16 C 161/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 13 407,92 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci řízení uzavřeli dne 25. 4. 2017 smlouvu o vydání platební karty [anonymizována tři slova], na základě které žalovaný mohl využívat platební kartu k realizaci transakcí. Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky a ceník. Platební karta [anonymizována dvě slova] je platební kartou s odloženou splatností, tj. druhem kreditní karty. Žalovaná tak při používání karty byla povinna uhradit úvěr, poskytnutý na transakce provedené platební kartou ve sjednané lhůtě splatnosti. Žalovaný neplnil povinnosti ze smlouvy řádně a včas, a dostal se do prodlení s úhradou částky 13 407,92 Kč, splatné 13. 4. 2021, která se skládá z jistiny ve výši 12 406,95 Kč a příslušenství ve výši 1 000,97 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil, ačkoliv byl vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z výpisu z obchodního rejstříku odštěpného závodu žalobkyně v České republice se podává, že žalobkyně disponuje v České republice organizační složkou, jejímž předmětem podnikání je poskytování platebních služeb. Ze žádosti o vydání karty ze dne 21. 4. 2017 vyplývá, že žalovaný požádala o vydání platební karty od žalobkyně s limitem 40 000 Kč. Totožnost žalované byla zkontrolována z kopie občanského průkazů a řidičského průkazu, přičemž podle výpisu ze stránek ministerstva vnitra se nejednalo o neplatný doklad. Žalobkyně přijala žádost žalované, jak vyplývá z potvrzení o přijetí žádosti. Podle posouzení úvěrové způsobilosti žalobkyně vyhodnotila žádost žalovaného tak, že schválila požadovaný limit 40 000 Kč. Z revolvingových podmínek bylo zjištěno, že v případě neuhrazení povinné úhrady za dvě zúčtovací období je žalobkyně oprávněna vypovědět smlouvu a požadovat okamžité splacení celé jistiny úvěru (čl. 4), včetně důsledku řádného nesplácení (čl. 4) Strany si dohodly úroky ve výši 9,8 % ročně, přičemž žalobkyně je oprávněna úrokovou sazbu zvýšit o rizikovou přirážku. Z výpisu [číslo] ze dne 18. 4. 2018 vyplývá, že žalovaná za období od 10. 4. 2018 do 18. 4. 2018 vyčerpala limit karty 30 000 Kč, přičemž s poplatky byla povinna uhradit částku 30 218,10 Kč. Z výpisu [číslo] ze dne 18. 3. 2021 k platební kartě bylo zjištěno, že dlužná částka ke dni 18. 3. 2021 za užívání platební karty činí 13 407,92 Kč. Žalovanému přitom byly rovněž účtovány poplatky za prodlení s úhradou dlužných částek podle obchodních podmínek, které podle předchozích výpisů neuhradil. Z předžalobní upomínky ze dne 8. 12. 2020, včetně podacího archu, soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky. 5. Podle § 1721 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené [anonymizována tři slova] pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Soud uzavřel, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o úvěru, neboť žalovanému byl fakticky prostřednictvím platební karty poskytnut úvěr, který se zavázal řádně a včas splácet. Žalovaný platební kartu užíval a prováděl s ní platební transakce (platby), čímž tak čerpal úvěr poskytnutý žalobkyní (odpovídající uskutečněným transakcím). Následně však úvěr nesplatil řádně a včas, neboť žalobkyni jistinu (úvěr odpovídající provedeným platbám platební kartou) spolu se sjednaným úrokem, resp. dalšími sjednanými poplatky nezaplatil ve stanovené lhůtě. Žalovaný tak porušil smlouvu a žalobkyně proto požaduje úhradu jistiny úvěru a příslušenství, odpovídající sjednanému úroku a sjednaným poplatkům, včetně sankčních, a dále úroku z prodlení z dlužné jistiny. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. Jelikož žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu a ocitl se s placením dluhu v prodlení, soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 543,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 407,92 Kč sestávající z částky 1 660 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 920 Kč ve výši 823,20 Kč.