30 C 417/2020-22 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni [částka]. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, spol. [právnická osoba], [IČO] (nyní již zaniklá [právnická osoba], [IČO]), a žalovaným uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. Na základě této smlouvy bylo žalovanému za účelem užívání služeb rovněž pronajato přijímací zařízení [právnická osoba] PVR HDD USB READY. Žalovaný však porušoval své povinnosti plynoucí ze smlouvy tím, že neplatil poplatky za poskytnuté služby, což vedlo k jednostrannému ukončení smlouvy ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný tak měl podle všeobecných smluvních podmínek povinnost při ukončení smlouvy vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pronajaté přijímací zařízení určené k využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. V případě porušení této povinnosti vzniká právní předchůdkyni žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný pronajaté zařízení v rozporu se svými povinnostmi nevrátil, nárokuje žalobkyně, na níž byla pohledávka postoupena smlouvou ze dne [datum], podle všeobecných smluvních podmínek smluvní pokutu ve výši [částka]. Žalovaný ničeho nezaplatil, ačkoliv byl vyzván předžalobní upomínkou. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku [částka]. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne [datum], zakázkový list, všeobecné podmínky, ceník služeb, odstoupení od smlouvy ze dne [datum], výzva k úhradě dlužné částky ze dne [datum], smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně přílohy, potvrzení o úhradě ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], předexekuční výzva k úhradě dlužné částky ze dne [datum], předžalobní upomínka ze dne [datum], včetně podacího archu, výpis z obchodního rejstříku žalobkyně) učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne [datum] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronický komunikací, na základě které mu bylo poskytnuto připojení k internetu. Za účelem připojení byl žalovanému rovněž pronajat modem (přijímací zařízení), přičemž zařízení převzal a služby začal skutečně využívat, jak vyplývá ze zakázkového listu. Žalovaný řádně a včas nehradil za poskytované služby, a proto právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy a vyzvala žalovaného k vrácení pronajatého zařízení s tím, že jinak bude vymáhat smluvní pokutu ve výši [částka]. Žalovaný pronajaté zařízení nevrátil, pročež právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě smluvní pokuty. Následně pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni. Žalovaný ničeho neuhradil, ačkoliv byl vyzván předžalobní upomínkou. 4. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. soud posoudil skutkový stav po právní stránce takto: Vzhledem ke dni uzavření smlouvy ([datum]) se užijí ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.). Na pronájem zařízení se vztahuje ustanovení § 2201 o. z. a následující. Podle § 2201 o. z. se„ nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.“ Podle § 2048 o. z.„ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém“. Podle § 1879 o. z.„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“ Podle § 1880 odst. 1 o. z.„ postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“ Podle § 1882 odst. 1 o. z.„ dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.“ Podle § 1812 odst. 1 a 2 o. z.„ Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje“. Podle § 1813 o. z.„ Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.“ 5. Na předmětný vztah je navíc nutné aplikovat nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 3512/11, zabývající se obdobnou věcí vedenou proti jinému žalovanému. Podle tohoto citovaného nálezu Ústavního soudu ČR musí obecné soudy vždy zohlednit ústavní aspekt materiální rovnosti mezi spotřebitelem a dodavatelem (projevující se v rovině podústavního práva jako ochrana spotřebitele), tzn. princip důvěry a poctivosti ve smluvních vztazích. V praxi se zásada poctivosti přitom projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text či nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. 6. Na základě výše uvedeného soud uzavřel, že v tomto případě byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně (poskytovatelem) a žalovaným (spotřebitelem) dne [datum] uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] na kterou dopadá režim spotřebitelských smluv podle § 1810 a násl. o. z. Soud má za to, že z výše uvedené judikatury Ústavního soudu ČR dopadá zásada poctivosti i na předmětnou smlouvu. V daném případě tak právní předchůdkyně žalobkyně porušila shora uvedenou zásadu rovnosti a poctivosti, když ujednání o smluvní pokutě je ve smlouvě uvedeno na samém konci smluvního formuláře (v prohlášení účastníka), a to výrazně menším písmem než ostatní smluvní obsah (jako např. jméno a bydliště žalovaného). Navíc není uvedena ani výše smluvní pokuty, neboť smlouva pouze pod písmenem f) odkazuje na ceník právní předchůdkyně žalobkyně a všeobecné podmínky (bod 7.4 a 7.5). Ujednání o smluvní pokutě je neurčité a nelze z něj jednoznačně dovodit, jaká je konkrétní výše smluvní pokuty. [ulice] smlouva je proto v této části (stran smluvní pokuty) v rozporu se závěrem Ústavního soudu ČR o tom, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), přičemž podmínky a výše smluvní pokuty není v tomto případě uvedena na listině, na kterou žalovaný připojil svůj podpis. Ze shora uvedených důvodů proto soud žalobu, která se týká nároku na úhradu smluvní pokuty, pro rozpor s ustanovením § 1812 odst. 2 o. z. ve výroku I. tohoto rozsudku zamítl. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. l o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem však k tomu, že žalovanému, který byl ve sporu úspěšný, žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.