16 C 154/2021-16 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný jel dne 7. 2. 2021 pražskou hromadnou dopravou (metrem - linkou B), při kontrole se neprokázal platnou jízdenkou a k výzvě revizora na místě a ani dodatečně neuhradil jízdné (24 Kč) ani přirážku k jízdnému (1 500 Kč). Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonné výši ode dne následujícího po dni kontroly, kdy byl žalovaný poprvé vyzván k úhradě dlužných částek. 2. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci řízení dali najevo souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, neboť na výzvu soudu obsahující poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, nereagovali. 3. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin učinil následující závěr o skutkovém stavu. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole soud zjistil, že žalovaný cestoval pražskou hromadnou dopravou dne 7. 2. 2021, a to metrem - linkou B, bez platné jízdenky a ani k výzvě revizora (pracovníka žalobkyně) pohledávku na místě neuhradil. Výše jízdného a přirážky k jízdnému jsou soudu známy z jeho úřední činnosti. Z Výzvy k zaplacení dluhu – předžalobního oznámení ze dne 14. 4. 2021 vyplývá, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu nejpozději do sedmi dnů od odeslání výzvy. 4. Smlouvou o přepravě podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje platit jízdné. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice vlaku nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice, a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 5. Protože se žalovaný, který cestoval pražskou hromadnou dopravou, neprokázal platným jízdním dokladem na výzvu pověřené osoby a následně požadované nezaplatil, je nárok žalobkyně důvodný. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. l o. s. ř., a zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na jejich náhradu, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek (400 Kč), mimosmluvní odměna právního zástupce podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT), za 3 úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b odst. 1 AT - převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby), paušální náhrada hotových výdajů za každý z těchto úkonů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 AT) a náhrada za DPH 21 % ve výši 189 Kč O náhradě nákladů bylo rozhodnuto podle § 14b AT, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, požadované peněžité plnění nepřevyšovalo 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. 7. O povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.