18 C 141/2021-50 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala úhrady částky 3 000 Kč coby jistiny úvěru a 3 204 Kč coby poplatek za poskytnutí úvěru poskytnutého žalovanému dne [datum] k jeho žádosti z 29. 6. 2021, který se žalovaný zavázal uhradit do 10. 8. 2021. Před poskytnutím úvěru provedla žalobkyně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný na dluh ničeho neuhradil. V souvislosti s prodlením žalovaného žádala žalobkyně dále úhradu ujednané smluvní pokuty ve výši dvakrát 450 Kč a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, z toho 1 500 Kč za předání pohledávky k inkasnímu řízení a zbytek za náklady vynaložené na SMS, e-mailové a telefonické upomínky žalovanému. Žalovaný dluh nesplnil ani přes zaslanou předžalobní upomínku. 2. Žalovaný uvedl, že úvěrovou smlouvu uzavřel ve stavu nouze vyvolaném sníženým úsudkem ovlivněným patologickým hráčstvím. Dále namítl extrémně vysoké RPSN 832. 000 % p. a., které považuje za odporující dobrým mravům a namítl neplatnost úvěrové smlouvy. 3. Z provedených listinných důkazů učinil soud skutkový závěr, že dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva, kdy na základě požádání žalovaného z 29. 6. 2021 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a po úhradě ověřovací platby 1 Kč žalobkyně poskytla žalobci částku 3 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného, přičemž žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit do 30 dnů částku 3 840 Kč, v případě prodlení pak uhradit jistinu, úrok a poplatek v souhrnné výši 6 300 Kč, dále pak 450 Kč za první a 650 Kč za druhou písemnou upomínku a 1 500 Kč coby náklady při předání věci inkasní agentuře, a další účelně vynaložené náklady spojené s prodlením. Před poskytnutím prostředků žalobkyně provedla skóring žalovaného, dle kterého jeho příjmy činily dle výpisu z účtu 32 410 Kč měsíčně, výdaje pak 22 760 Kč měsíčně. Bylo zjištěno, že proti žalovanému nejsou vedeny exekuce, insolvenční řízení, v REPI má dobré skóre, tři otevřené smlouvy se zbývající úhradou 61 521 Kč. Dle výpisu z účtu doloženého žalovaným k žádosti o úvěr plyne, že v měsíci květnu 2021 činily příjmy na jeho účtu 528 374,15 Kč a výdaje 580 570,12 Kč, konečný zůstatek tak činil - 25 713,47 Kč. Z výpisu z účtu pak plyne, že příjmy na účtu žalovaného ve výši cca 217 000 Kč byly příjmy z dalších úvěrů, výdaje v řádu desítek tisíc Kč pak výdaje zjevně vynaložené na on-line sázky. Žalovaný byl před podáním žaloby dvakrát písemně vyzván k úhradě dluhu přímo žalobkyní, jednou pak inkasní agenturou. 4. Po právní stránce soud posoudil poměr mezi účastníky jako úvěrovou smlouvu ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) když žalobkyně poskytla žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do výše 3 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru do 30 dnů. 5. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 6. Vzhledem k výše uvedenému závěru o skutkovém stavu za použití příslušných ustanovení soud shledal za důvodný nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 000 Kč coby částky, která byla žalovanému žalobkyní poskytnuta, a kterou přes výzvu žalovaný doposud neuhradil. Soud však neshledává důvodným zbylý žalobou uplatněný nárok, neboť žalobkyně nedostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, resp. z podkladů pro toto posouzení nevyhodnotila zjevně důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit, když z poskytnutého výpisu z bankovního účtu – který byl jediným dokladem přímo osvědčujícím majetkové poměry žalovaného – plyne, že na tomto byl debetní zůstatek, přičemž je zjevné, že mnoho kreditních položek představují příjmy z nebankovních úvěrů a mnoho debetních položek pak platby zjevně vynaložené v souvislosti s hazardem. Za takové situace měla žalobkyně při důsledném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, že tento zjevně úvěruschopná není a jeho žádosti o poskytnutí úvěru nevyhovět. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jak bylo provedeno, žalobkyní se tak jeví býti spíše formálním ve snaze vyhovět liteře zákona, avšak bez faktického zhodnocení žalovaným doložených podkladů. 7. S ohledem na shora popsané skutečnosti soud přiznal žalobkyni toliko částku odpovídající jistině poskytnuté zápůjčky, a to podle ustanovení o. z. o bezdůvodném obohacení. Co do zbývající části soud žalobu zamítl. 8. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., a to s přihlédnutím k tomu, že úspěch žalobce ve věci dosáhl 69 %, úspěch žalované pak 31 %.