30 C 211/2021-16 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalobce svůj návrh odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, tj. společnost [právnická osoba], registrační číslo C [číslo] (dále jen,,právní předchůdce žalobce“), uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal žalovanému poskytnout neúčelový, bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu 35.000 Kč. Žalovaný na základě této úvěrové smlouvy čerpal částku ve výši 20.000 Kč, kterou měl právnímu předchůdci splácet. Žalovaný však právnímu předchůdci či snad žalobci nehradil ničeho. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se během řízení nikterak nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedené dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Soud ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 uzavřené mezi společností [právnická osoba], registrační číslo C [číslo], jako cedentem a společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen,, [právnická osoba]“), jako cesionářem, zjistil, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na [právnická osoba] Ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným bylo zjištěno, že se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky do úvěrového limitu 50.000 Kč. Z potvrzení o provedených platebách bylo zjištěno, že žalované bylo poskytnuto plnění ve výši 14 500 Kč a 5 500 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 4. 11. 2020 byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k plnění. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by alespoň něčeho na dlužné částce uhradil. 5. Soud má za prokázané, že došlo k platnému postoupení pohledávky ve smyslu ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,o. z.“). 6. Podle ust. § 1880 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Soud má za prokázané, že na žalobce přešla všechna práva ze smlouvy o postoupení pohledávky, z čehož vyplývá, že žalobce je aktivně legitimován v předmětném sporu. 7. Mezi právním předchůdcem žalobce, jakožto věřitelem, a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalovaný vystupoval ve smluvním vztahu v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání. 8. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,, zákon č. 257/2016 Sb.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěryschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěryschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé, je smlouva neplatná. 11. Nejvyšší soud ČR v rozsudku pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že povinnost posouzení úvěryschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence. V neposlední řad chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěryschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu tímto zákonem, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. 12. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil úvěryschopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, viz ústavní nález sp. zn. III ÚS 4129/18) 13. [příjmení] říkat, že v souladu s ust. § 75 zákona č. 257/2016 Sb. je povinen poskytovatel provozovat svou činnost s odbornou péčí, přičemž ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jsou nastíněny zdroje informací, z nichž poskytovatel má vycházet. Ačkoliv je zřejmý akcent na,,informace“ získané přímo od spotřebitele, nelze tím rozumět pouhá ničím dalším nepodložená,,tvrzení“ spotřebitele o jeho některých poměrech. Z tohoto důvodu je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr. 14. Žalobce na výzvu soudu sdělil, že nedisponuje doklady, jež by prokazovaly, že by ze strany právního předchůdce žalobce došlo k prověření úvěryschopnosti žalovaného. Jelikož žalobce, resp. v daném případě právní předchůdce žalobce, nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 86 zákona č. zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s rozsudkem sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jakož i ústavním nálezem sp. zn. III ÚS 4129/18, soud shledal takovou smlouvu absolutně neplatnou. 15. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení dle ust. § 2991 o. z., neboť k čerpání finančních prostředků v částce 20.000 Kč ze strany žalovaného došlo. Žalovaný tak s ohledem na výše uvedené má povinnost žalobci vrátit pouze jistinu v této výši, tj. v částce 20.000 Kč. Pouze v této částce lze žalobě vyhovět, ve zbývajícím rozsahu týkající se kapitalizovaného úroku a nákladů spojených s uplatněním pohledávky vyhovět nelze s ohledem na výše uvedené závěry zdejšího soudu, a proto v tomto rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku). Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na výzvu ochuzeného, v tomto případě se jedná o oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 11. 2020 a předžalobní výzvy z téhož dne. Počínaje dnem 9. 11. 2020 se žalovaný dostal do prodlení a je tak žalobci povinen uhradit úroky z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením č. 351/2013 Sb. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 143 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná až na nepatrnou část (příslušenství), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 272 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 820 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 500 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.