10 C 4/2022-13 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná jela dne 21. 7. 2020 hromadnou dopravou (trolejbusem - linkou 5), při kontrole se neprokázala platnou jízdenkou a k výzvě revizora na místě a ani dodatečně neuhradila přirážku k jízdnému (1 000 Kč). 2. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci řízení dali najevo souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, neboť na výzvu soudu obsahující poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, nereagovali. 3. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (zápis o přepravní kontrole, Smluvní přepravní podmínky, poštovní arch) učinil následující závěr o skutkovém stavu: Ze zápisu o provedené přepravní kontrole soud zjistil, že žalovaná cestovala hromadnou dopravou poskytovanou žalobkyní dne 21. 7. 2020 (trolejbusem - linkou 5) bez platné jízdenky a ani k výzvě revizora (pracovníka žalobkyně) pohledávku na místě neuhradila. Žalovanou nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že pohledávku již, byť z části, zaplatila. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. hodnotí soud nárok žalobkyně jako nárok ze smlouvy o přepravě ve smyslu § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), a § 37 odst. 2, 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v účinném znění, § 3 a § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční přepravu, v účinném znění, a Smluvních přepravních podmínky Pražské integrované dopravy (čl. 9 odst. 4). Nárok na přirážku k jízdnému, která má charakter smluvní pokuty (viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2001, sp. zn. [ústavní nález]), vyplývá z čl. 10 odst. 2 písm. e) přepravních podmínek, včetně přílohy I. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl. 5. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142a odst. l o. s. ř. a contrario, neboť žalobkyně nezaslala žalované před podáním žaloby výzvu k plnění s upozorněním na možnost soudního vymáhání, což žalobkyně přímo uvedla v žalobní návrhu (v části D). Žalobkyně sice připojila k žalobě poštovní podací arch, avšak neprokazuje, co bylo žalované zasláno, obzvlášť když žalobkyně, jak je uvedeno v předchozí větě, uvedla, že předžalobní výzvu žalované nezaslala. Soud přitom neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele, aby žalobkyni za této situace náhradu nákladů řízení přiznal, když tam je možné pouze výjimečně. Nic nebránilo totiž žalobkyni, která adresu žalované znala, aby jí výzvu k plnění před podáním žaloby zaslala. 6. O třídenní lhůtě ke splnění uložené povinnosti bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.