16 C 120/2022-12 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovanému byla na základě smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené mezi účastníky dne [datum] dodávána elektrická energie do odběrného místa [ulice a číslo], [obec a číslo], a žalovaný za spotřebovanou elektřinu za období od 9. 4. 2019 do 19. 9. 2020 ani přes výzvy žalobkyně nezaplatil dlužnou částku ve výši 17 413 Kč. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. 3. Žalobkyně i žalovaný souhlasili s rozhodnutím soudu podle ustanovení § 115a o.s.ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů. U obou účastníků soud souhlas předpokládal postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř., neboť se k výzvě soudu ve věci souhlasu s rozhodnutím věci bez jednání nevyjádřili. 4. V projednávané věci soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] se podává, že účastníci uzavřeli smlouvu o dodávce elektřiny, na základě které žalobkyně dodávala žalovanému do odběrného místa [ulice a číslo], [obec a číslo], elektrickou energii. Z mimořádné (konečné) faktury za elektřinu [číslo] ze dne 23. 9. 2020 se splatností 12. 10. 2020 vyplývá, že žalovaný byla vyzván k úhradě částky 17 413 Kč za spotřebovanou elektřinu. Z předžalobní upomínky ze dne 19. 8. 2021 je zřejmé, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu za elektřinu ve výši 17 413 Kč nejpozději do 9. 9. 2021. 5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně dodávala žalovanému na základě smlouvy o dodávce elektřiny do výše uvedeného odběrného místa elektřinu. Žalovaný nezaplatil žalobkyni za dodanou elektřinu za výše uvedené období, a to ani přes opakované výzvy žalobkyně. 6. Povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni dlužnou částku za dodanou elektřinu vyplývá z § 50 odst.1 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, podle kterého se smlouvou o dodávce elektřiny zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu a dále tato povinnost žalovaného vyplývá z ustanovení § 28 odst. 2 písm. j) energetického zákona, podle kterého je zákazník povinen hradit dodavateli poslední instance dodávku elektřiny podle § 12a, a to od okamžiku zahájení této dodávky. Žalovaný porušil uvedené povinnosti zaplatit cenu za spotřebovanou elektrickou energii ve lhůtě splatnosti, proto je povinen žalobkyni dlužnou částku zaplatit. 7. Soud vyhověl i té části žaloby, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 zákona č.89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení z dlužné částky od 13. 10. 2020, tedy den následující po splatnosti konečné faktury. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a 2x paušální náhrady po 300 Kč (žaloba, předžalobní výzva) podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.