15 C 245/2020-684 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobci se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 3. 11. 2020 domáhají vydání rozsudku, kterým by soud nahradil projev vůle žalovaného uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemku ve vlastnictví státu dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o půdě“). Žalobci uvedli, že jsou oprávněnými osobami dle zákona o půdě. Rodiny žalobců byly donuceny vzdát se svých nabytých majetků ve prospěch Československého státu, ocitly se v existenčních problémech, ve kterých žily až do roku 1989. Následně rodiny žalobců věřily v nápravu a zmírnění křivd, ke které se stát zavázal, a to i prostřednictvím zákona o půdě. Nicméně až do doby podání žaloby nebylo ze strany státu ani rozhodnuto o všech pozemcích, které byly rodině žalobců odňaty. To vše přesto, že právní předchůdci žalobců uplatnili vůči žalovanému svůj restituční nárok v zákonem stanovené lhůtě. Zároveň v případě pozemků, o kterých žalovaný již v minulosti rozhodl, že se rodině žalobců nevydají, žalovaný nesprávně stanovil jejich charakter, a v důsledku toho pak nesprávně přistoupil i k ocenění těchto pozemků, a proto do dnešního dne eviduje restituční nárok žalobců v nesprávné výši. Žalobci se i přesto v letech 2006 až 2012 účastnili veřejných nabídek náhradních pozemků, které vyhlašoval žalovaný a svůj restituční nárok takto i částečně uspokojili. V důsledku nesprávného ocenění restitučního nároku ze strany žalovaného mohlo dojít k uspokojení pouze zanedbatelné části skutečného nároku žalobců. Toto pochybení přitom žalovaný odmítl uznat. Od roku 2008 je žalovaný obeznámen o existenci dobové územně plánovací dokumentace, kterou v případě vybraných restituentů získává od Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy a využívá ji k ocenění jejich restitučních nároků. Vzhledem k tomu, že toto ocenění podle dobové územně plánovací dokumentace je pro žalovaného nevýhodné, nečiní tak pro všechny restituenty, ale jen selektivně pro některé vybrané. To vše navzdory jeho zákonné povinnosti evidovat restituční nároky ve správné výši a navzdory ustálené soudní judikatuře, která v rámci flexibilnějšího přístupu k oceňování restitučních nároků považuje dobovou územně plánovací dokumentaci za primární kritérium pro ocenění. Žalobci si nechali vypracovat znalecký posudek [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení] [titul]., který doručili žalovanému s opětovnou výzvou ke správnému ocenění nároků žalobců. Žalobci se zároveň od roku 2006 aktivně hlásili do veřejných nabídek, aby uspokojili svůj nárok formou náhradních pozemků. Po té, co žalobci doručili žalovanému dvě výzvy ke správnému ocenění jejich nároků, se v dubnu 2019 znovu přihlásili do veřejné nabídky, aby uspokojili svůj nárok ve zbývající výši, která jim skutečně náleží. Žalovaný však předmětné přihlášky vyhodnotil jako neplatné, a to kvůli dle žalovaného tvrzené nedostatečné výši restitučního nároku. Pokud se žalovaný takto staví ke svým povinnostem, žalobci vnímají tento postup jako svévoli a jediným způsobem, jak se mohou oprávněné osoby domoci svého nároku, je podání žaloby o uložení povinnosti žalovanému uzavřít s žalobci smlouvu o převodu konkrétního pozemku. Žalobci jsou oprávněnými osobami podle zákona o půdě na základě rozhodnutí [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] k.ú. Smíchov ze dne 1. 8. 1997 (příloha č. 59 posudku); [číslo jednací] [rok] k.ú. Smíchov ze dne 9. 9. 1997 (příloha č. 60 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 16. 4. 1999 (příloha 61 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 27. 2. 2001 (příloha č. 62 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 28. 2. 2001 (příloha č. 63 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 28. 2. 2001 (příloha č. 64 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 29. 10. 2001 (příloha č. 65 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Košíře a Smíchov ze dne 23. 11. 2001 (příloha č. 66 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Hlubočepy ze dne 27. 2. 2002 (příloha č. 67 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 7. 3. 2002 (příloha č. 68 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Hlubočepy ze dne 22. 3. 2002 (příloha č. 69 posudku), [stát. instituce], [pozemkový úřad] [číslo jednací], k.ú. Smíchov ze dne 29. 4. 2003 (příloha č. 70 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 20. 5. 2003 (příloha [číslo] posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 30. 3. 2004 (příloha č. 72 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 20. 11. 2004 (příloha č. 73 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Hlubočepy ze dne 20. 4. 2005 (příloha č. 74 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 12. 5. 2005 (příloha č. 75 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 26. 10. 2005 (příloha č. 76 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 16. 11. 2005 (příloha č. 77 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Košíře ze dne 20. 3. 2006 (příloha č. 78 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 31. 5. 2006 (příloha č. 79 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 18. 10. 2007 (příloha č. 80 posudku), [číslo jednací] [číslo] k.ú. Smíchov ze dne 9. 12. 2009 (příloha [číslo] posudku), [stát. instituce] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizováno] [územní celek] [číslo jednací] [anonymizováno] Hlubočepy ze dne 18. 12. 2017 (příloha č. 82 posudku), [číslo jednací] [číslo] [rok] [anonymizováno], k.ú. Hlubočepy ze dne 20. 3. 2018 (příloha č. 83 posudku), [číslo jednací] [číslo] [rok] k.ú. Hlubočepy ze dne 30. 1. 2019 (příloha č. 84 posudku), [číslo jednací] [číslo] [rok] k.ú. Hlubočepy ze dne 4. 3. 2019 (příloha č. 85 posudku, [číslo jednací] [číslo] [rok] k.ú. Hlubočepy ze dne 4. 3. 2019 (příloha č. 86 posudku), [číslo jednací] [číslo] [rok] k.ú. Hlubočepy ze dne 13. 3. 2019 (příloha č. 87 posudku), [číslo jednací] [číslo] [rok] k.ú. Hlubočepy ze dne 25. 4. 2019 (příloha č. 88 posudku). Podle § 4 zákona o půdě jsou žalobci oprávněnými osobami k uplatnění restitučních nároků, vyplývajících jim z výše uvedených rozhodnutí. Podle § 11 zákona o půdě ve spojení s ustanovením § 14 odst. 1 větou druhou a § 17 odst. 3 písm. b) zákona o půdě mají žalobci nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům, a to právě náhradou za pozemky nevydané v restituci z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě. Žalobci jsou oprávnění k vydání náhradních pozemků v hodnotě jejich restitučních nároků. Základním předpokladem celkového uspokojení restitučního nároku je splnění zákonné povinnosti žalovaného zaevidovat restituční nárok žalobců ve správné výši. Žalovaný však v případě žalobců tuto svoji povinnost porušoval, a to i přes výzvy žalobců s doloženými podklady ke správnému ocenění. V případě žalobce a) je výše evidovaného požadovaného nároku před částečným plněním 21 442,94 Kč, hodnota již poskytnutého plnění z veřejných nabídek 16 327,08 Kč, zůstatek nároku dle evidence žalovaného je 5 115,86 Kč, žalobce b) 21 442,94 Kč, hodnota poskytnutého plnění z veřejných nabídek 16 327,08 Kč, zůstatek nároku dle evidence žalovaného je 5 115,86 Kč, žalobkyně c) 21 442,95 Kč, hodnota poskytnutého plnění z veřejných nabídek 16 327,16 Kč a zůstatek nároku dle evidence žalovaného je 5 115,79 Kč, žalobkyně d) 2 558,79 Kč, hodnota poskytnutého plnění z veřejných nabídek 0 Kč a zůstatek nároku dle evidence žalovaného 2 558,79 Kč a žalobce e) 2 558,79 Kč, hodnota poskytnutého plnění z veřejných nabídek 0 Kč a zůstatek nároku dle evidence žalovaného 2 558,79 Kč. Skutečná výše nároku však, pokud se jedná o žalobce a) po částečném uspokojení představuje částku 694 142,92 Kč, v případě žalobce b) 694 142,92 Kč, v případě žalobkyně c) 694 142, 84 Kč, v případě žalobkyně d) 14 692 Kč a v případě žalobce e) 14 692 Kč. Žalovaný si od roku 2008 musí být dobře vědom územně plánovací dokumentace, kterou v případě vybraných restituentů od roku 2008 až do současné doby získává od Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy, využívá ji k ocenění jejich restitučních nároků. V letech 2008 až 2017 se žalovaný celkem 22x obrátil na Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy s dotazem na poskytnutí této dokumentace a restituční nároky vybraných restituentů podle ní ocenil. V případě žalobců však žalovaný žádný takový dotaz nevznesl. Žalobci se tak cítili postojem žalovaného diskriminováni, neboť jim bylo znemožněno, aby své nároky mohli uplatnit v plné výši. Postoj žalovaného je možno posoudit jako protiprávní, neboť přenesl břemeno správného ocenění na žalobce, kteří si museli všechny podklady pro toto ocenění obstarat sami, nechat si vypracovat znalecký posudek na vlastní náklady, a to bez jakékoli pomoci žalovaného, který na znalecký posudek nijak nereagoval, nevyjádřil se nikterak k jeho závěrům, přestože mu jeho obsah byl znám. Za těchto okolností je nezbytně nutné na tento přístup žalovaného dle žalobc