10 C 60/2021-65 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u soudu dne 30.9.2020 domáhala zadostiučinění za škodu v celkové výši 245 000 Kč s příslušenstvím, která se skládá z nároku na náhradu majetkové škody ve výši 100 000 Kč jako paušalizovanou kompenzaci škodlivého následku, že nemohla žalobkyně disponovat s finančními prostředky v období od 1.5.2011 do 20.11.2019 a nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 145 000 Kč, která žalobkyni měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného nejprve před Okresním ředitelstvím Policie ČR v Sokolově pod sp. zn. [číslo], Správou Západočeského kraje Policie ČR pod sp. zn. [číslo], Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. [spisová značka], Obvodním soudem pro Prahu 7 pod sp. zn. [spisová značka], Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka], Nejvyšším soudem ČR pod sp. zn. [spisová značka], Krajským ředitelstvím policie Karlovarského kraje, ve věci rozhodoval dále ministr vnitra pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] [rok] a posléze i Nejvyšší správní soud pod sp. zn. [spisová značka]. 2. Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby s tím, že rozhodnutím ředitele Okresního ředitelství policie České republiky v Sokolově ze dne 24.12.2006 byla žalobkyně přeřazena ze služebního místa referenta státní správy a samosprávy dopravního inspektorátu na místo asistenta při dohledu nad silničním provozem. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. O odvolání rozhodl ředitel Správy Západočeského kraje Policie tak, že odvolání zamítl. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Plzni, který rozhodl tak, že rozhodnutí služebních funkcionářů obou stupňů zrušil. Rozsudek byl žalobkyni doručen dne 26.6.2009. V mezidobí, a to dne [datum] ukončila žalobkyně na vlastní žádost služební poměr. Žádosti o náhradu nemajetkové újmy vztahující se k tvrzené nepřiměřené délce správního a navazujícího soudního řízení za období od 2.1.2007 do 26.6.2009 nebylo vyhověno s odkazem na promlčení vzneseného nároku. Dne 9.12.2009 uplatnila žalobkyně u žalovaného podle zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč, která jí vznikla v souvislosti s vydáním soudem zrušených rozhodnutí služebních funkcionářů. Její žádost byla zamítnuta. Žalobkyně podala u Obvodního soudu pro Prahu 7 žalobu na náhradu nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč proti žalovanému podle zákona č. 82/1998 Sb. Obvodní soud pro Prahu 7 vydal dne 17.3.2011 rozsudek, kterým žalobu zamítl. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudek zdejšího soudu potvrdil. K dovolání žalobkyně proti výše uvedeným rozsudkům Nejvyšší soud ČR rozsudky soudu I. a II. stupně zrušil, řízení zastavil a věc postoupil Ministerstvu vnitra s tím, že o žádosti má rozhodnout příslušný služební funkcionář podle zákona č. 361/2003 Sb. Ředitel odboru odškodňování Ministerstva spravedlnosti sdělil dopisem žalovanému, že Ministerstvo spravedlnosti akceptuje částečné postoupení žádosti k přímému vyřízení a s ohledem na skutečnost, že soudní řízení vedené Obvodním soudem pro Prahu 7 pravomocně skončilo v roce 2013, bude konstatovat promlčení nároku. Dne [datum] podepsal policejní prezident rozhodnutí ve věcech služebního poměru, kterým zamítl žádost žalobkyně o náhradu nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč. K odvolání žalobkyně ministr vnitra rozhodnutím ze dne 27.1.2014 odvolání zamítl. Městský soud v Praze rozhodl dne 20.6.2017 o žalobě žalobkyně ze dne 27.3.2014 tak, že žalobu zamítl. Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu zrušil. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17.4.2019 zrušil rozhodnutí ministra vnitra ze dne 27.1.2014 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ministr vnitra rozhodnutím ze dne 27.8.2019 zrušil rozhodnutí policejního prezidenta ze dne 7.8.2013 a věc mu vrátil k novému projednání. Policejní prezident dne 19.11.2019 podepsal rozhodnutí, kterým přiznal žalobkyni za diskriminaci z důvodu těhotenství náhradu nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč. Toto rozhodnutí obdržel zástupce žalobkyně dne 20.11.2019. Celková doba řízení ve věcech služebního poměru a navazujícího soudního řízení trvala od 29.3.2013 do 20.11.2019, tedy 6 let, 7 měsíců a 22 dnů, tedy 6 let a 8 měsíců. Za první dva roky řízení žalovaný přiznal částku 15 000 Kč, za další 4 roky částku 60 000 Kč (4 x 15 000 Kč) a za zbývajících 8 měsíců částku 10 000 Kč. Základní částka tak činí 85 000 Kč. S ohledem na zvýšený význam předmětu řízení byla základní částka zvýšena o 15% tedy o 12 750 Kč. Žalobkyni tak byla přiznána celková částka odškodnění ve výši 97 750 Kč. Pokud jde o majetkovou újmu, kterou žalobkyně ztotožňuje s úroky z prodlení, a to s uvedením imaginárního data, od něhož by měla běžet lhůta pro její výpočet, byla zamítnuta, neboť žalobkyně o zaplacení úroku z prodlení z přiznané částky nepožádala. 3. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět podáním ze dne 31.1.2021 co do zaplacení částky 97 750 Kč s příslušenstvím za náhradu nemajetkové újmy s tím, že žalovaný tuto částku žalobkyni uhradil. U jednání dne 4. listopadu 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do zaplacení úroku z prodlení z částky 147 250 Kč za dobu od 1.10.2020 do 19.11.2020. Žalovaný s částečným zpětvzetím žaloby souhlasil. Soud tedy řízení podle ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení co do zaplacení částky 97 750 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 97 750 Kč od 1.10.2020 do zaplacení a z částky 147 250 Kč od 1.10.2020 do 19.11.2020 zastavil. 4. Z rozhodnutí ředitele Okresního ředitelství policie České republiky v Sokolově [číslo jednací] ze dne 24.12.2006 soud zjistil, že žalobkyně byla přeřazena ze služebního místa referenta státní správy a samosprávy dopravního inspektorátu na místo asistenta při dohledu nad silničním provozem. Z odvolání soud zjistil, že žalobkyně se dne 29.12.2006 proti tomuto rozhodnutí odvolala. Z rozhodnutí ředitele Správy Západočeského kraje Policie České republiky [číslo jednací] ze dne 21.března 2007 soud zjistil, že odvolání žalobkyně bylo zamítnuto. Z rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. [spisová značka] ze dne 28.května 2009 soud zjistil, že soud zrušil rozhodnutí Ředitele Policie České republiky, Správy Západočeského kraje ze dne 21.3.2007, čj. [číslo] a rozhodnutí Ředitele Policie České republiky, okresního ředitelství Sokolov ze dne 24.12.2006, čj. [číslo] a věc vrátil řediteli Policie České republiky, Správy Západočeského kraje k dalšímu řízení. Z rozhodnutí ředitele Policie České republiky okresního ředitelství Sokolov čj. [číslo] ze dne 9.1.2008 soud zjistil, že žalobkyně byla na základě vlastní žádosti propuštěna ze služebního poměru. 5. Z uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu soud zjistil, že žalobkyně dne 9.12.2009 uplatnila nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí podle § 31a zákona č. 82/1998 ve výši 150 000 Kč. Z odpovědi žalovaného soud zjistil, že dopisem ze dne 31.5.2010 žalovaný žádosti o zaplacení nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč nevyhověl. Ze spisu zdejšího soudu sp.zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalobkyně dne 18.6.2010 podala proti žalovanému u soudu žalobu na zaplacení částky 150 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. Rozsudkem ze dne 17.3.2011 pod č.j. [číslo jednací] zdejší soud žalobu zamítl. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7.prosince 2011 pod č.j. [číslo jednací] rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Nejvyšší soud České republiky k dovolání žalobkyně rozsudkem ze dne 9. ledna 2013 pod č.j. [číslo jednací] rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7.12.2011, č.j. [číslo jednací] a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17.3.2011 č.j. [číslo jednací] zrušil a řízení zastavil s tím, že po právní moci tohoto rozsudku bude věc postoupena Ministerstvu vnitra k dalšímu řízení. Ze spisu Městského soudu v Praze sp.zn. [spisová značka] soud zjistil, že Ministr vnitra vydal rozhodnutí dne 27.1.2014, kterým odvolání žalobkyně proti rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru [číslo jednací] ze dne 7.8.2013, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o náhradu nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč z důvodu namítaného porušení povinnosti rovného zacházení a diskriminace z důvodu pohlaví ze strany služebního funkcionáře, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Žalobkyně dne 28.3.2014 podala u Městského soudu žalobu proti rozhodnutí ministra vnitra. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. června 2017 pod č.j. [číslo jednací] žalobu zamítl. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 31. října 2018 pod č.j. [číslo jednací] rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20.6.2017, čj. [číslo jednací] zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. dubna 2019 pod čj. [číslo jednací] rozhodnutí ministra vnitra ve věcech služebního poměru ze dne 27.1.2014, [číslo jednací] zrušil a věc vrátil ministrovi vnitra k dalšímu řízení. Ze shodného tvrzení účastníků soud zjistil, ministr vnitra rozhodnutím ze dne 27.8.2019 [číslo jednací] zrušil rozhodnutí polic