4 C 491/2020-12 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná jela dne 7. 2. 2020 pražskou hromadnou dopravou (linkou autobusu [číslo]), při kontrole se neprokázala platnou jízdenkou a k výzvě revizora na místě a ani dodatečně neuhradila jízdné (24 Kč) a přirážku k jízdnému (1 500 Kč). Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonné výši ode dne následujícího po dni kontroly, kdy byla žalovaná poprvé vyzvána k úhradě dlužné částky. 2. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci řízení dali najevo souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, neboť na výzvu soudu obsahující poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, nereagovali. 3. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (zápis o přepravní kontrole, předžalobní výzva včetně doručenky, Smluvní přepravní podmínky PID 14. 12. 2008, Tarif PID 1. 2. 2016) učinil následující závěr o skutkovém stavu: Ze zápisu o provedené přepravní kontrole soud zjistil, že žalovaná cestovala dne 7. 2. 2020 pražskou hromadnou dopravou (linkou autobusu [číslo]) bez platné jízdenky a ani k výzvě revizora (pracovníka žalobkyně) pohledávku na místě neuhradila. Žalovanou nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že pohledávku již, byť z části, zaplatila. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. hodnotí soud nárok žalobkyně jako nárok ze smlouvy o přepravě ve smyslu § 2250 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), a § 18a, § 18b zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v účinném znění, vyhlášce Ministerstva dopravy [číslo] Sb., přepravní řád, a Smluvních přepravních podmínky Pražské integrované dopravy (PID). 5. Nárok na přirážku k jízdnému, která má charakter smluvní pokuty (viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 33/2000), vyplývá z čl. 8 odst. 4 Smluvních přepravních podmínek. 6. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl včetně práva na úrok z prodlení, které vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. l o. s. ř., a zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na jejich náhradu, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek (400 Kč), mimosmluvní odměna právního zástupce podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT), za 3 úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b odst. 1 AT - převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby), paušální náhrada hotových výdajů za každý z těchto úkonů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 AT) a náhrada za DPH 21 % ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 2 o. s. ř.) O náhradě nákladů bylo rozhodnuto podle § 14b AT, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, požadované peněžité plnění nepřevyšovalo 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. 8. O povinnosti žalovanou zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.