18 C 135/2021-68 — Obvodní soud pro Prahu 7

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 25. 11. 2019 mezi žalobcem a [právnická osoba], [IČO], podle níž [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 183 153 Kč, který byl žalovaný povinen splácet a zaplatit úrok 15 % p. a. a další poplatky dle smlouvy a ceníku. Žalovaný se s úhradou úvěru dostal do prodlení, pročež [právnická osoba] úvěr zesplatnila. Dluh žalovaného sestává z jistiny 183 153 Kč, smluvního úroku 13 876,80 Kč, úroku z prodlení 1 948,14 Kč a poplatků 1 000 Kč. Pohledávka za ním byla nejprve postoupena [právnická osoba] a.s. a posléze žalobkyni. Žalovaný dluh neuhradil ani přes zaslanou předžalobní výzvu. Elektronickým platebním rozkazem ze dne 29. 10. 2021, [číslo jednací] soud žalovaného v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. vyzval, aby se pro případ, že podá odpor, ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s platebním rozkazem. Zároveň soud žalovaného uvedeným platebním rozkazem poučil o následcích nesplnění této výzvy. Žalovaný podal proti elektronickému platebnímu rozkazu dne 29. 10. 2021 odpor. Vzhledem k jeho obsahu soud uzavřel, že se žalovaný nevyjádřil kvalifikovaně ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené 30 denní lhůtě, která marně proběhla dnem 16. 12. 2021. Tento závěr soud zdůvodňuje tím, že se žalovaný v tomto svém vyjádření omezil toliko na vyjádření, že neví přesně, za co pohledávka je a má obavu, zda již není promlčena. V jeho vyjádření tak absentuje vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž staví svoji obranu, či byť jen označení důkazů k prokázání jeho tvrzení. Nutno uvést, že skutečnost, že si žalovaný není jist, zda co pohledávka je, není procesní obranou, neboť samo o sobě nezpochybňuje žalobní nárok, ale je jím toliko vyjádřena subjektivní nejistota žalovaného ohledně původu pohledávky (ten je však popsán v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl žalovanému též doručen, nad to mohl žalovaný beze sporu nahlédnout do spisu a žalobkyní založených listinných důkazů). Pouhé vyslovení obavy, zda není pohledávka promlčena, když žalobce tvrdí, že si ani není jist, zda co pohledávka je, pak také neznačí ničeho o tom, že by žalovaný vznesl v rámci své obrany námitku promlčení. To vše přes to, že byl poučen o tom, jaké následky bude mít skutečnost, nepodá-li včas a bez sdělení vážných důvodů k výzvě soudu své kvalifikované vyjádření mající předepsané náležitosti. Pakliže není k výzvě soudu podle § 114b odst. 1 podáno kvalifikované vyjádření, je dán důvod pro to, aby nastaly následky předvídané § 114b odst. 5 o. s. ř., tedy aby soud rozhodl rozsudkem pro uznání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. [spisová značka], nebo jeho rozsudek ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. [spisová značka]). S ohledem na shora uvedené má soud s odkazem na ustanovení § 114b o. s. ř. za to, že žalovaný uznal nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 1 o. s. ř., neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír ve smyslu § 99 odst. 1 o. s. ř., když nárok uplatněný žalobou je nárokem, o němž se rozhoduje ve sporném řízení a který není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 34 168,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 367 Kč a nákladů zastoupení advokátem, které tvoří odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ AT”) z tarifní hodnoty ve výši 184 153 Kč sestávající z částky 8 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, z částky 4 250 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) AT a z částky 8 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) AT včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 150 Kč ve výši 4 651,50 Kč. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud podle § 153a odst. 4 o. s. ř. nenařizoval jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání