30 C 103/2021-36 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že jí byla na základě zákona č. 131/2000 Sb., o hl. m. Praze, a Statutu hl.m. Prahy, svěřena správa nemovité věci, konkrétně bytové jednotky [číslo] v 3.NP budovy [adresa], k. ú. [část obce]. Jednotka je zapsána na čísle listu vlastnictví [číslo], u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, a nachází se v ulici [ulice a číslo], [obec a číslo] (dále jen„ byt“). Žalobkyně nikdy se žalovanou neuzavřela nájemní smlouvu na uvedenou jednotku. Žalovaná se v blíže nezjištěné době přistěhovala k nájemci uvedené jednotky panu [jméno] [příjmení], [datum narození], který byt užíval na základě řádně uzavřené nájemní smlouvy. Byl nájemcem výlučným. Žalovaná nebyla manželkou a nemohl tak vzniknout společný nájem bytu manželů. Dne [datum] nájemce bytu zemřel. Žalovaná však byt nadále užívá a proto jí žalobkyně po úmrtní nájemce informovala, že byt užívá bez právního důvodu a musí jej opustit. Žalovaná byla také informována o tom, že po smrti nájemce nedošlo k přechodu nájmu na ní. Žalovaná nespadá do„ privilegované“ kategorie osob, kde k přechodu nájmu automaticky ze zákona. S ohledem na dluhy žalované vůči žalobkyni, které jsou rovněž řešeny zdejším soudem (sp. zn. [spisová značka]), žalobkyně s přechodem nájmu souhlas nevyslovila. O tom všem byla žalovaná informována znovu písemně ve výzvě k vyklizení ze dne 10. 2 2021. Žalovaná měla byt vyklidit a předat do 28. 2. 2021. Žalovaná do dnešního dne byt nevyklidila a nepředala žalobkyni. 2. Žalovaná ve vyjádření k podané žalobě uvedla, že má za to, že na ní ve smyslu ust. § 2279 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) přešlo nájemní právo vyplývající z Nájemní smlouvy [číslo] [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], a to z toho důvodu, že žalovaná byla prokazatelně partnerkou zesnulého nájemce bytu. Žalovaná pak uvádí, že pojem„ partner“ obsažený v ust. § 2279 OZ nelze vykládat natolik úzce, jak je definován v ust. § 22 téhož zákona, tedy pouze jako osobu stejného pohlaví v registrovaném partnerství podle zvláštního zákona, neboť z ustanovení § 2297 OZ je zcela zjevná vůle zákonodárce, aby bylo při výkladu pojmu„ partner“ docházelo k posouzení skutečné povahy vztahu nájemce a osob žijících s nájemcem v domácnosti. Žalovaná uvádí, že partnerský vztah žalované a zemřelého nájemce svou kvalitou zcela jistě převyšoval mnohé, pouze formální, avšak nefunkční, manželské svazky, z čehož dovozuje, že není na místě aplikace definice„ partnera“ dle ust. § 22 OZ, neboť by takovým postupem docházelo k neoprávněné diskriminaci subjektů, které sice nemají mezi sebou formální svazek, ale svazek obsahově totožní, avšak kvalitnější, což byl případ žalované a zemřelého nájemce. S ohledem na výše uvedené má žalovaná má za to, že na ní nájem přešel ve smyslu ust. § 2297 OZ, a že žalobní návrh je neoprávněný. K přechodu nájmu žalovaná pak uvádí, že řádně hradí nájem a zálohy na služby spojené s užíváním předmětného bytu a že tyto platy jsou ze stany žalobkyně přijímány. Pokud by žalobkyně byla toho názoru, že nájem na žalovanou nepřešel, zcela jistě by přijaté platby navrátila, neboť by se jednalo o plnění bez právního důvodu. Z uvedeného jednání žalobkyně pak lze dovodit existenci nájemního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou, kdy žalovaná předmětný byt užívá a řádně za něj hradí žalobkyni předepsané platby a žalobkyně tyto platby přijímá a přenechává nájemkyni byt za účelem bydlení. Žalovaná dále uvádí, že v případě, že se soud neshledá důvod zamítnutí žalobního návrhu z důvodu uvedených v bodu a) tohoto vyjádření, zcela jistě shledá důvod pro zamítnutí žalobního návrhu pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaná spatřuje rozpor žalobního návrhu s dobrými mravy, neboť splňuje podmínky pro udělení sociálního bydlení. Ze stejných důvodů bylo vyhověno žádosti žalované o osvobození od soudních poplatků usnesením ze den [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. S ohledem na tuto skutečnost by při vyhovění žalobnímu návrhu došlo k situaci, kdy se žalobkyně bude domáhat vyklizení bytu ze strany žalované exekuční cestou a současně rozhodne o přidělení bytu žalované, který jí bude opětovně předávat. Tímto postupem by nebylo dosaženo ničeho jiného než vzniku škody na straně žalované, což je nepřípustné a v rozporu s dobrými mravy. 3. Na základě zjištění učiněných po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 4. Předmětná bytová jednotka je ve vlastnictví Hlavního města Prahy, správa je svěřena žalobkyni (výpis z KN). Bytová jednotka byla v nájmu pana [jméno] [příjmení], [datum narození], který byt užíval na základě řádně uzavřené nájemní smlouvy (nájemní smlouva [číslo] [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] s dodatkem). Žalobkyně spolu s panem [příjmení] užívala předmětný byt jako družka od 22.5.2019 (písemné prohlášení žalované a sousedů). Dne [datum] nájemce bytu zemřel. Žalovaná byt nadále užívá (nesporné skutečnosti). Žalobkyně žalované sdělila po úmrtí nájemce, že byt užívá bez právního důvodu a musí jej opustit. Žalovaná byla také informována o tom, že po smrti nájemce nedošlo k přechodu nájmu na ní a pronajímatel nevyslovuje souhlas k přechodu nájmu (výzva, doručenka). Žalovaná je důchodkyní, uzavřela smlouvu o nápomoci, má dluhy vůči Městské části [obec a číslo] a trpí zdravotními problémy (prohlášení o majetkových poměrech žalované, výměra důchodové dávky). 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 6. Dle § 2279 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník:„ Zemře-li nájemce a nejde-li o společný nájem bytu, přejde nájem na člena nájemcovy domácnosti, který v bytě žil ke dni smrti nájemce a nemá vlastní byt. Je-li touto osobou někdo jiný než nájemcův manžel, partner, rodič, sourozenec, zeť, snacha, dítě nebo vnuk, přejde na ni nájem, jen pokud pronajímatel souhlasil s přechodem nájmu na tuto osobu.“ 7. Dle tohoto ustanovení tak sice může dojít k přechodu nájmu na člena nájemcovi domácnosti, ale u jiných než jmenovaných kategorií musí dát pronajímatel souhlas. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná žila s nájemcem v družském poměru. Žalovaná tak nespadá do„ privilegované“ kategorie osob, kde k přechodu nájmu automaticky ze zákona. Žalobkyně pak vyslovila výslovný nesouhlas s přechodem nájmu na žalovanou. 8. Nelze tak než uzavřít, že žalovaná užívá byt bez právního důvodu, a proto soud podané žalobě vyhověl. 9. Pokud jde o námitky žalované, ze skutečnosti, že žalobkyně nadále přijímá platby za užívání bytu, nelze dovozovat, že by uznala přechod nájmu. Dle § 2295 o.z. má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Rozpor s dobrými mravy soud neshledal, neboť pakliže žalobkyně splňuje podmínky pro sociální bydlení a městská část jí v tomto ohledu vyhoví, nic to nemění na skutečnosti, že žalovaná nemá právní důvod k užívání předmětného bytu. Současně soud nemá za to, že by nájem na žalobkyni přešel ze zákona, neboť zákon má namysli pouze manžela, partnera, rodiče, sourozence, zetě, snachu, dítě nebo vnuka, přičemž partnerem je třeba rozumět pouze registrovaného partnera, nikoliv partnera v obecném slova smyslu. Pakliže by zákon měl namysli družský poměr, užil by zákonodárce odpovídající pojem, tj. druh nebo obecně osoba žijící ve společné domácnosti. Soud nemá za to, že by tím byla diskriminována skupina osob, které neuzavřely manželství, neboť zákonodárce takto respektuje zákonný svazek ať již v podobě manželství či registrovaného partnerství, když uzavření takového svazku přináší mnohé jak statusové tak jiné právní důsledky, na rozdíl od faktického družského poměru. 10. Dle § 160 odst. 1 o.s.ř.:„ Uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.“ 11. S ohledem na věk žalobkyně, její zdravotní problémy i ekonomickou situaci soud nestanovil pro vyklizení bytu obvyklou lhůtu 15 dnů, avšak lhůtu 3 měsíců od právní moci rozsudku, jak soudu umožňuje § 160 o.s.ř. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 900 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (žaloba, příprava a účast na jednání).