10 C 227/2021-16 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 30 941,18 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci řízení uzavřeli dne [datum] smlouvu o vydání platební karty [název] [anonymizována dvě slova], na základě které žalovaná mohla využívat platební kartu k realizaci transakcí. Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky a ceník. Platební karta [název] [anonymizováno] je platební kartou s odloženou splatností, tj. druhem kreditní karty. Žalovaná tak při používání karty byla povinna uhradit úvěr, poskytnutý na transakce provedené platební kartou ve sjednané lhůtě splatnosti. Po ukončení každého měsíčního zúčtovacího období byla žalovaná povinna uhradit ve lhůtě splatnosti čerpání úvěru splátku ve výši nejméně 5 % z čerpání úvěru (minimálně však 500 Kč) a další složky povinné úhrady (úroky, poplatky a případné sankce). Poplatek za vydání, resp. vedení karty je splatný jedenkrát ročně. Úrok z úvěru je splatný měsíčně podle výše čerpání úvěru. Sjednány byly poplatky za výběr hotovosti z bankomatu ve výši 39 Kč plus 2 % z vybrané částky, roční poplatek za vydání a vedení karty ve výši 1 490 Kč, za listinné výpisy a doručování poštou ve výši 15 Kč, za výběr hotovosti u přepážky ve výši 4 % z vybrané částky, za převod finančních prostředků z karty na účet ve výši 2 % částky, za vstup do letištních salónků ve výši 490 Kč/vstup. Dále za opožděné platby byl žalované naúčtován poplatek za nedodržení data splatnosti ve výši 150 Kč, resp. 450 Kč. Vzhledem k prodlení žalované pak vznikl žalobkyni nárok na sankční poplatek a sankční úrok (z neuhrazeného úvěru ve výši 9 % ročně). Sankční poplatek je sankce za prodlení s úhradou povinné úhrady, skládající se ze sankčního úroku a smluvní pokuty, jejíž sazba se rovná výši aktuální úrokové sazby. Žalovaná neplnila povinnosti ze smlouvy řádně a včas, pročež ke dni 14. 12. 2020 byla vyčíslena ve výši 24 104,16 Kč s příslušenstvím. Příslušenství pak tvoří částka ve výši 6 837,02 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila, ačkoliv byla vyzvána předžalobní upomínkou. 2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z výpisu ze slovenského obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že mezi předmět činnosti patří mj. poskytování úvěru a platebních služeb. Z výpisu z obchodního rejstříku odštěpného závodu žalobkyně v České republice se podává, že žalobkyně disponuje v České republice organizační složkou, jejímž předmětem podnikání je poskytování platebních služeb. Ze žádosti o vydání karty ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná požádala o vydání platební karty od žalobkyně s limitem 250 000 Kč. Totožnost žalované byla zkontrolována z kopie jejího občanského průkazů a řidičského průkazu, přičemž podle výpisu ze stránek ministerstva vnitra se nejednalo o neplatný doklad. Žalobkyně přijala žádost žalované, jak vyplývá z potvrzení o přijetí žádosti. Podle formulářů kreditního rizika žalobkyně vyhodnotila žádost žalované tak, že zamítla žalované limit 250 000 Kč a povolila limit ve výši 30 000 Kč, s ohledem na údaje poskytnutými žalovanou v AML záznamy klienta Fyzická osoba. Ze sdělení žalované ze dne 4. 4. 2018 bylo zjištěno, že karta byla žalované skutečně poskytnuta s tím, že žalovaná musí kartu aktivovat. Z obchodních podmínek (revolvingové podmínky, soukromé platební karty a všeobecné podmínky pro vydávání a používání) soud zjistil, že obsahují podmínky pro splácení úvěru (čl. 5 všeobecných podmínek pro soukromé platební karty), včetně důsledku řádného nesplácení (čl. 5 všeobecných podmínek pro soukromé platební karty) a výše úroků (revolvingové podmínky). Z výpisu [číslo] ze dne 18. 4. 2018 vyplývá, že žalovaná za období od 10. 4. 2018 do 18. 4. 2018 vyčerpala limit karty 30 000 Kč, přičemž s poplatky byla povinna uhradit částku 30 218,10 Kč. Z výpisu [číslo] ze dne 18. 11. 2020 bylo zjištěno, že dlužná částka za užívání platební karty činí ke dni 18. 11. 2020 výše 30 941,18 Kč. Žalované přitom byly rovněž účtovány poplatky za prodlení s úhradou dlužných částek podle obchodních podmínek, které podle předchozích výpisů neuhradila. Z předžalobní upomínky ze dne 16. 1. 2020, včetně dodejky, soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Vzhledem k výše uvedenému pak soud stran závěru o skutkovém stavu odkazuje na skutková zjištění, neboť ve věci bylo rozhodováno na základě listinných důkazů. 5. Podle § 1721 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Soud uzavřel, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o úvěru, neboť žalované byl fakticky prostřednictvím platební karty poskytnut úvěr, který se zavázala řádně a včas splácet. Žalovaná platební kartu užívala a prováděla s ní platební transakce (platby), čímž tak čerpala úvěr poskytnutý žalobkyní (odpovídající uskutečněným transakcím). Následně však úvěr nesplatila řádně a včas, neboť žalobkyni jistinu (úvěr odpovídající provedeným platbám platební kartou) spolu se sjednaným úrokem, resp. dalšími sjednanými poplatky nezaplatila ve stanovené lhůtě. Žalovaná tak porušila smlouvu a žalobkyně tak požaduje úhradu jistiny úvěru a příslušenství, odpovídající sjednanému úroku a sjednaným poplatkům, včetně sankčních, a dále úroku z prodlení z dlužné jistiny. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. Jelikož žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu a octla se s placením dluhu v prodlení, soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 821,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 238 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 30 941,18 Kč, skládající se z částky 2 340 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 920 Kč ve výši 1 663,20 Kč. 9. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.