4 C 325/2020-32 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 6 776 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 1. 8. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena nájemní smlouva, na základě které bylo žalované v období od 1. 8. 2019 do 19. 08. 2019 zřízeno užívací právo k osobnímu automobilu tovární značky Škoda Superb, [registrační značka] (dále jen„ předmětné vozidlo“). Žalovaná předmětné vozidlo převzala dne 1. 8. 2019 a užívala jej po dobu 19 dnů. Nájemné za užívání výše uvedeného vozidla bylo fakturováno ve vystaveném daňovém dokladu [číslo] ze dne 19. 8. 2019, a to v celkové částce 32 186 Kč včetně DPH s uvedením data splatnosti 29. 8. 2019. Vzhledem ke skutečnosti, že si žalovaná vozidlo od žalobkyně pronajala poté, co se stala účastníkem dopravní nehody, byl nárok na úhradu nájemného za užívání náhradního vozidla uplatněn u společnosti [pojišťovna], jakožto pojišťovny viníka dopravní nehody, při které došlo k poškození vozidla žalované. Pojišťovna uplatněný nárok na zapůjčení náhradního vozidla uznala pouze za období od 1. 8. 2019 do 15. 8. 2019 a poskytla pojistné plnění v celkové výši 22 386 Kč včetně DPH. Žalovaná byla o této skutečnosti informována výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 9. 9. 2019 a současně vyzvána k doplacení nájemného za období od 16. 8. 2019 do 19. 8. 2019 ve výši 6 776 Kč. V důsledku prodlení žalované s úhradou zbylé části nájemného, byla prostřednictvím upomínky před podáním žaloby ze dne 23. 3. 2020 vyzvána k zaplacení pohledávky žalobkyně spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to ve lhůtě 10 dnů ode dne obdržení upomínky. Žalovaná do dnešního dne na výše uvedený dluh ničeho neuhradila. 3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že skutečně měla v době od 1. 8. 2019 do 19. 8. 2019 od žalobkyně zapůjčené předmětné osobní motorové vozidlo po dobu, co bylo její vozidlo [jméno] [příjmení], [registrační značka] v servisu. Žalobkyně informovala žalovanou o ukončení opravy jejího vozu a o ukončení nájmu zapůjčeného vozu až v pátek 16. 8. 2019 v 13:37, v době, kdy již žalovaná nebyla z časových důvodů schopná vůz žalobkyni vrátit. Vůz žalovaná žalobkyni vrátila hned první následující pracovní den v pondělí 19. 8. 2019 přibližně v 8:00. Dříve vzhledem k otevírací době žalobkyně nebylo, i přes veškerou snahu žalované, možné vůz vrátit. Žalobkyně neposkytla žalované žádnou alternativní možnost splnění ani nenabídla součinnost, čímž se dostala do prodlení. Nadto se žalobkyně po žalované domáhá doplacení částky za dny, kdy žalovaná vůz nemohla vrátit jednak z důvodu, že nevěděla, že je její vůz již opravený, jednak z důvodu prodlení na straně žalobkyně a dále za pondělí 19. 8. 2019, tedy za den, kdy byl vůz již v ranních hodinách předán zpět do dispozice žalobkyně. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že celé jednání žalobkyně nadto považuje za šikanózní s cílem zneužití silnějšího postavení podnikatele. 4. Soud v řízení učinil z provedených listinných důkazů závěr o skutkovém stavu, podle něhož žalobkyně jakožto pronajímatel uzavřela se žalovanou jakožto nájemcem dne 1. 8. 2019 nájemní smlouvu, kterou přenechala žalobkyně žalované do užívání předmětné vozidlo na sjednanou dobu do 14. 8. 2019. Dne 19. 8. 2019 uzavřely žalobkyně se žalovanou nájemní smlouvu k předmětnému vozidlu, kterou prodlužily dobu nájmu do 19. 8. 2019 a ujednaly nájemné ve výši 1 694 Kč denně za celkem 19 dní trvání nájmu, celkem 32 186 Kč včetně DPH. Z této částky společnost [pojišťovna], uhradila 22 386 Kč z titulu pojistné smlouvy. Žalovaná předmětné vozidlo užívala od 1. 8. 2019 do 19. 9. 2019, přičemž za jeho užívání nezaplatila žalobkyni ničeho. Žalobkyně vyúčtovala žalované nájemné za užívání předmětného vozidla fakturou ze dne 19. 8. 2019 a vyzvala ji k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 9. 9. 2019 a 23. 3. 2020. 5. Podle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, v rozsahu žalobního petitu. 7. [příjmení] žalované spočívající v odepření součinnosti žalobkyní k převzetí vozidla nebyla prokázána, stejně tak jako skutečnost, že nebyla včas vyrozuměna o tom, že její vozidlo je již opraveno a připraveno k převzetí ke dni původně sjednaného termínu ukončení nájmu ke dni 14. 8. 2019. Rovněž nebylo prokázáno, že by žalobkyně souhlasila s bezplatným užíváním vozidla až do doby jeho vrácení dne 19. 8. 2019, ani že by se k úhradě nájemného zavázala pojišťovna. [příjmení] žalované spočívající v tvrzení, že účelem uzavření„ dodatku“ nájemní smlouvy ze dne 19. 8. 2019 nebylo prodloužení doby nájmu se závazkem žalované hradit nájemné až do doby vrácení předmětného vozidla, ale toliko protokolární vrácení vozidla žalobkyni, rovněž zůstala neprokázána; nebylo prokázáno uvedení žalované v omyl ohledně účelu a významu uzavřeného dodatku, pokud se žalovaná jím necítila vázána, měla žalobkyni vrátit předmětné vozidlo v původně sjednaném termínu dne 14. 8. 2019, popřípadě se výslovně dohodnout se žalobkyní ne bezplatném užívání předmětného vozidla. Nic z toho nebylo prokázáno, proto soud uzavřel, že žalované vznikla povinnost za užívání vozidla hradit sjednané nájemné až do doby jeho vrácení žalobkyni. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 560,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení žalobkyně advokátem, kterému náleží mimosmluvní odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 776 Kč sestávající ve výši 1 500 Kč za každý z těchto úkonů právní služby – převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby ze dne 28. 7. 2020, písemné podání ve věci samé ze dne 10. 9. 2020, písemné podání ve věci samé ze dne 23. 10. 2020 a účast na jednání soudu ze dne 3. 2. 2021 – dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t., dále ve výši 750 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., šesti paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 050 Kč ve výši 2 110,50 Kč (§ 137 odst. o. s. ř.) Lhůta k splnění povinnosti k náhradě nákladů je třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.); je-li účastník řízení zastoupen advokátem, náhrada nákladů řízení se platí do rukou advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).