18 C 117/2021-77 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti, která mu byla stanovena ke zletilé dceři naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 12. 11. 2020, č. j. 12 C 357/2019-78, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021, č. j. 18 Co 370/2020-98. Uvedl, že žalovaná o něj neprojevuje žádný zájem a nekomunikuje s ním. Žalovaná po ukončení základoškolského vzdělání od září 2017 započala se studiem na [ulice] průmyslové škole oděvní. Vzhledem k tomu, že tuto pravidelně nenavštěvovala, jakož i s ohledem na její nedostatečné studijní výsledky, ukončila žalovaná ke dni 23. 2. 2018 své studium, o čemž žalobce neinformovala. Počínaje dnem 1. 9. 2019 nastoupila žalovaná na [ulice] odbornou školu multimediální a propagační tvorby, s.r.o. (dále také jen„ [anonymizováno]“), o čemž též nebyl žalobce informován. Od 13. 11. 2018 byla též zaměstnána jako prodavačka na základě dohody o provedení práce a přinejmenším do dne 31. 8. 2019 (den před nástupem na [anonymizováno]) byla nepochybně schopna obstarat si prostředky na její životní potřeby a sama se živit svou vlastní pracovní činností. Dle žalobci dostupných informací se žalovaná již na své budoucí povolání soustavně nepřipravuje, neboť studium na [anonymizováno] buď ukončila, nebo studuje v distanční formě studia. Dále má za to, že žalovaná je znovu zaměstnána s příjem cca 45 000 Kč měsíčně, kdy část prostředků je vyplácena k rukám matky žalované. Vzhledem k tomu, že výživné bylo přiznáno i s ohledem na pokračující přípravu na budoucí povolání žalovanou studiem na [anonymizováno], které dle nově zjištěných skutečností již netrvá, či alespoň nebrání žalované obstarávat si prostředky na své životní potřeby prací, je žalobce přesvědčen, že je dán důvod pro zrušení jeho vyživovací povinnosti. 2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Je to právě žalobce, kdo o žalovanou neprojevuje zájem a je soustavně v prodlení s hrazením výživného, což platí i nyní. Žalovaná stále navštěvuje [anonymizováno], ač nyní přechodně žije v [anonymizováno], kde pokračuje v případě na budoucí povolání denním studiem střední škole téhož oboru se souhlasem a vědomím [anonymizováno], kdy jde svým charakterem o studijní stáž typu programu [příjmení], a má tak v plánu po svém návratu do ČR ve studiu na [anonymizováno] navázat. V současné době je vzhledem k mezinárodněpolitické situaci možnost jejího návratu do ČR snížena, avšak navrátí se, jakmile to bude možné. Studium na předcházející střední škole v ČR ukončila z důvodu jazykové bariéry, kterou již však překonala a získala i české občanství. V současnosti nikde nepracuje. 3. Skutečnostmi mezi účastníky nespornými, které vzal soud za svá skutková zjištění, je že žalovaná ke dni 23. 2. 2018 ukončila svoje studium na oděvní střední průmyslové škole, jakož i to, že dne 1. 9. 2019 nastoupila na [anonymizováno]. Žalovaná uzavřela dohodu o provedení práce [právnická osoba] s.r.o. pro období 13. 11. 2018 až 31. 12. 2019. Pro dobu od 1. 11. 2018 do 31. 8. 2019 bylo sníženo výživné na žalovanou na částku 5 000 Kč měsíčně. Od 1. 12. 2019 byla žalobci stanovena povinnost hradit žalované výživné 11 000 Kč měsíčně. 4. Provedeným dokazováním pak bylo dále zjištěno, že žalovaná byla studentkou [anonymizováno] do 7. 9. 2021, kdy ve čtyřech pololetích studia dosáhla postupně průměrného prospěchu 1,33, 1,53, 2,07 a 2,71, kdy ve všech pololetích prospěla (v prvním s vyznamenáním). Počet jejích absencí činil v jednotlivých pololetích postupně 105, 33, 174 a 167 hodin, přičemž všechny byly omluvené (potvrzení o studiu na čl. 29 - 30). 5. Žalovaná byla u společnosti [právnická osoba] zaměstnána na dohodu o provedení práce v období od 13. 11. 2018 do 31. 12. 2020 (sdělení na čl. 32). 6. Žalovaná je v současné době zapsána ke studiu na [anonymizována čtyři slova] škole (dále také jako„ [anonymizováno] škola“), a to ve druhém ročníku s počátkem studia 1. 9. 2021 a předpokládaným ukončením 23. 6. 2024 (potvrzení o studiu na čl. 41 a 64). Studium je rozvrženo do pondělí do pátku, kdy předměty se týkají zejména designu a malby (rozvrh hodin na čl. 61). Toto její studium bylo postaveno na roveň studia na středních školách v ČR v denní formě (rozhodnutí MŠMT na čl. 59). Ke 4. 8. 2022 nebyla žalovaná zapsána v seznamu studentů [anonymizována čtyři slova] školy pro školní rok 2022 [číslo] (seznam studentů na čl. 70). 7. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádných skutečností významných pro posouzení a rozhodnutí věci. 8. Po stránce právní soud posoudil věc v režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). 9. Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 10. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 11. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 12. Podle § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. 13. Při rozhodování o vyživovací povinnosti rodiče ke zletilému dítěti je třeba se v rámci posouzení studia dítěte coby přípravy na jeho budoucí povolání s ohledem na konkrétní okolnosti případu zabývat účelností daného studia, kdy by nemělo jít o studium samoúčelné, kterým by si vyživovaná osoba pouze„ prodlužovala mládí“. Proto je třeba vážit, zda skutečně jde o racionální přípravu na budoucí povolání a zda se dítě tomuto studiu věnuje s dostatečnou péčí, tedy zda nedosahuje nepřiměřeného množství absencí (rozumně vysvětlitelných a doložených) a zda dosažené studijní výsledky potvrzují jeho skutečný zájem o zvolený obor (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2121/14). Příprava na budoucí povolání studiem musí být soustavná a cílevědomá (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1247/13). 14. Soud za účelem posouzení shora nastíněných kritérií vyzval žalovanou ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby mj. doplnila rozhodná tvrzení tak, že uvede, jaké jsou současné studijní výsledky žalované na moskevské škole, jaká je její tamní současná docházka, a dále jak její studium na [anonymizováno] škole z hlediska studijní náplně navazuje na studium na mediální střední odborné škole v České republice, které zanechala 7. 9. 2021, a dále aby k těmto rozhodným tvrzením doložila důkazy k jejich prokázání, a to pod sankcí neunesení břemene důkazního a břemene tvrzení a z toho plynoucího neúspěchu ve věci. 15. Po takto dané výzvě – a s ohledem na okolnosti případu v podobě zhoršené dosažitelnosti žalované poskytnuté štědré lhůtě ke splnění výzvy – dospěl soud k závěru, že žalovaná ohledně prokázání účelnosti svého studia na [anonymizováno] škole ve smyslu shora nastíněných kritérií nedostála své povinnosti důkazní a neunesla v tomto směru důkazní břemeno. Soud má za prokázané, že žalovaná byla pro školní rok 2021 2022 zapsána ke studiu na moskevské škole, kdy toto studium bylo rozhodnutím MŠMT formálně postaveno na roveň studia na střední škole v České republice v denní formě, avšak přes poskytnutou lhůtu nebylo nijak prokázáno, jak se tomuto studiu soustavně věnuje. Konkrétně pak nebylo prokázáno, jaké jsou její studijní výsledky (přičemž nebylo rozhodným, jaké jsou její výsledky konečné, nýbrž by postačilo doložení výsledků průběžných), jaká je její současná školní docházka a konečně pak ani to, jak z hlediska studijní náplně toto studium navazuje na studium na [anonymizováno], které bylo ukončeno 7. 9. 2021, když toto nelze usoudit z pouhého rozvrhu hodin bez popisu obsahu studia a zaměření studijního oboru – včetně předpokládaného profilu absolventa – a jejich srovnání s [anonymizováno]. To, že je žalovaná byla minimálně ve školním roce 2021 2022 ke studiu na [anonymizováno] škole formálně zapsána, o těchto rozhodných skutečnostech ničeho nesvědčí. 16. Za shora popsaných skutečností soudu nezbylo než konstatovat neunesení důkazního břemene žalovanou ohledně účelnosti jejího studia na moskevské škole, na základě čehož je nutno vycházet ze závěru o neúčelnosti takového studia z hlediska soustavné přípravy na výkon budoucího povolání, pročež pro zachování vyživovací povinnosti stanovené žalobci není splněna podmínka dle § 911 o. z., a to počínaje 8. 9. 2021, tj. prvním dnem, kdy žalovaná již nebyla studentkou [anonymizováno]. Proto soud ve smyslu § 163 o. s. ř. rozhodl tak, jak je uvedeno pod výrokem ad I. a vyživovací povinnost žalobce naposledy stanovenou rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 12. 11. 2020, č. j. 12 C 357/2019-78, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021, č. j. 18 Co 370/2020-98, počínaje dnem 8. 9. 2021