18 C 107/2021-88 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala úhrady částky celkem 24 734,37 Kč s úrokem z prodlení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], dne 5. 6. 2019 prostřednictvím internetových stránek [webová adresa]. Žalovanému byla po prověření jeho úvěru schopnosti poskytnuta dne 5. 6. 2019 bezhotovostním převodem zápůjčka 6 050 Kč, žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit do 6. 7. 2019 spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 95 Kč. Pro případ prodlení se pak zavázal uhradit smluvní pokutu 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a náhradu nákladů prodlení 30 Kč denně a náklady upomínání ve výši 150 Kč za upomínku k 5. a 10. dni prodlení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Vedle jistiny zápůjčky a poplatku za poskytnutí zápůjčky s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od 7. 7. 2019 žádá žalobkyně po žalovaném úhradu smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 6 145 Kč od 7. 7. 2019 do 24. 11. 2020 ve výši 3 109,37 Kč, dále paušální náhrady nákladů spojených s prodlením ve výši 30 Kč denně od 7. 7. 2019 do 24. 11. 2020, tj. ve výši 15 180 Kč a náklady upomínání 2 x 150 Kč za upomínky k 5. a 10. dni prodlení. Žalovaný ničeho neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový stav. 4. Dne 5. 6. 2019 uzavřela [právnická osoba] a žalovaný smlouvu, na základě níž poskytla [právnická osoba] žalovanému téhož dne bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 6 050 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit dne 6. 7. 2019, a to spolu s poplatkem 95 Kč. Prostředky byly žalovanému poskytnuty k zaplacení jeho dluhu vůči [právnická osoba] s.r.o. ve výši 6 050 Kč na účet dle žalovanému vystavené faktury. Pro případ prodlení s úhradou se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a náhradu nákladů prodlení 30 Kč denně a náklady upomínání ve výši 150 Kč za upomínku k 5. a 10. dni prodlení (smlouva o zápůjčce, obchodní podmínky, potvrzení o platbě, faktura [právnická osoba]). Před poskytnutím prostředků provedla [právnická osoba] lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku a prověření jeho exekucí s negativním výsledkem. Provedla též jeho lustraci v REPI (výpis lustrací). Svou totožnost žalovaný osvědčil skenem kopie občanského průkazu a průkazky zdravotní pojišťovny (kopie průkazů). Dále žalovaný doložil [právnická osoba] svůj výpis z účtu v [země] z května 2019, dle kterého obdržel v daném měsíci mzdu 1 950,13 EUR a 1 549 EUR (výpis z účtu). Dne 8. 8. 2019 uzavřela [právnická osoba] a žalobkyně smlouvu, jíž byly pohledávky za žalovaným postoupeny žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek). Dopisem z 16. 8. 2019 advokátka žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu (předžalobní výzvy s obálkou). 5. Soud věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ o. z.“) za užití zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“. 6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Podle § 122 odst. 1 ZSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 cit. ust. nesmí uplatněná smluvní pokuta přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 cit. ust. nesmí souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 9. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 10. Mezi žalovaným na straně vydlužitele a [právnická osoba] na straně zapůjčitele byla dne 5. 6. 2019 uzavřena smlouva, na základě které byla žalovanému poskytnuta po řádném prověření jeho úvěruschopnosti (§ 86 ZSÚ) zastupitelná věc – peněžní prostředky ve výši 6 050 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit do 6. 7. 2019 s poplatkem 95 Kč. Pro případ prodlení s úhradou se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu (§ 2048 a násl. o. z., § 122 odst. 1 písm. c) ZSÚ) 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a náhradu nákladů prodlení 30 Kč denně a náklady upomínání ve výši 150 Kč za upomínku k 5. a 10. dni prodlení (§ 122 odst. 1 písm. a) ZSŮ). Žalovaný dluh v době splatnosti nesplnil, resp. jeho neuhrazení nesporoval. Neuhradil-li dluh v době splatnosti, dostal se s jeho úhradou do prodlení od 7. 7. 2019 (§ 1968 o. z.), čímž věřiteli zároveň vzniká právo do prvního dne prodlení žádat po dlužníku úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., § 122 odst. 1 písm. b) ZSÚ). 11. S ohledem na shora uvedené shledal soud za důvodný nárok žalobkyně na zaplacení částky 6 145 Kč coby jistiny a poplatku za poskytnutí spotřebitelského úvěru, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky, dále sjednané smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky, avšak jen co do výše 3 025 Kč, tj. poloviny celkové výše zápůjčky (6 050 Kč), a dále náhrady nákladů spojených s prodlením žalovaného ve výši 300 Kč za dvě upomínky á 150 Kč k 5. a 10. dni prodlení žalovaného (§ 122 odst. 1 písm. a) ZSÚ). 12. Soud neshledal po právu nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky co do částky převyšující 3 025 Kč, tj. 84,37 Kč, a to podle § 122 odst. 2 ZSÚ, dle kterého souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, kdy při výši úvěru 6 050 Kč je nejvyšší přípustná výše smluvní pokuty limitována právě částkou 3 025 Kč. 13. Dále soud neshledal po právu nárok žalobkyně na úhradu nákladů spojených s prodlením žalovaného ve výši 30 Kč denně za 506 dní prodlení, tj. ve výši 15 180 Kč, když podle § 122 odst. 1 písm. a) ZSÚ věřitel sice může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, nicméně pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu. Náklady ve výši 30 Kč denně spojené s prodlením se jeví jako neúčelně vysoké, kdy za účelné náklady lze považovat právě poplatky za dvě upomínky ve výši 2 x 150 Kč. Proto soud považoval náklady ve výši 30 Kč denně (de facto 0,5 % denně z jistiny) za nepřiměřené a posuzoval je jako smluvní pokutu, přičemž limit smluvní pokuty již byl vyčerpán, jak je uvedeno shora. 14. Proto soud rozhodl o nároku žalobkyně tak, jak je uvedeno pod výroky I. a II. tohoto rozsudku. 15. O nákladech řízení pak rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl ve věci v cca 62 % úspěch žalovaný, v cca 38 % žalobkyně, tudíž by žalovanému svědčilo právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni, a to v rozsahu 24 %. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, pročež mu soud právo na jejich náhradu vůči žalované nepřiznal, jak je uvedeno pod výrokem ad III.