4 C 503/2020-12 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 53 850 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně ji tento nárok vznikl z titulu provedení technického úkonu spočívajícím v odtahu vozidla [registrační značka] dne 8. 6. 2016 a následném zaparkování vozidla na parkovišti žalobkyně. Dlužná částka se skládá za odtah v částce 1 900 Kč a za parkovné, složené z částky 250 Kč za první až třetí den, částky 400 Kč za čtvrtý až sto osmdesátý den po provedeném odtahu a částky 50 Kč za každý následující den po sto osmdesátém dni po odtahu vozidla. Pohledávka za odtah a parkovné za období od 8. 6. 2016 do 31. 5. 2017 byla žalobci pravomocně přiznána rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 5 c [číslo] ze dne 22. 2. 2018. Předmětem žaloby je tak pohledávka za období od 1. 6. 2017 do 12. 5. 2020 (do data podání návrhu). Žalovaný neuhradil ničeho, ačkoliv by vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě žaloby a přiložených listin soud předkládá závěr o skutkovém stavu: Z protokolu [číslo] bylo zjištěno, že dne 8. 6. 2016 v 12:20 hodin byl proveden odtah motorového vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka]. Ze zřizovací listiny, včetně usnesení zastupitelstva Hlavního města Prahy ze dne 9. 7. 2013 [číslo] soud zjistil, že žalobkyně je příspěvková organizace zřízená zastupitelstvem hlavního města Prahy na základě ustanovení § 59 odst. 2 písm. i) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě [obec], ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o hl. m. [obec]“), jejímž hlavním účelem je zabezpečení materiálně technického zázemí pro činnost hlavního města Prahy, mj. výkon oprávnění hlavního města Prahy podle § 19b a § 19c zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů spočívající v odstranění silničních vozidel a jejich vraků z místních a účelových komunikací včetně jejich hlídání. Z usnesení rady Hlavního města Prahy [číslo] ze dne 15. 2. 2013 soud zjistil, že rada hlavního města Prahy schválila nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti. Z nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti soud zjistil, že za odtah vozidla je maximální cena 1 900 Kč, přičemž za první až třetí i jen započatý den činí parkovné na odtahovém parkovišti částku ve výši 250 Kč/den, od čtvrtého dne za každý i jen započatý den, maximálně sto osmdesát dnů ode dne přitažení vozidla, činí parkovné na odtahovém parkovišti částku ve výši 400 Kč/den a od sto osmdesátého prvního dne činí parkovné na odtahovém parkovišti částku ve výši 50 Kč/den. Z karty vozidla AED [číslo] soud zjistil, že provozovatelem vozidla s [registrační značka] je od 27. 1. 1993 je jeho vlastník, a to žalovaný. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 5 C 363/2017-13 ze dne 22. 2. 2018 bylo soudem zjištěno, že nároku za odtah žalobkyně za odtah a parkovné do dne 31. 7. 2017 bylo již soudem pravomocně rozhodnuto. Z výzvy k uhrazení dlužné částky ze dne 26. 8. 2016, vyplývá, že žalovaný byl vyzván, aby si své odtažené vozidlo na parkovišti žalobkyně vyzvedl. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 13. 4. 2010, včetně dodejky, bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní upomínán k úhradě dlužné částky (poměrné části dluhu za období od 1. 6. 2017 ve výši 52 400 Kč) před podáním žaloby. Soud z provedených listinných důkazů tak zjistil skutkový stav, který odpovídá tvrzením obsaženým v žalobě. 5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud předkládá toto právní posouzení: Podle § 59 odst. 2 písm. i) zákona o hl. m. [obec] je zastupitelstvu hlavního města Prahy vyhrazeno zakládat, zřizovat, kontrolovat a rušit právnické osoby a schvalovat jejich zakladatelské listiny, společenské smlouvy, zakládací smlouvy, zakládací listiny, stanovy a zřizovací listiny. Podle § 23 odst. 1 písm. b) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o rozpočtových pravidlech“) územní samosprávný celek může ve své pravomoci k plnění svých úkolů, zejména k hospodářskému využívání svého majetku a k zabezpečení veřejně prospěšných činností, zřizovat příspěvkové organizace jako právnické osoby, které zpravidla ve své činnosti nevytvářejí zisk. Podle § 27 odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech územní samosprávný celek zřizuje příspěvkové organizace pro takové činnosti ve své působnosti, které jsou zpravidla neziskové a jejichž rozsah, struktura a složitost vyžadují samostatnou právní subjektivitu. Podle § 19b odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pozemních komunikacích“) je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a zákona o pozemních komunikacích, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno. Není-li to možné, oznámí vlastník pozemní komunikace provozovateli silničního vozidla a Policii České republiky místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu a octl se s placením dluhu v prodlení, soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 076,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 154 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 53 850 Kč sestávající z částky 3 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 680 Kč ve výši 2 242,80 Kč O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.