10 C 75/2020-80 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se žalobou domáhá určení, že žalobce byl neoprávněně evidovaný v materiálech vojenské kontrarozvědky 14.tankové divize v [anonymizováno] a vyšších stupňů řízení jako důvěrník. Podle dokumentu předloženého pracovníky Národního bezpečnostního úřadu Slovenské republiky měl [datum] absolvovat získávací pohovor a vyslovit souhlas s nabídkou spolupráce. V období od [datum] do [datum] byl na dlouhodobém domácím léčení. S vojenskou kontrarozvědkou nikdy vědomě ani nevědomě nespolupracoval. Na webových stránkách, které spravuje Archiv bezpečnostních složek v Seznamu registračních protokolů Oddělení vojenské kontrarozvědky je uvedeno jeho jméno s dalšími údaji. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že k osobě žalobce se zachovala část svazku arch.č. A [číslo] a řádky z registračních protokolů a archivního protokolu. Z uvedeného vyplývá, že žalobce byl evidován pod reg. [číslo] jako důvěrník s krycím jménem„ [příjmení]“ Dle záznamů byl žalobce získaný ke spolupráci dne [datum], registrace byla provedena u oddělení vojenské kontrarozvědky vojenského útvaru [číslo] [anonymizováno]. Ačkoliv dle Seznamu dokumentů došlo ke skartaci části svazku- byly zachovány ty jeho části, které svědčí o skutečnosti, že k zaevidování žalobce došlo v souladu s tehdy platnou Směrnicí pro práci se spolupracovníky kontrarozvědky ze dne [datum] (A – oper – I- 3). Předmětem sporu není, zda žalobce s bývalou Státní bezpečností skutečně spolupracoval, ale oprávněnost jeho evidence. S důvěrníkem není proveden vázací akt, ani není vyžadován ústní či písemný závazek ke spolupráci, důvěrník nemohl nahrazovat tajné spolupracovníky. S důvěrníkem není proveden vázací akt, ani není vyžadován ústní či písemný závazek ke spolupráci. Důvěrník není vědomou formou spolupráce. Důvěrník, jak je zaevidován žalobce, byl nevědomým spolupracovníkem. Z dochovaných materiálů lze konstatovat oprávněnost evidence žalobce. 3. Soud zjistil z Archivu bezpečnostních složek, že žalobce byl registrován dne [datum] pod reg. [číslo] jako důvěrník s krycím jménem„ [příjmení]“. Žalobce byl získaný ke spolupráci s VKR dne [datum], registrace byla provedena u oddělení vojenské kontrarozvědky vojenského útvaru [číslo] [anonymizováno]. Svazek byl uložen do archivu pod arch. [číslo]. Z návrhu na získání spolupráce ze dne [datum] soud zjistil, že v návrhu je uvedeno, že žalobce byl v té době bytem [adresa], zařazený jako správce učebních bloků v VU [číslo] [anonymizováno], a že pochází z dělnické rodiny. Dále je zde uvedena zpráva o získání s tím, že dne [datum] byl proveden získávací pohovor a jmenovaný souhlasil a uvedl, že pomůže podle svých schopností a možností. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že v návrhu na získání za důvěrníka jsou uvedena fakta, která se netýkají jeho osoby. V té době byl velitel motostřelecké roty tankového pluku. Bydlel v ulici [anonymizována tři slova] a pak [anonymizována dvě slova], [obec]. Jeho otec byl úředník. V době, kdy s ním pan [příjmení] měl provést pohovor dne [datum] byl doma na nemocenské. S panem [příjmení] nehovořil, proto nemohl dát ani souhlas. Od roku 1978 do roku 1981 by velitelem roty a nepřicházel do styku s utajovanými skutečnostmi. V závěrečné zprávě je uvedeno, že se konspiračně scházeli a přitom žalovaný tvrdí, že se jednalo o nevědomou spolupráci. [příjmení] [jméno] [příjmení] znal, věděl, že je z kontrarozvědky, když se potkali tak se pozdravili. Ze sdělení JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] soud zjistil, že složka důvěrníka byla v agendě, kterou převzal od kpt. [jméno] [příjmení], složka byla založená na žalobce, byla vedená formálně, bez jakékoliv spolupráce a po jeho odchodě z útvaru jí formálně – administrativně uzavřel tak, aby nevznikly námitky ze strany nadřízeného orgánu na štábu 14. tankové divize. Žalobce po čas svého působení ve Vojenském útvaru [číslo] [anonymizováno] nikdy nespolupracoval s orgány VKR a ani nikdy od něho nebyly získávány žádné informace. Z osobní karty žalobce soud zjistil, že měl sociální původ jako syn úředníka. Od [datum] do [číslo] byl velitelem motostřelecké roty- 60.tankového pluku [anonymizováno] 14. tankové divize. Z protokolu o úrazu soud zjistil, že dne [datum] utrpěl úraz, adresa [adresa] Ze zdravotní knížky soud zjistil, že od [číslo] do [datum] byl v domácím léčení. Adresa bytu byla [anonymizována dvě slova], [obec]. 4. V rozhodném období (tj. k [datum]) se pracovníci kontrarozvědky řídili při práci se spolupracovníky kontrarozvědky rozkazem ministra vnitra A-oper- I-3 ze dne [datum]. Z této směrnice bylo zjištěno, že spolupracovníci kontrarozvědky byli tvořeni z tajných spolupracovníků a důvěrníků. Důvěrník byl spolupracovník, který pomáhal kontrarozvědce plnit dílčí úkoly státobezpečnostní povahy. Důvěrníci byli vybíráni z řad spolehlivých občanů, kteří dobrovolně na podkladě vzájemné důvěry byli ochotni podle svých možností a schopností sdělovat kontrarozvědce dílčí státobezpečnostní poznatky nebo poskytovat jí nutnou pomoc a služby. Styk pracovníka kontrarozvědky s důvěrníkem se zpravidla (zejm. jestliže to bylo přání důvěrníka) utajoval. 5. Žalobce byl registrován jako důvěrník u vojenské kontrarozvědky bez svého vědomí a souhlasu. Jako důvěrník vojenské kontrarozvědky nespolupracoval. 6. JUDr. [jméno] [příjmení] uvedl, že složka na žalobce byla formálně založena, žalobce o tom nevěděl a nikdy s orgány VKR nespolupracoval a nikdy od něho nebyly získávány žádné informace. V návrhu na získání informace [jméno] [příjmení] uvedl, že dne [datum] provedl se žalobcem získávací pohovor. Jak bylo prokázáno ze zdravotní knížky, žalobce byl v té době v domácím léčení po úraze. Nebylo tedy prokázáno, že by žalobci byla nabízena možnost spolupráce. 7. Dle čl. 18 Směrnice byl občan ochotný dobrovolně na podkladě vztahu vzájemné důvěry s kontrarozvědkou spolupracovat. Pokud by však takový občan nebyl seznámen s tím, že byl vybrán za důvěrníka, jen těžko by u něj bylo možno hovořit o ochotě, dobrovolnosti a vzájemné důvěře ve vztahu k plnění funkce důvěrníka. Podle čl. 22 směrnice se styk pracovníka kontrarozvědky s důvěrníkem utajoval zejm. tehdy, pokud si to důvěrník přál. Jestliže by však občan vůbec nevěděl, že je s ním ze strany veřejné moci jednáno coby s důvěrníkem, jen těžko byl mohl vyjádřit své přání, aby takové jednání bylo utajováno. Směrnice vyžadovala pro řádnou evidenci občana coby důvěrníka, aby byl o takové evidenci informován. Opačný postup Směrnici odporoval. Žalobce s [jméno] [příjmení] nehovořil, pouze když se s ním potkal, tak se pozdravili, žalobce nevěděl, že byl jako důvěrník evidován. Z těchto důvodů je třeba pokládat evidenci žalobce coby důvěrníka tehdejší Státní bezpečnosti za rozpornou s příslušnou směrnicí a tudíž za evidenci neoprávněnou. 8. Neoprávněná evidence žalobce coby důvěrníka v materiálech tehdejší Státní bezpečnosti- vojenské kontrarozvědky je neoprávněným zásahem do osobnostních práv žalobce. Taková evidence je objektivně způsobilá závažně se dotknout cti žalobce a jeho vážnosti ve společnosti, neboť evidence kohokoliv v materiálech bývalé Státní bezpečnosti je společností vnímána jako dehonestující skutečnost. 9. Podle § 81 o.z. je chráněna osobnost člověka včetně jeho přirozených práv. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. 10. Podle § 82 o.z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. 11. Podle § 2956 o.z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil. Podle § 2951 odst. 2 o.z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. 12. Vzhledem k tomu, že neoprávněnou evidencí žalobce v materiálech bývalé Státní bezpečnosti došlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce, jak již bylo shora uvedeno, má žalobce právo na přiměřené zadostiučinění. Toho se žalobci dostane právě určením, že evidence jeho osoby coby důvěrníka Státní bezpečnosti- vojenské kontrarozvědky byla neoprávněná. 13. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení žalobce, který měl ve věci plný úspěch, představují náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši 2000 Kč Náklady za cestovné [obec] – [obec] (10,48 Eur), lůžko [obec] [obec] (44 Eur) a lístek [obec] – [obec] (21,20 Eur) tj. 93,28 Eur tj. při kurzu 25, 505 Kč za 1 Euro částka 2 379 Kč Náklady celkem tak činí 4 379 Kč.