12 C 332/2020-43 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení částky 100 000 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že na území České republiky pobýval na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. Dne 1. 7. 2015 podal k Odboru azylové a migrační politiky ministerstva vnitra (dále jen OAMP) žádost o prodloužení tohoto povolení. Navzdory tomu, že jeho žádost obsahovala všechny náležitosti a nezbytné přílohy, správní orgán o ní nerozhodl v zákonem stanovené lhůtě 14 dnů. Žalobce poukázal na to, že byl v průběhu řízení opakovaně vyzýván k předložení dokladů, které však již byly součástí původní žádosti. Opakovaně byl vyzýván k „ aktualizaci“ dokladů, přičemž k jejich„ zastarání“ docházelo v důsledku pomalého postupu správního orgánu. Zdůraznil, že postup správního orgánu byl nekoordinovaný, když žalobce vyzval dne 2. 1. 2017 k prokázání provozování živnosti od roku 2013, ačkoliv tak mohl učinit již v rámci svých dřívějších výzev. První rozhodnutí o žádosti žalobce tak bylo vydáno až dne 9. 8. 2019 a žádost zamítnuta proto, že údajně nedoložil listinu, která však byla ve spise založena již od počátku. K odvolání žalobce bylo toto rozhodnutí zrušeno a správnímu orgánu prvního stupně nařízeno, aby o žádosti rozhodl bez zbytečného odkladu. Následně však správní orgán znovu vyzval žalobce, aby předložil některé přílohy, které v mezidobí přestal být aktuální. O žádosti žalobce tak bylo v konečném důsledku rozhodnuto až dne 9. 3. 2021, kdy správní orgán jeho žádosti vyhověl. Žalobce zdůraznil, že v průběhu řízení učinil řadu opatření proti nečinnosti, když žádal správní orgán o neprodlené rozhodnutí ve věci, podal k Ministru vnitra stížnost na průtahy. Dne 7. 9. 2017 podal žalobu k Městskému soudu v Praze proti rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech cizinců (dále jen Komise) ze dne 4. 7. 2017. Dne 21. 9. 2017 podal odvolání proti usnesení správního orgánu, kterým mu byla uložena povinnost k odstranění údajné vady podání a současně požádal o neprodlené rozhodnutí ve věci. Dne 3. 11. 2017 podal stížnost proti nečinnosti správního orgánu ke Komisi. Dne 26. 11. 2017 podal žalobu k Městskému soudu v Praze proti rozhodnutí Komise. Dne 30. 1. 2018 podal žádost o provedení opatření proti nečinnosti ke komisi. Dne 2. 10. 2018 podal stížnost Ministru vnitra na průtahy a dne 3. 12. 2018 podal odvolání proti usnesení správního orgánu ze dne 11. 10. 2018 a žádal o neprodlené rozhodnutí. Nesprávný úřední postup tak žalobce spatřoval jednak v nedodržení zákonem stanovené lhůty pro vyřízení jeho žádosti a dovozoval, že v této souvislosti mu vznikla nemajetková újma ve výši 80 000 Kč, neboť více než 4 roky trvající řízení jej zanechalo v nejistotě s nemožností plánovat svůj soukromý a rodinný život a podnikatelské aktivity. V této souvislosti poukázal na judikaturu - zejména stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu České republiky [spisová značka] [anonymizováno] [číslo], rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] a nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]. Nesprávný úřední postup spatřoval rovněž v postupu správního orgánu, který jej nutil opakovaně odstraňovat údajné vady žádosti navzdory tomu, že jeho žádost byla již v době jejího podání perfektní. V této souvislosti žalobce dovozoval, že mu vznikla nemajetková újma ve výši 20 000 Kč, neboť v důsledku nuceného„ občerstvování“ příloh u něj vznikl pocit beznaděje a přesvědčení, že je obětí šikany. Dodal, že žalovanou požádal o odškodnění dne 10. 10. 2019. Žalovaná ve své reakci ze dne 7. 2. 2020 konstatovala, že nedodržením zákonné lhůty pro rozhodnutí k nesprávnému úřednímu postupu došlo a žalobci se omluvila. Tento způsob satisfakce však žalobce považuje za nedostačující. 2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává a navrhla žalobu zamítnout. Shodě se žalobcem popsala průběh správního řízení. Dodala, že k překročení zákonem stanovené lhůty pro rozhodnutí o žádosti žalobce skutečně došlo, za což se žalobci v rámci rozhodnutí o jeho žádosti o odškodnění omluvila. Tento způsob satisfakce považuje za dostačující. Poukázala na to, že lhůta pro vyřízení žádosti činí 30 dnů. Současně, s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka], zdůraznila, že žalobce je povinen tvrdit a prokázat vzniklou újmu, která se nepresumuje, neboť nešlo o řízení, na které dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv. Poukázala na to, že žalobce jako cizí státní příslušník musel vědět, že není občanem České republiky a určitá omezení a diskomfort v životních situacích a plánech nelze po dobu vedení řízení o jeho žádosti vyloučit. Tato nejistota je přitom přiměřenou součástí pobytu každého cizince na území státu, jehož není příslušníkem. Zároveň zdůraznila, že správní orgán je v řízení povinen postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti a aby ylo zjištěno, zda žadatel neobchází zákon o pobytu cizinců. Žalobce se však nedostavil k výslechu dne 20. 11. 2015 za účelem ověření informací z veřejně dostupných zdrojů ohledně společnosti [právnická osoba], jejímž byl jednatelem. Při následujícím výslechu uvedl, že se společnost zabývá právními konzultace mi a zprostředkovatelskými službami v oblasti obchodu do zahraničí, za což pobírá odměnu 2 00 Kč„ na ruku“. Správní orgán proto žalobce vyzval k doložení této činnosti a řízení přerušil. Žalobce přispěl k délce řízení tím, že opakovaně využíval opravných prostředků, včetně žaloby ve správním soudnictví a dále tím, že musel být opakovaně vyzýván k prokázání své podnikatelské činnosti. K ověření jeho tvrzení bylo třeba provést pobytovou kontrolu a prověřit sídlo společnosti, které se ukázalo jako fiktivní. Žalobce přispěl k délce řízení i tím, že opakovaně žádal o prodloužení lhůtu. 3. Ze shodných tvrzení účastníků a z provedených důkazů, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl důvod pochybovat, učinil soud následující zjištění: 4. Žalobce pobýval na území České republiky od 18. 7. 2013 do 17. 7. 2015 na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – účast v právnické osobě (nesporné). 5. Dne 1. 7. 2015 podal žalobce žádost o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání podle § 44a zák. č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území ČR CZ ve znění do 17. 12. 2015. Žádost byla vyřizována OAMP Ministerstva Vnitra (dále jen správní orgán) pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] (viz potvrzení žádosti ze dne 1. 7. 2015). 6. Z výpisu ohledně společnost [právnická osoba], [IČO] správní orgán zjistil, že jednatelem je žalobce, jeho manželka ([jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození]) a dcera ([jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození]) 7. Správní orgán předvolal žalobce k výslechu ohledně podnikatelské činnosti na den 20. 11. 2015. Žalobce se nedostavil, neboť si řádně doručené předvolání nevyzvedl (viz předvolání ze dne 6. 10. 2015, včetně doručenky) 8. Správní orgán předvolal žalobce znovu na den 22. 1. 2016. Žalobce se dostavil a sdělil, že společnost [právnická osoba] se zabývá konzultacemi a zprostředkováním služeb zahraničního obchodu, za což inkasuje odměnu„ na ruku“ 2 000 Kč (viz protokol o výslechu žadatele ze dne 22. 1. 2016). 9. Dne 8. 11. 2016 správní orgán vyzval žalobce k doložení podkladů a současně řízení přerušil podle § 64 odst. 1 písm. a) s. ř., neboť žalobce nedodat aktuální podklady – doklady o příjmu žalobce a společně posuzovaných osob a doklad o cestovním pojištění (viz výzva ze dne 8. 11. 2016 a usnesení ze dne 8. 11. 2016, čj. [číslo jednací] [číslo]). 10. Žalobce podal dne 15. 11. 2016 odvolání proti rozhodnutí o přerušení řízení, které však bylo zamítnuto (viz odvolání žalobce ze dne 14. 11. 2016, včetně podacího lístku a rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech cizinců ze dne 4. 7. 2017, [číslo jednací]) 11. Žalobce doplnil listiny dne 9. 12. 2016 a správní orgán jej proto dne 12. 12. 2016 vyrozuměl o pokračování v řízení a vyzval k předložení dokladů o skutečném výkonu podnikatelské činnosti (viz doplnění dokladů ze dne 7. 12. 2016 výzva k prokázání provozování živnosti nebo výkonu jiné podnikatelské činnosti ze dne 12. 12. 2016 a vyrozumění ze dne 12. 12. 2016) 12. Žalobce předložil doklady dne 18. 1. 2017 (viz doplnění podkladů ze dne 14. 1. 2017) 13. Za účelem odstranění pochybností byla dne 31. 1. 2017 provedena pobytová kontrola, při níž vyšlo najevo, že budova tvrzeného sídla [právnická osoba] [anonymizováno] neumožňuje svým technickým stavem její užívání a opět tak byla zpochybněna tvrzení žalobce uváděná v žádostech. Správní orgán proto podal podnět Krajskému soudu v Hradci Králové, který společnost vyzval ke změně sídla. Ani další pobytová kontrola dne 12. 7. 2017 neprokázala, že by společnost [právnická osoba] měla sídlo na (další) adrese udávané žalobcem, (viz zpráva o pobytové kontrole ze dne 6. 2. 2017, odpověď Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 2. 2017, zpráva o pobytové kontrole ze dne 12. 7. 2017) 14. Dne 19. 5. 2017 podal žalobce stížnost na průtahy a žádost o opatření proti nečinnosti. Kom