18 C 37/2022-25 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 065 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 12 740 Kč od 22. 9. 2020 do zaplacení, a to z titulu úvěrové smlouvy ze dne [datum], podle které žalobkyně žalovanému poté, co prověřila jeho úvěruschopnost (když žalovaný původně žádal poskytnutí úvěru 30 000 Kč), poskytla částku 15 000 Kč, jíž se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem 29,53 % p. a., tj. celkem 19 440 Kč, ve 24 pravidelných měsíčních splátkách á 810 Kč. Pro případ jeho prodlení s úhradou dvou měsíčních splátek bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit s tím, že za dlužnou částku, ze které budou počítány úroky z prodlení, se bude považovat souhrn jistiny a dlužného úroku. Zároveň bylo ujednáno právo žalobkyně na náhradu nákladů spojených s prodlením žalovaného, a to 500 Kč za druhou upomínku zahrnující oznámení o zesplatnění. Žalovaný do zesplatnění uhradil toliko 810 Kč, a to 12. 7. 2020. Upomínkou z 11. 9. 2020 žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě částky 19 130 Kč sestávající z jistiny a kapitalizovaného úroku ve výši 18 630 Kč a poplatku za upomínku 500 Kč. Poté žalovaný uhradil ještě 5 890 Kč, na jistině tak zbývá uhradit 12 740 Kč. Z této částky žalobkyně žádá uhradit též ujednanou smluvní pokutu 0,1 % denně od 22. 9. 2020 (10 dní od zesplatnění úvěru), kdy tato ke dni 9. 6. 2021 činí 3 325 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným dohodu, jíž se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem 29,53 % p. a., tj. celkem 19 440 Kč, ve 24 pravidelných měsíčních splátkách á 810 Kč. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán od dubna 2019 na dobu neurčitou ve [právnická osoba], [IČO], s čistým příjmem 24 000 Kč, přičemž celkové měsíční splátky stávajících úvěrů činily 3 000 Kč měsíčně a pravidelné měsíční náklady domácnosti též 3 000 Kč měsíčně. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dvou měsíčních splátek bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit s tím, že za dlužnou částku, ze které budou počítány úroky z prodlení, se bude považovat souhrn jistiny a dlužného úroku. Zároveň bylo ujednáno právo žalobkyně na náhradu nákladů spojených s prodlením žalovaného, a to 500 Kč za druhou upomínku zahrnující oznámení o zesplatnění. Zároveň bylo v případě takového prodlení žalovaného ujednáno právo žalobkyně na smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky (zjištěno z úvěrové smlouvy, předsmluvních informací, všeobecných obchodních podmínek). 4. Žalovaný měl v době před poskytnutím prostředků ze strany žalobkyně u žalobkyně další úvěry, kdy tyto dosahovaly celkové výše 55 105 Kč. Bydlel v činžovním domě s rodiči, kdy celkový příjem domácnosti byl 47 600 Kč měsíčně, náklady domácnosti 9 000 Kč měsíčně a splátky úvěrů domácnosti 9 500 Kč měsíčně. Žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou, z jeho mzdy nebyly dle telefonického sdělení zaměstnavatele prováděny srážky. Jako výši svých měsíčních nákladů žalovaný uvedl 3 000 Kč plus 8 150 Kč na splátky spotřebitelských úvěrů (zjištěno z karty pro posouzení úvěruschopnosti). 5. Ke dni 15. 4. 2020 nebyly proti žalovanému vedeny exekuce (zjištěno výpisem z CEE). 6. Dne 17. 4. 2020 žalobkyně žalovanému poukázala na účet 15 000 Kč (zjištěno z výpisu z účtu žalobkyně). 7. Za období 7. 3. - 7. 4. 2020 činil zůstatek na účtu žalovaného - 4 904,72 Kč, kdy na tento mu došla mj. mzda 19 204 Kč, ale též mzda třetí osoby 16 374 Kč. Z jeho účtu bylo provedeno též inkaso splátky úvěru. V období od 8. 1. do 7. 4. 2020 byl zůstatek na účtu žalovaného ke konci daného měsíčního období vždy debetní, kdy na účet žalovaného vždy vedle jeho mzdy docházela též mzda třetí osoby (zjištěno z výpisů z účtu žalovaného). 8. Splátku 810 Kč splatnou 28. 5. 2020 uhradil žalovaný 13. 7. 2020 (zjištěno z přehledu úhrad). 9. Dopisem ze dne 11. 9. 2020 žalobkyně provedla prostřednictvím své advokátky zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu 19 130 Kč sestávajícího z jistiny a kapitalizovaného úroku ve výši 18 630 Kč a poplatku za upomínku 500 Kč (zjištěno oznámením a výzvou z 11. 9. 2020). 10. Žalovaný poté uhradil nepravidelně ještě 5 890 Kč (zjištěno z přehledu úhrad). 11. Soud věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ o. z.“) za užití zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 12. Smlouvou o úvěru dle § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ“) je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 14. Podle § 76 ZSÚ poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 15. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 16. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně coby úvěrující poskytla žalovanému coby úvěrovanému dne 17. 4. 2020 na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit ve stanovených 24 měsíčních anuitních splátkách 810 Kč, zahrnujících jak splátku jistiny, tak sjednaného úroku 29,53 % p. a., Žalovaný byl již od prvé splátky s úhradou v prodlení, kdy doposud uhradil celkem toliko 6 700 Kč. 18. Pokud jde o právní hodnocení zjištěného skutkového stavu z hlediska posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nelze odhlédnout od toho, že byť žalovaný neměl v centrální evidenci exekucí rejstříku SOLUS žádný záznam a dle ověření u jeho zaměstnavatele byl zaměstnán na dobu neurčitou, kdy dle výpisu z účtu mu v březnu 2020 přišla výplata 19 204 Kč, vykazoval jeho účet v daném období debetní zůstatek přesahující 5 000 Kč, přičemž nelze odhlédnout od toho, že v daném měsíci byla na účet žalovaného připsána též mzda třetí osoby ve výši 16 374 Kč. Pokud jde o tvrzenou výši měsíčních nákladů žalovaného, jeví se údaje jím uvedené zcela mimo realitu, když bylo zohledňována toliko částka 3 000 Kč měsíčně a 8 150 Kč měsíčně na splácení dalších úvěrů. Měsíční náklady na živobytí žalovaného ve výši 3 000 Kč jsou pouhým laickým pohledem fakticky nemožné a nemohou pokrýt běžné náklady na bydlení. Dané situaci pak odpovídá i následný výsledek v podobě toho, že žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou úvěru od druhé splátky, kdy doposud za dobu dvou let uhradil toliko 6 700 Kč. 19. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci je soud toho názoru, že na straně žalobkyně nelze mít za to, že splnila svou ZSÚ danou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je v ZSÚ uložena žalobkyni pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být ve smyslu daného ustanovené poskytnut pouze v případech, kdy nejsou na základě posouzení úvěruschopnosti dány důvodné pochybnosti o tom, že je spotřebitel schopen hradit sjednané splátky. Tím žalobkyně coby akreditovaný poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit i práva a zájmy spotřebitele. Na tuto svou povinnost však zjevně žalobkyně v posuzované věci rezignovala. 20. Ač se ze znění ZSÚ po