10 C 171/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 32 697,96 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci uzavřeli dne 7. 5. 2019 smlouvu o osobní kreditní kartě reg. [číslo] jejíž součástí byly rovněž všeobecné obchodní podmínky. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr až do výše 30 000 Kč s úrokovou sazbou 21,99 % ročně. Čerpaný úvěr byl splácen v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 % vyčerpané jistiny úvěru podle stavu ke dni vyhotovení výpisu z účtu, a to vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce za období ode dne vystavení předcházejícího výpisu z účtu do dne předcházejícího dni vystavení daného výpisu z účtu. Žalovaná řádně a včas úvěr nesplácela, neboť se dostala do prodlení s úhradou měsíční splátky splatné dne 25. 5. 2020. Žalobkyně proto ke dni 10. 12. 2020 odstoupila od smlouvy a dlužnou částku zesplatnila. Žalovaná ničeho neuhradila, ačkoli byla vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 30. 7. 2021. 2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se žádným způsobem nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Účastníci řízení uzavřeli dne 7. 5. 2019 smlouvu osobní o kreditní kartě (žalobkyně v postavení banky poskytující bankovní služby včetně úvěrů), na základě které mohla žalovaná čerpat úvěr až do výše 30 000 Kč s úrokovou sazbou 21,99 % ročně. Úvěr bylo nutné splácet v měsíčních splátkách ve výši 3 % vyčerpané jistiny úvěru, a to podle stavu ke dni vyhotovení výpisu z účtu ke kartě. Dále bylo sjednáno, že v případě prodlení náleží žalobkyni úroky z prodlení. Podle obchodních podmínek (č.l. 10) měla žalobkyně právo odstoupit od smlouvy v případě, že žalovaná poruší své smluvní povinnosti (smlouva o osobní kreditní kartě reg. [číslo]; všeobecné obchodní podmínky; výňatek ze sazebníku poplatků; standardní informace o spotřebitelském úvěru; oznámení o úrokových sazbách). Žalovaná úvěr čerpala, avšak řádně a včas nesplácela, pročež došlo k ukončení smlouvy a zesplatnění úvěru. Žalovaná přitom ke dni zesplatnění dluží celkem částku 37 328,20 Kč, z toho na jistině a poplatcích 32 697,96 Kč (historický výpis úvěru; oznámení ze dne 24. 8. 2020; odstoupení od smlouvy ze dne 26. 11. 2020 včetně dodejky; výpis z účtu ke kreditní kartě ze dne 10. 12. 2020). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost soudního vymáhání nároku (předžalobní upomínka ze dne 30. 7. 2021 včetně podacího archu). 5. Po právní stránce se vztah mezi účastníky řídí jednak zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dále zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), zejména ustanoveními podle § 2395 a násl. o. z. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná čerpala úvěr ke kreditní kartě, přičemž jej řádně a včas nesplácela. Na tomto základě tak porušila smluvní podmínky a banka v souladu se sjednanými podmínkami od smlouvy odstoupila, čímž se dluh na nezaplaceném úvěru stal splatným. Žalovaná přitom netvrdila, že by alespoň něčeho na dlužné částce uhradila, když tak nadále na jistině spolu s poplatky dluží částku 32 697,96 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná úvěr včetně všech souvisejících plateb a poplatků, které byly mezi účastníky řízení sjednány, neuhradila ani po výzvě k plnění, je povinna uhradit žalobkyni požadovanou částku, a to včetně příslušenství, představovaného smluvním úrokem ve výši 21,99 % ročně a zákonným úrokem z prodlení, neboť se řádným a včasným nehrazením úvěru dostala do prodlení. Žalobkyně pak požadované úroky částečně kapitalizovala a od data 26. 6. 2021 je požaduje do zaplacení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 486 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 308 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 697,96 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Soud ve věci aplikoval ustanovení § 14b a. t., neboť mu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že žalobkyně opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech prostřednictvím tzv. formulářových žalob nárokuje zaplacení nesplacených úvěrů (poskytování úvěrů patří mezi její standardní obchodní služby), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění, které nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. 8. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.