4 C 239/2021-15 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s tvrzením, že žalovaná byla dne 1. 3. 2020 ošetřena a pobývala v protialkoholní záchytné stanici [ulice], [obec a číslo], která je provozována žalobkyní. K nákladům za pobyt a ošetření vystavila žalobkyně dne 1. 3. 2020 daňový doklad [číslo] na částku 3 000 Kč se splatností 31. 3. 2020. Žalovaná tento dluh písemně uznala co do důvodu a výše, a to uznáním dluhu ze dne 1. 3. 2020, avšak na zmíněnou pohledávku ničeho nezaplatila ani k zaslané předžalobní upomínce. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a zůstala nečinná. 4. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci řízení dali najevo souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, neboť na výzvu soudu obsahující poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, nereagovali. 5. Soud z předložených listin (faktura – daňový doklad [číslo] uznání dluhu ze dne 1. 3. 2020 a předžalobní upomínka ze dne 13. 1. 2021, včetně podacího lístku) učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaná byla dne 1. 3. 2020 ošetřena a pobývala na protialkoholní záchytné stanici provozované žalobkyní, která náklady na ošetření a pobyt vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 1. 3. 2020 na částku 3 000 Kč se splatností 31. 3. 2020 (viz faktura [číslo] ze dne 1. 3. 2020). Žalovaná uznala tento svůj dluh vůči žalobkyni a zavázala se jej uhradit do 30 dnů (viz uznání dluhu ze dne 1. 3. 2020). Žalobkyně více než 7 dnů před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dluhu s upozorněním na možnost jeho soudního vymáhání (viz předžalobní upomínka ze dne 13. 1. 2021), avšak žalovaná ničeho nezaplatila. 6. Podle § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o specifických zdravotních službách“) osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin. Podle § 89e odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; hradí tato osoba i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 7. Soud proto uzavírá, že žalovaná byla ve smyslu § 89e odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách povinna uhradit žalobkyni – poskytovateli zdravotní služby - náklady za poskytnutou záchytnou službu blíže specifikované ve shora uvedeném daňovém dokladu. Žalovaná tento svůj dluh uznala co do důvodu a výše, avšak neuhradila v době splatnosti (do 31. 3. 2020). Dostala se tak do prodlení (§ 1968 o. z.), pročež je podle § 1970 o. z. ode dne následujícího po splatnosti povinna zaplatit také příslušenství ve formě úroku z prodlení z dlužné částky ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, přiznal právo na jejich náhradu v částce 1 489 Kč, když tyto náklady tvoří zaplacený soudní poplatek (400 Kč) a náklady právního zastoupení advokátem, tj. mimosmluvní odměna podle § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1, 2 AT po 200 Kč (převzetí a příprava, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby), paušální náhrada hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) AT za každý z těchto úkonů po 100 Kč a náhrada za DPH (189 Kč). 9. O povinnosti žalovanou zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.