10 C 156/2021-33 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 73 150 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyni tento nárok vznikl z titulu provedení technického úkonu spočívajícím v odtahu vozidla [registrační značka] dne [datum] a následném zaparkování vozidla na parkovišti žalobkyně. Dlužná částka je za období od 27. 6. 2014 do 28. 6. 2018 (vyzvednutí vozidla) a představuje jí parkovné, složené z částky 50 Kč za každý následující den po sto osmdesátém dni po odtahu vozidla, konkrétně za [číslo] dní po 50 Kč. Za předchozí období byl nárok žalobkyni přiznán rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 21. 7. 2016 č. j. [číslo jednací]. Vozidlo v době odtahu bylo provozované žalovaným. Žalovaný neuhradil ničeho, ačkoliv byl vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě žaloby a přiložených listin soud předkládá závěr o skutkovém stavu: Z protokolu [číslo] bylo zjištěno, že dne [datum] v 11:15 hodin byl proveden odtah motorového vozidla Peugeot, [registrační značka]. Ze zřizovací listiny soud zjistil, že žalobkyně je příspěvková organizace zřízená zastupitelstvem hlavního města Prahy na základě ustanovení § 59 odst. 2 písm. i) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o hl. m. Praze“), jejímž hlavním účelem je zabezpečení materiálně technického zázemí pro činnost hlavního města Prahy, mj. výkon oprávnění hlavního města Prahy podle § 19b a § 19c zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů spočívající v odstranění silničních vozidel a jejich vraků z místních a účelových komunikací včetně jejich hlídání. Z usnesení rady Hlavního města Prahy [číslo] ze dne 12. 2. 2013 soud zjistil, že rada hlavního města Prahy schválila nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti. Z nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, včetně cenového věstníku, soud zjistil, že za odtah vozidla je maximální cena 1 900 Kč, přičemž za první až třetí i jen započatý den činí parkovné na odtahovém parkovišti částku ve výši 250 Kč/den, od čtvrtého dne za každý i jen započatý den, maximálně sto osmdesát dnů ode dne přitažení vozidla, činí parkovné na odtahovém parkovišti částku ve výši 400 Kč/den a od sto osmdesátého prvního dne činí parkovné na odtahovém parkovišti částku ve výši 50 Kč/den. Z karty vozidla [číslo] [číslo] bylo zjištěno, že od 15. 2. 2012 byla jako vlastník vozidla evidována [jméno] [příjmení], [datum narození]. Z oznámení o odstranění vozidla ze dne 25. 9. 2012, včetně dodejky, vyplývá, že evidovaná vlastnice vozidla byla vyzvána, aby si své odtažené vozidlo na parkovišti žalobkyně vyzvedla. Z kupní smlouvy ze dne [datum] se podává, že vozidlo zakoupila [jméno] [příjmení], bytem [adresa]. Ze sdělení [jméno] [příjmení] ze dne 3. 10. 2012 bylo zjištěno, že evidovaná vlastnice sdělila, že vozidlo bylo prodáno. Z oznámení o odstranění vozidla ze dne 9. 10. 2012, včetně dodejky, vyplývá, že nová vlastnice vozidla podle kupní smlouvy byla vyzvána, aby si své odtažené vozidlo na parkovišti žalobkyně vyzvedla. Z výzvy k převzetí vozidla ze dne 25. 10. 2012, včetně dodejky, se podává, že nová vlastnice vozidla byla opakovaně upozorněna, aby si své vozidlo vyzvedla s tím, že narůstá cena parkovného. Z kupní smlouvy ze dne [datum] se podává, že vozidlo zakoupil žalovaný. Z oznámení o odstranění vozidla ze dne 14. 11. 2012, včetně dodejky, vyplývá, že žalovaný byl vyzván, aby si své odtažené vozidlo na parkovišti žalobkyně vyzvedl. Z výzvy k převzetí vozidla ze dne 4. 12. 2012, včetně dodejky, se podává, že žalovaný byl upozorněn, aby si své vozidlo vyzvedl s tím, že narůstá cena parkovného. Ze sdělení údajů z informačního systému evidence obyvatel ze dne 5. 2. 2013 vyplynulo, že je evidována jen nahlášená adresa trvalého bydliště žalovaného. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 9. 1. 2014, včetně dodejky, bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní upomínán k úhradě dlužné částky ke dni 9. 1. 2014 ve výši 74 821,55 Kč. Z rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 21. 7. 2015 č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že žalobkyni byla přiznána částka 106 450 Kč s příslušenstvím z titulu odtahu a zaparkování vozidla žalovaného, [registrační značka]. Z předžalobní upomínky ze dne 10. 12. 2020 vyplývá, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v aktuální výši 73 150 Kč. Soud z provedených listinných důkazů tak zjistil skutkový stav, který odpovídá tvrzením obsaženým v žalobě. 5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud předkládá toto právní posouzení: Podle § 59 odst. 2 písm. i) zákona o hl. m. Praze je zastupitelstvu hlavního města Prahy vyhrazeno zakládat, zřizovat, kontrolovat a rušit právnické osoby a schvalovat jejich zakladatelské listiny, společenské smlouvy, zakládací smlouvy, zakládací listiny, stanovy a zřizovací listiny. Podle § 23 odst. 1 písm. b) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o rozpočtových pravidlech“) územní samosprávný celek může ve své pravomoci k plnění svých úkolů, zejména k hospodářskému využívání svého majetku a k zabezpečení veřejně prospěšných činností, zřizovat příspěvkové organizace jako právnické osoby, které zpravidla ve své činnosti nevytvářejí zisk. Podle § 27 odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech územní samosprávný celek zřizuje příspěvkové organizace pro takové činnosti ve své působnosti, které jsou zpravidla neziskové a jejichž rozsah, struktura a složitost vyžadují samostatnou právní subjektivitu. Podle § 19b odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pozemních komunikacích“) je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a zákona o pozemních komunikacích, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno. Není-li to možné, oznámí vlastník pozemní komunikace provozovateli silničního vozidla a Policii České republiky místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí. 6. Soud má za prokázané, že vozidlo žalovaného bylo odtaženo a následně zaparkováno na parkovišti žalobkyně, a to až do podání žaloby. Žalobkyně se přitom v dané věci domáhá parkovného za období od 27. 6. 2014 do 28. 6. 2018 ve výši 73 150 Kč (za dobu [číslo] dnů parkovného ve výši 50 Kč/den), neboť poplatek za odtah a parkovné za předchozí dobu byl žalobkyni již přiznán rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 21. 7. 2014 č. j. [číslo jednací], a proto se nyní domáhá pouze části zbývajícího nároku, tedy parkovného za následující dobu do dne vyzvednutí vozidla. Výše požadovaného parkovného je v souladu s nařízením o maximálních cenách. Žalovaný v řízení nikterak netvrdil, natož prokázal, že by dlužnou částku již uhradil, popř. že by vozidlo vyzvedl dříve. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. Jelikož žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu a octl se s placením dluhu, vzniklého po roce 2014, v prodlení, soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 752,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 926 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 73 150 Kč, skládající se z částky 4 060 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby),