17 C 61/2022-16 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nezaplaceného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [registrační značka] za období od 1.10.2019 do 27.1.2020 a dále za období od 28.1.2020 do 23.4.2020, které bylo evidováno jako provozované žalovaným. Nárok žalobkyně se skládá z příspěvku ve výši 7 735 Kč (období od 1.10.2019 do 27.1.2020) a příspěvku ve výši 5 655 Kč (období od 28.1.2020 do 23.4.2020) a nákladů žalobkyně spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč za každou uplatněnou pohledávku (za každé dlužné období), a to na základě ustanovení § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“). 2. Žalovaný se k podané žalobě během řízení nijak nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti a učinil následující závěry o skutkovém stavu věci. Žalobkyně je [název žalobkyně], které podle zákona č. 168/1999 Sb. náleží příspěvek za každý den porušení povinnosti spočívající mít uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen povinné ručení) po celou dobu registrace vozidla v registru vozidel. Žalobkyně postupem dle ustanovení § 15 zákona č. 168/1999 Sb. zjistila, že vozidlo s [registrační značka] nemělo uhrazené povinné ručení za období od 1.10.2019 do 27.1.2020 a dále od 28.1.2020 do 23.4.2020, přičemž žalovaný v předmětném období byl jeho provozovatelem. Jedná se o vozidlo se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 (soud uvedené skutečnosti zjistil z výpisu z databáze žalobkyně obsahující výpis z Centrálního registru vozidel, sdělení MěÚ Černošice, správního odboru ze dne 24.10.2022, výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 7.5.2020 a ze dne 22.10.2020, včetně dokladů o sledování zásilek). Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení příspěvku dopisy ze dne 7.5.2020 (příspěvek za období od 1.10.2019 do 27.1.2020) a ze dne 22.10.2020 (příspěvek za období od 28.1.2020 do 23.4.2020), ve kterých uvedla, ohledně jakého vozidla a za jaké období má být příspěvek hrazen, jaká je jeho výše, jakož i výše nákladů Kanceláře, a lhůtu k jeho zaplacení v délce 60 dnů od doručení výzvy (soud toto zjistil z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 7.5.2020 a ze dne 22.10.2020, včetně dokladů o sledování zásilek). Žalovaný byl následně ze strany žalobkyně několikrát vyzván k úhradě dlužných příspěvků a souvisejících nákladů, a to upomínkami o úhradu nedoplatku příspěvku do Garančního fondu žalobkyně ze dne 13.8.2020 a ze dne 3.2.2021, II. upomínkou o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu žalobkyně ze dne 23.9.2020. Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 9.9.20231 odeslanou dne 9.9.2021 a ze dne 20.4.2022 odeslanou dne 20.4.2022 (soud toto zjistil z těchto předžalobních upomínek spolu s dokladem o jejich odeslání). Skutečnosti zjištěné z předmětných důkazů si vzájemně neodporují, resp. jsou v souladu a odpovídají skutkovému stavu věci, jak je tento popsán v žalobě. Žalovaným nebylo ani tvrzeno ani prokázáno, že by i přes výzvy příspěvky zcela či alespoň částečně uhradil. 5. Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Podle ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle ustanovení § 4 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb. výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Podle ustanovení § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Podle ustanovení § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu. Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně ve výši 65 Kč. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obč. zák.“) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný coby provozovatel předmětného vozidla je povinen za stanovenou dobu, po kterou nebylo k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, uhradit žalobkyni příspěvek, jakož i náklady dle ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. Jelikož žalovaný příspěvek neuhradil, je povinen po datu splatnosti příspěvku též k úhradě zákonných úroků z prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 990 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud má za to, že byly splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b a.t., když z úřední činnosti je mu známo, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru užívaným opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžitý nárok, přičemž tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.