14 C 436/2008-1440 — Obvodní soud pro Prahu 7

Původní žalobce , jméno FO, , zemřelý den , datum, , se původně proti žalovanému , Jméno právního předchůdce žalovaného, , se sídlem , adresa, , domáhal uložení povinnosti vydat mu nemovitosti uvedené ve výroku rozsudku s odůvodněním, že je jediným synem a dědicem , jméno FO, , zemřelé dne , datum, , která se svoji sestrou , jméno FO, byla každá spoluvlastnicí nemovitostí jednou ideální polovinou. Rozhodnutím finančního odboru rady ONV v , adresa, č.j. , č.j., ze dne , datum, došlo k přechodu jedné ideální poloviny nemovitostí patřících , jméno FO, a , jméno FO, k přechodu na stát podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb. bez náhrady. Při projednání dědictví po jeho matce jako spoluvlastnice zbývající ideální poloviny nemovitostí byl na něho činěn nátlak, aby se dědictví zřekl a tím tato ideální polovina nemovitostí přešla na stát jako odúmrť. Původního žalovaného vyzval k vydání ideální poloviny nemovitostí z titulu oprávněné osoby po své matce a o vydání ideální čtvrtiny nemovitostí po své tetě , jméno FO, , původní žalovaný to však odmítl.Na místo původního žalobce, který v průběhu řízení zemřel, vstoupil do řízení jeho dědic , jméno FO, . , jméno FO, rovněž v průběhu řízení zemřel, a na jeho místo nastoupili stávající žalobci, a to na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 15. 7. 2011.Původní žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Namítal, že není povinnou osobou k vydání nemovitostí, které podle zákona č. 172/1991 Sb. přešly na obec rozhodnutím vydaným podle § 6 odst. 1 tohoto zákona, jako součásti kulturní památky , Anonymizováno, . Dům čp. , číslo, (správně čp. , číslo, ) byl v rámci rekonstrukce a přestavby areálu státního zámku , adresa, výrazně zhodnocen a zásadní přestavbou ztratil svůj stavebně technický charakter, ohledně jedné ideální čtvrtiny nemovitosti bude na žalobci, aby se rozhodl pro vydání nebo pro finanční náhradu.Usnesením ze dne 22. 11. 1999 soud vyloučil část žaloby požadující uzavření dohody na vydání jedné poloviny stavební parcely č. , hodnota, s domem čp. , číslo, , jejímž původním vlastníkem byla , jméno FO, , a parcel č. , hodnota, a , hodnota, v katastrálním území , adresa, , k samostatnému projednání.Rozsudkem ze dne 30. 11. 1999 soud uložil původnímu žalovanému povinnost uzavřít s právním předchůdcem žalobců dohodu o vydání jedné ideální čtvrtiny domu čp. , číslo, ležícího na stavební parcele č. , hodnota, , jedné ideální čtvrtiny parcely č. , hodnota, a ideálních ¾ parcely č. , hodnota, , vše v katastrálním území , adresa, , do vlastnictví právního předchůdce žalobců. Vyšel ze zjištění, že původní žalobce , jméno FO, byl synem , jméno FO, a , jméno FO, , rozené , rodné přijmení, . , jméno FO, (, jméno FO, ) , jméno FO, zemřela dne , datum, . Na Československý stát přešlo vlastnictví ideální ½ stavební parcely č. , hodnota, po té, co pozůstalý syn , jméno FO, a , jméno FO, dědictví odmítli. , jméno FO, zemřela dne , datum, ., Anonymizováno, , jméno FO, zemřel dne , datum, . Polovina nemovitostí patřících , jméno FO, a , jméno FO, , každému jednou ideální čtvrtinou a ½ parcely č. , hodnota, vlastnicky patřící , jméno FO, přešla do vlastnictví Československého státu podle § 5 vládního nařízení č. 15/1959 Sb. a § 11 vyhlášky č. 88/1959 Ú.l. Za odňaté věci nebyla vyplacena náhrada. Jako vlastník domu čp. , hodnota, s parcelou č. , hodnota, a č. , hodnota, je podle zápisu střediska Geodézie zapsán Československý stát a jako uživatel , Jméno právního předchůdce žalovaného, . Ze znaleckého posudku , jméno FO, soud zjistil, že parcela č. , hodnota, byla ke dni , datum, zastavěna domem č. , hodnota, s nádvořím, v jehož jihovýchodním rohu stál objekt a drobné stavby, ke dni , datum, byl objekt včetně drobných staveb demolován a na místě demolice byly postaveny veřejné záchodky, byla změněna ohradní zeď, budova WC je součástí objektu č. , hodnota, , parcela č. , hodnota, byla vedena jako zahrada. , jméno FO, požádal dopisem doručeným dne , datum, , Jméno právního předchůdce žalovaného, o vydání ideální poloviny domu čp. , číslo, se stavební parcelou č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , které patřily , jméno FO, a , jméno FO, , které přešly na stát podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb. Dopisem, který , Jméno právního předchůdce žalovaného, převzala dne 30. 9. 1991, požádal , Jméno právního předchůdce žalovaného, o vydání parcely č. , hodnota, . Soud vzal za prokázané, že původními vlastníky domu čp. , číslo popisné, a parcely č. , hodnota, a , hodnota, byly , jméno FO, a , jméno FO, , že původní žalobce byl oprávněnou osobou podle § 3 odst. 1 zákona č. 403/1990 Sb. co do ¼ po , jméno FO, , že druhá polovina parcely č. , hodnota, přešla na stát po té, co dědici dědictví odmítli a je tu restituční důvod uvedený v § 6 odst. 1 písm. h) zákona č. 87/1991 Sb. , Jméno právního předchůdce žalovaného, ke dni výzvy k vydání nemovitosti nemovitost držela. Námitku, že povinnost nemovitosti vydat přešla na , Vedlejší účastník, s účinností zákona č. 172/1991 Sb., soud neuznal s ohledem na ustanovení § 4 odst. 2 tohoto zákona s odkazem na judikaturu, zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 2 Cdon 1153/96.O žalobě právního předchůdce žalobců, kterou podal jeho právní předchůdce dne 25. 3. 1992, bylo posléze dne 25. 7. 2003 rozhodnuto v pořadí druhým rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7, čj. , spisová značka, a , spisová značka, (ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 3. 2002, čj. , spisová značka, , a ve znění opravných usnesení ze dne 17. 10. 2003, čj. , spisová značka, a , spisová značka, ), jímž bylo uloženo původnímu žalovanému , Jméno právního předchůdce žalovaného, uzavřít s právním předchůdcem žalobců dohodu o vydání id . ¾ domu čp. , číslo, , id. ¾ parc. č. , hodnota, a č. , hodnota, , parcely č. , hodnota, a id. ¾ parc.č. , hodnota, . Pokud jde o vydání další ¼ parc. č. , hodnota, , byla žaloba zamítnuta. Žaloba proti tehdejšímu 2. žalovanému , adresa, o uzavření dohody o vydání týchž nemovitostí byla zamítnuta.Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2004, sp. zn. , spisová značka, byl k odvolání , Jméno právního předchůdce žalovaného, rozsudek soudu prvního stupně zrušen ve vyhovujícím výroku ve věci (označeném I.) ohledně id. ¼ parc.č. , hodnota, a řízení v tomto rozsahu bylo zastaveno. Rozsudkem odvolacího soudu byl dále změněn výrok žalobě vyhovující (označený II.) tak, že byla zamítnuta žaloba ohledně id. ¾ domu čp. , číslo, , id. ¾ parc. č. , hodnota, a č. , hodnota, , parcely č. , hodnota, a id. ½ parc. č. , hodnota, . V odvoláním nenapadených zamítavých výrocích ve věci samé zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen.V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že musel výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně ¼ parcely č. , hodnota, zrušit a v tomto rozsahu řízení zastavit pro překážku věci rozhodnuté, protože o tomto ideálním dílu pozemku parc.č. , hodnota, bylo totiž již meritorně rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. , spisová značka, zamítavým výrokem, který již nabyl právní moci. O další ideální čtvrtině pozemku parc.č. , hodnota, bylo rozhodnuto odvoláním nenapadeným zamítavým výrokem přezkoumávaného rozsudku soudu prvního stupně ze dne , datum, a současně odvoláním napadeným vyhovujícím výrokem rozsudku bylo rozhodnuto o ¾ tohoto pozemku; předmětem odvolacího řízení však nemůže a nemohla být více než ½ pozemku parc.č. , hodnota, .Odvolací soud dospěl k jinému závěru ohledně otázky pasívní legitimace žalovaného , Jméno právního předchůdce žalovaného, než soud prvního stupně, v souladu s § 118a odst. 1, 2 a § 5 o.s.ř. proto usnesením poučil účastníky řízení o možnosti navrhnout, aby nabyvatel práv a povinností v daném případě vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka s tím, že pokud návrhu vyhoví, právní účinky spojené s podáním žaloby zůstanou zachovány. Konkrétně uvedl, že stát by v daném případě zastupoval , Jméno žalovaného A, . Na usnesení právní předchůdce žalobců reagoval pouze upřesněním petitu s tím, že trvá na návrhu.Odvolací soud po té dospěl k závěru, že podle rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 8. 1. 1993, čj. , č.j., , vydaného podle § 6 zákona č. 172/1991 Sb. přešly pozemky parc.č. , hodnota, a parc.č. , hodnota, do vlastnictví , Anonymizováno, , včetně povinnosti uspokojit oprávněné restituční nároky a , Jméno právního předchůdce žalovaného, k nim má právo hospodaření v rozsahu určeném zřizovací listinou. Vzhledem k tomu, že žaloba v této právní věci byla uplatněna i proti , Anonymizováno, , stejný nárok nemůže obstát vůči , Jméno právního předchůdce žalovaného, . Žaloba proti , Anonymizováno, byla však rozsudkem soudu prvního stupně zamítnuta a právní předchůdce žalobců se proti tomuto výroku neodvolal, přičemž zamítavý výrok už nabyl právní moci.Ve vlastnictví státu tak zůstal dům čp. , číslo, a pozemky parc. č. , hodnota, a č. , hodnota, a až do ,