16 C 202/2020-42 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vyklizení bytu [číslo] o velikosti 2 + 1, který se nachází v 7. nadzemním podlaží domu [adresa], [ulice] č. or. 1, k.ú. [část obce], [obec a číslo], včetně sklepu (dále jen„ byt“). Žalobkyně uvedla, že jí byla na základě zákona č. 131/2000 Sb., o hl. m. Praze, ve znění pozdějších předpisů, a na základě Statutu hl. m. Prahy svěřena správa bytového domu, ve kterém se byt nachází. Na základě nájemní smlouvy [číslo] [spisová značka] [číslo] ze dne 23. 8. 2019, byl žalované byt pronajat, a to na dobu určitou do 24. 6. 2020. Usnesením Rady městské části [obec a číslo] [číslo] ze dne 16. 6. 2020 bylo potvrzeno ukončení nájmu bytu, tedy nebylo rozhodnuto o dalším prodloužením doby nájmu. Výzvou č.j. [číslo] [rok] [spisová značka] ze dne 7. 7. 2020 byla žalovaná vyzvána k vyklizení a předání bytu. S ohledem pandemii covid-19 a pobyt žalované v Kanadě byl jako vstřícné gesto, po komunikaci se žalovanou, prodloužen termín předání bytu do konce srpna 2020. Žalovaná však ani poté byt nevyklidila a nepředala. Předžalobní výzvu zaslala žalobkyně žalované dne 24. 9. 2020. Žalobkyně doplnila, že jejím úkolem je mj. zajistit sociální bydlení pro ty, kteří je nutně potřebují, přičemž k plnění tohoto úkolu, který vyplývá s § 2 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb., o hl. m. Praze, ve znění pozdějších předpisů, je zpracována Koncepce bytové politiky městské části [obec a číslo]. Naplňováním této koncepce se zabývá Rada městské části a jí zřízený poradní orgán – Bytová komise. Tyto rozhodly o neprodloužení nájemní smlouvy žalované, protože žalovaná žije v Kanadě, kde má bydlení zajištěno, a předmětný byt tak bude moci být poskytnut osobám v akutní bytové nouzi (ke dni rozhodování Bytové komise 26. 5. 2020 bylo v pořadníku žadatelů o byt podporovaného bydlení zařazeno 78 osob a rodin). S návrhem žalované na ustanovení mediátora nesouhlasí, neboť mimosoudní jednání s žalovanou nebyla úspěšná a požadavek žalované je pro žalobkyni neakceptovatelný. 2. Žalovaná uvedla, že se žalobou nesouhlasí a nárok žalobkyně neuznává. Byt měli v nájmu její prarodiče i rodiče. Do své smrti v roce 2018 žila v bytě její matka [jméno] [příjmení]. Po celou dobu byl byt řádně užíván, všechny poplatky související s bytem byly řádně placeny. Žalovaná má silný citový vztah k domu, sousedům i lokalitě. Jelikož v době narození žalované platil občanský zákoník č. 40/1964 Sb., vzniklo jí legitimní očekávání, že v případě společného soužití v jedné domácnosti s rodiči dojde po jejich smrti k přechodu nájmu na její osobu na dobu neurčitou. Současná právní úprava (§ 2279 odst. 2 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku) váže v takovém případě vznik nájemního vztahu na dobu neurčitou s věkovou hranicí 70 let, což považuje za diskriminační, v rozporu s čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhla, aby soud přerušil řízení a podal k Ústavnímu soudu návrh na zrušení ustanovení § 2279 občanského zákoníku pro rozpor s čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Rozhodnutí Rady města o ukončení nájmu považuje za necitlivé a v rozporu s dobrými mravy, nebylo navíc ani odůvodněno. Domnívá se, že situaci by mohlo napomoci ustanovení mediátora a projednání záležitosti na mediačním řízení. Při jednání žalovaná doplnila, že její situace je komplikovaná, v Kanadě žije s manželem v jeho služebním bytě. Po návratu do ČR se v případě neprodloužení nájemní smlouvy nebude mít kam vrátit. Byla by ochotná jednat o uzavření nájemní smlouvy na dobu určitou. Předložila písemné doklady o tom, že žádala Městskou část Praha 7 o pomoc při řešení bytové situace již v roce 2008. Pokud by soud žalobě vyhověl, měl by přihlédnout k věku žalované i k možnosti návratu z Kanady, a lhůtu pro vyklizení stanovit do 31. 12. 2023 Nájemní smlouva byla uzavřena za trvání manželství žalované, proto vzniklo společné nájemní právo manželů. Žalobkyně tedy měla správně žalovat nejen žalovanou, ale i jejího manžela [jméno] [příjmení]. Z důvodu nedostatku pasivní legitimace nemůže být žaloba úspěšná a měla by být zamítnuta. 3. Soud nevyhověl návrhu žalované na ustanovení mediátora, neboť mimosoudní jednání mezi stranami již probíhalo a nevedlo k úspěchu. Žalobkyně je veřejnoprávní korporací, o otázce prodloužení nájemní smlouvy rozhoduje kolektivní orgán. Těžko si tak lze představit, že by zástupce žalobkyně mohl přehodnotit toto rozhodnutí při mediačním jednání. 4. Soud nevyhověl ani návrhu žalované na přerušení řízení a předložení Ústavnímu soudu k posouzení ústavnosti ustanovení § 2279 odst. 2 občanského zákoníku, neboť toto ustanovení není podle názoru soudu v rozporu s ústavním pořádkem. Stručně řečeno, nájem bytu po přechodu na člena nájemcovy domácnosti, který zemřel, skončí nejpozději uplynutím dvou let, což neplatí v případě, že osoba, na kterou nájem přešel, je starší 70 let. Zákonem stanovená hranice 70 let má své opodstatnění, záměrně chrání zranitelné osoby, které již nejsou v produktivním věku, a stěhování a hledání nového bydlení by pro ně bylo obzvlášť obtížné. 5. Mezi stranami není sporu o tom, že žalobkyni byla na základě zákona č. 131/2000 Sb., o hl. m. Praze, ve znění pozdějších předpisů, a na základě Statutu hl. m. Prahy svěřena správa bytového domu, ve kterém se byt nachází. Na základě nájemní smlouvy [číslo] [spisová značka] [číslo] ze dne 23. 8. 2019, byl žalované byt pronajat, a to na dobu určitou do 24. 6. 2020. Usnesením Rady městské části Praha 7 [číslo] ze dne 16. 6. 2020 bylo potvrzeno ukončení nájmu bytu, tedy nebylo rozhodnuto o dalším prodloužením doby nájmu. Výzvou č.j. [číslo] [rok] [spisová značka] ze dne 7. 7. 2020 byla žalovaná vyzvána k vyklizení a předání bytu, termín pro předání byl prodloužen do konce srpna 2020. 6. Na základě zjištění učiněných po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně jako pronajímatel a žalovaná jako nájemce uzavřely nájemní smlouvu k bytu, kde předtím žili rodiče žalované. Nájemní smlouva byla uzavřena do 24. 6. 2020 (nesporné, nájemní smlouva). Před skončením nájemního vztahu dne 11. 5. 2020 požádala žalovaná o prodloužení nájemní smlouvy (žádost ze dne 11. 5. 2020). Rada městské části [obec a číslo] potvrdila řádné ukončení nájmu bytu ke dni 24. 6. 2020 (nesporné). Žalovaná následně žádala o opětovné prošetření žádosti o prodloužení nájemní smlouvy (e-mail ze dne 15. 6. 2020, dopis Bytové komisi, dopis starostovi městské části [obec a číslo]). Žalobkyně vyzvala žalovanou k vyklizení bytu v prodlouženém termínu do konce srpna 2020 s ohledem na coronavirovou krizi (výzva ze dne 7. 7. 2020). Žalovaná dlouhodobě pobývá v Kanadě (vyjádření žalované, plná moc udělená žalovanou bratrovi, doručenky písemností, e-mailová adresa, ze které žalovaná komunikuje), kde je i zaměstnána (výplatní pásky za období od 1. 11. 2019 do 30. 4. 2020). Nájemní smlouvu na byt uzavřela žalovaná s tím, že v bytě bude bydlet sama. Žalovaná se zavázala (Článek II. odst. 21) oznámit pronajímateli každou změnu v počtu osob, užívajících byt, zároveň se zavázala i k oznámení o vzniku rodinné domácnosti v bytě. (nesporné, nájemní smlouva). Rovněž v žádosti o prodloužení nájemní smlouvy žalovaná uvedla, že v bytě bude žít 1 dospělá osoba (žádost ze dne 11. 5. 2020). V seznamu osob užívajících byt figuruje pouze žalovaná (evidenční list pro výpočet nájemného, který je přílohou nájemní smlouvy). 7. Soud nevyhověl návrhu žalované na provedení důkazů výslechem svědků [titul]. [jméno] [příjmení] [příjmení], [titul] a členů Bytové komise žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení], [titul] [titul]. [jméno] [příjmení], [titul], [titul]. [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení], neboť soud považuje jejich výslech za nadbytečný a potřebné skutečnosti lze zjistit z předložených listinných důkazů. Soud nevyhověl ani návrhu na výslech manžela žalobkyně [jméno] [příjmení], který měl vypovídat k tomu, jak a kde žalovaná bydlela, neboť z tvrzení žalované i z listinných důkazů je zřejmé, že žalovaná se po celou dobu nájemního vztahu zdržovala v Kanadě. Výslech manžela žalobkyně by byl tudíž nadbytečný a v neposlední řadě by i značně prodloužil soudní řízení, neboť rovněž žije v Kanadě. 8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 603 občanského zákoníku práva a povinnosti zaniknou uplynutím doby, na kterou byly omezeny. V projednávaném případě pak nájemní vztah skončil dnem 24. 6. 2020 a žalovaná pozbyla právní titul k užívání bytu. Je skutečností, že ke dni rozhodnutí soudu žalované nesvědčí žádný právní titul k užívání předmětné bytové jednotky po dobu téměř jednoho roku. Za této situace se žalobkyně domáhá vyklizení bytové jednotky důvodně. Argumentaci žalované ohledně starousedlictví její rodiny v dané lokalitě je sice pochopitelná, nicméně je třeba přihlédnout k faktu, že žalovaná nesplňuje zákonné podmínky pro uzavření nájemní smlouvy na dobu neurčitou a navíc trvale žije v Kanadě. Žalobkyně eviduje množství žádostí o byt ze strany r