovaná na úkor žalobců obohatila částkou ve výši 7.500 Kč. S ohledem na ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku je žalovaná povinna toto bezdůvodné obohacení žalobcům vydat. Celkem je tak žalovaná povinna žalobcům za období od 1.1.2019 do 21.2.2019 uhradit částku ve výši 17.500 Kč. Při předání bytu žalobcům zpět dne 21.2.2019 bylo dále zjištěno, že v bytě chybí 8ks LED světelných zdrojů do stropních svítidel. Náklady na jejich pořízení ze strany žalobců činily 344 Kč. Vzhledem k uvedenému byla žalovaná povinna tytonáklady žalobcům nahradit. Žalovaná při vzniku nájmu k rukám žalobců složila jistotu ve výši 10.000 Kč. V souladu s čl. VI. odst. 2 nájemní smlouvy byly náklady na pořízení 8 ks LED světelných zdrojů ve výši 344 Kč ze strany žalobců započteny na složenou jistotu. Zůstatek jistoty ve výši 9.656 Kč žalobci započetli na dluh žalované za užívání bytu za měsíc leden 2019 ve výši 10.000 Kč. Dále žalované na vyúčtování služeb za rok 2018 vznikl přeplatek ve výši 265 Kč. Tento přeplatek žalobci započetli na zůstatek dluhu žalované za užívání bytu za měsíc leden 2019 ve výši 344 Kč. S ohledem na uvedené tudíž žalobci za žalovanou evidují dluh ve výši 79 Kč za měsíc leden 2019 a ve výši 7.500 Kč za období od 1.2. do 21.2.2019, tj. celkem dluh ve výši 7.579 Kč. Žalobci vyzvali žalovanou k zaplacení dluhu dopisem ze dne 12.8.2019. Žalovaná si uvedený dopis převzala dne 16.8.2019. S ohledem na ust. § 1958 odst. 2 občanského zákoníku byla žalovaná povinna uvedenou částku uhradit žalobcům ihned. Žalovaná však uvedenou částku žalobcům neuhradila, ani na výzvu jinak nereagovala. Počínaje dnem 17.8.2019 je tak žalovaná s úhradou svého dluhu v prodlení, čímž jí vznikla povinnost žalobcům uhradit v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku i zákonný úrok z prodlení. 3.) Žalovaná popřela důvodnost podané žaloby s tím, že za leden 2019 uhradila částku 10 600 Kč a žalobcům ničeho nedluží. 4.) Na základě zjištění učiněných po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 5.) Účastníci uzavřeli nájemní smlouvu na dobu určitou dne 1.9.2016, nájem byl sjednán ve výši 10 000 Kč, zálohy na služby 1 200 Kč, a dodatek [číslo] (prodloužení do 31.12.2017), dodatek [číslo] (prodloužení do 31.3.2018), dodatek [číslo] (prodloužení do 30.4.2018) 6.) Žalované vznikl přeplatek na vyúčtování za rok 2018 265 Kč (vyúčtování). 7.) Dne 21.2.2019 došlo k předání bytu, chybí 7x žárovka + 1x žárovka nefunkční (protokol). 8.) Žalobci zaslali žalované dne 12.8.2019 předžalobní výzvu (výzva, dodejka). 9.) Žalovaná hradila nájemné a zálohy na služby nepravidelně, poslední přijatá platba 10 600 Kč dne 9.1.2019 byla zaúčtována na dlužné nájemné za měsíce 11/ 2018 a 12/ 2018 (detailní předpis předpisů a plateb za roky 2015, 2016, 2017, 2018 a 2019). 10.) Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 11.) Dle § 2295 o.z.:„ Pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.“ 12.) Žalobci tedy mají nárok na úhradu částky ve výši ujednaného nájemného za užívání bytu žalovanou bez právního titulu za období 1.1.2019 až 21.2.2019, tedy částku 10 000 Kč za leden a částku 7 500 Kč za poměrnou část měsíce února. 13.) Dále mají žalobci nárok na úhradu chybějících světel v hodnotě 344 Kč, neboť tyto dle předávacího protokolu v bytu chyběly v počtu 8 ks, jejich cena je doložena účtenkou (nákup 5 balení po 3ks LED žárovek za 645 Kč, celkem 43 Kč / ks). 14.) Dlužná částka 17 844 Kč se však ponižuje o kauci 10 000 Kč a přeplatek z vyúčtování 265 Kč, žalovaná je tedy povinna uhradit žalobcům částku 7 579 Kč. Z tohoto důvodu soud podané žalobě vyhověl, a to včetně příslušenství. 15.) Vzhledem k tomu, že se žalobcům předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 16.) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 646 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 579 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý z sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 600 Kč ve výši 2 646 Kč. Ačkoliv žalobci vyčíslili své náklady částkou 94 417 Kč z hodnoty úkonu 10 800 Kč (zastupování 9 osob dle § 12 odst. 4 adv. tarifu) zdejší soud má za to, že přiznání nákladů v takové výši by bylo zjevně neústavní. Zastupování 9 žalobců zde bylo dáno nerozlučným společenstvím účastníků, vyplývalo z jejich spoluvlastnictví, nemělo žádný vliv na právní či skutkovou složitost kauzy. Proto soud přiznal žalobcům náklady právního zastoupení ve stejné výši, jako kdyby se jednalo o žalobce jediného. Shodný právní názor pak vyslovil Městský soud v Praze v usnesení č.j. 70 Co 72/2020-60 ze dne 27.2.2020.