12 C 24/2022-30 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení 16 478,44 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, spol. [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným dne [datum] Smlouvu o kontokorentu [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr do limitu 10 000 Kč. Žalovaný porušil svou povinnost z uzavřené smlouvy, když kontokorentní úvěr řádně a včas nesplácel, proto právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 19. 12. 2019 prohlásila úvěr za splatný. Následně byla pohledávka ke dni [datum] za žalovaným postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne [datum] a postoupení oznámeno žalovanému. Žalobkyně nárokuje jistinu (11 478,44 Kč), smluvní pokutu dle čl. 6 3. písm. b) smlouvy (5 000 Kč) a příslušenství, představované smluvním úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 11 478,44 Kč (jistina) od 20. 12. 2019 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny od 20. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaný neuhradil ničeho, ačkoliv byl vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] smlouvu o kontokorentu [číslo] na základě které čerpal kontokorentní úvěr. Nesouhlasil však se závěry žalobkyně ohledně nesplácení úvěru a jeho zesplatnění. Tvrdil, že kontokorent splácel a nárok žalobkyně na úhradu žalobou uplatněné pohledávky nikdy nevznikl. Na výzvu soudu, aby žalovaný označil důkazy k prokázání svých tvrzení a takto označené důkazy soudu předložil, nereagoval. Soud po té jednal podle § 101 odst. 1 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání bez omluvy nedostavil, ač řádně obeslán. 3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně je akciovou společností, jejímž předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních a platebních služeb ze dne [datum], vyplývá, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, spol. [právnická osoba], uzavřel dne [datum] smlouvu, na základě které mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala bankovní služby. Z návrhu na uzavření smlouvy o kontokorentu ze dne [datum] se podává, že žalovaný dne [datum] požádal o poskytnutí kontokorentního úvěru do limitu 10 000 Kč. Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o kontokorentu ze dne [datum], včetně všeobecných obchodních podmínek, produktových obchodních podmínek pro půjčky, sazebníku poplatků pak bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně dne [datum] s návrhem žalovaného souhlasila a vzhledem k tomu žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne [datum] smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr do limitu 10 000 Kč. Smlouvou byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 19,9 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet právní předchůdkyni žalobkyně úvěr tak, že v období předchozích 3 měsíců zajistí na běžném účtu č. [bankovní účet] kreditní obrat ve výši 25 % celkové výše kontokorentu. Podle výpisu z účtu žalovaného, včetně výpisu poplatků, je patrné, že žalovaný kontokorentní úvěr čerpal, avšak následně ho řádně a včas nesplácel. Právní předchůdkyně žalobkyně proto podle smlouvy o kontokorentu ze dne [datum], z důvodu porušení čl. 6 písm. d), dluh ke dni 19. 12. 2019 zesplatnila a současně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky 11 478,44 Kč z titulu smlouvy o kontokorentu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a přílohy k této smlouvě, včetně potvrzení o úplatě ze dne 24. 3. 2021, soud pak zjistil, že žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným z titulu Smlouvy o kontokorentu. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 4. 2021, včetně podacího archu, vyplývá, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky z titulu Smlouvy o kontokorentu ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Z předžalobní upomínky ze dne 20. 5. 2021, včetně poštovního podacího lístku, bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Soud stran závěru o skutkovém stavu odkazuje na zjištění získaná z listinných důkazů. <i>4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>6. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>7. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který řádně a včas neplní, v prodlení.</i> <i>8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 10. Na základě provedeného dokazování, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 29. 7. 2018 rámcovou (inominátní) smlouvu a na jejím základě nádleně dne [datum] smlouvu o kontokorentu, kterou soud hodnotí jako smlouvu o úvěru a současně jako smlouvu spotřebitelskou dle zákona č 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěru do výše 10 000 Kč s úrokovou sazbou 19,9 % ročně. Žalovaný úvěr čerpal, jak vyplývá z výpisu z účtu, avšak jej řádně nesplácel, resp. nesplnil podmínky mít na účtu k dispozici sjednané finanční prostředky (kvartální obraty), resp. nepřicházely mu žádné platby. Neplnil podmínky pro řádné splácení ani po té, co byl upomenut. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr„ zesplatnila“ ve smyslu čl. 6 1. písm. b) a c) smlouvy, pročež se celý dluh (11 478,44 Kč) stal splatným najednou ke dni 19. 12. 2019. Ode dne následujícího je žalovaný v prodlení (§ 1968 o.z.). Vznikla mu proto jednak povinnost ve smyslu § 2048 odst. 1 o. z. a čl. 6 písm. b) smlouvy povinnost uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny, přičemž soud podotýká, že výše smluvní pokuty k datu vyhlášení rozsudku převyšovala žalovanou částku (5 000 Kč) dvojnásobně. Dále vznikla žalovanému povinnost zaplatit věřiteli sjednaný úrok 19,9% a konečně povinnost zaplatit úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Pohledávka byla řádně postoupena žalobkyni a postoupení oznámeno žalovanému. Žalobkyni tak svědčí věcná aktivní legitimace a proto soud ze všech uvedených důvodů žalobě vyhověl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 768,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.), z tarifní hodnoty ve výši 16 478,44 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 780 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 280 Kč ve výši 688,80 Kč. Soud ve věci aplikoval ustanovení § 14b a. t., neboť mu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně opakovaně v právně i skutkově obdobných věcech vymáhá postoupené pohledávky, vzniklé z titulu nesplacených úvěrů, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění, které nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. 12. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.