4 C 254/2021-38 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 200.000Kč s příslušenstvím představující peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku průtahů v řízení o zrušení jejího povolení k trvalému pobytu na území České republiky vedené žalovanou pod [spisová značka] [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [rok], které bylo zahájeno dne 15.7.2013 a pravomocně skončeno dnem 22.3.2021. Žalobkyně tvrdila, že správní řízení pro ní mělo zvýšený význam a trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, během které žalobkyně psychicky trpěla, byla v nejistotě, neboť se obávala o svůj pobyt na území České republiky a to především s ohledem na skutečnost, že na území České republiky dlouhodobě žije, má zde rodinu a považuje Českou republiku za svůj domov. Dle žalobkyně bylo správní řízení jediným velkým průtahem. Žalobkyně zdůrazňovala, že postupem správního orgánu bylo porušeno její právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny s tím, že vzniklá nemajetková újma se neprokazuje, vzniká samotným porušením základního práva či svobody. Navíc podle žalobkyně správní řízení nemělo být vůbec zahajováno, jelikož bylo zahájeno dle ustanovení § 77 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., podle kterého může Ministerstvo zrušit platnost povolení k trvalému pobytu, jestliže byl cizinec pravomocně odsouzen soudem České republiky za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce přesahující tři roky, anebo byl cizinec opakovaně pravomocně soudem České republiky odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. V daném případě však takovéto podmínky nebyly splněny. Žalobkyně poukazovala na nález Ústavního soudu pod sp. zn. [ústavní nález], který uzavřel, že ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. platí vyvratitelná domněnka, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a důkazy se v tomto ohledu v zásadě nevyžadují. Je věcí státu, zda se na základě okolností konkrétního případu pokusí danou domněnku vyvrátit a pokud tak učiní, výsledné odůvodnění musí být dostatečné. Žalobkyně tvrdila, že správní řízení pro ní mělo zvýšený význam, neboť v České republice žije velmi dlouho a žijí zde i její děti, které jsou občany České republiky. Žalobkyně rovněž poukazovala na skutečnost, že nepřiměřená délka správního řízení nemá žádnou spojitost s jejím odsouzením v rámci trestního řízení, neboť žalovaný toto trestní řízení nevedl a není ani předmětem nároku, který je žalobou uplatňován. Žalobkyně namítala, že se žalovaný svými„ jedovými“ slovy o odsouzení žalobkyně snaží pouze odvést pozornost od své odpovědnosti za nepřiměřenou délku správního řízení, za kterou odpovídá. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhovala žalobu zamítnout z následujících důvodů. Předně zdůrazňovala, že pro oprávněnost nároku uplatněného podle zákona č. 82/1998 Sb. je třeba naplnění tří předpokladů, kterými jsou vydání nezákonného rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup orgánu státu, vznik škody respektive nemajetkové újmy a příčinná souvislost mezi vznikem škody respektive nemajetkové újmy a nesprávným úředním postupem nebo vydáním nezákonného rozhodnutí, přičemž je na žadateli, aby prokázal splnění uvedených předpokladů. Současně musí žadatel spolehlivě prokázat i výši nemajetkové újmy či škody. Žalovaná poukazovala na skutečnost, že řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu občana třetího státu bylo v případě žalobkyně zahájeno podle ustanovení § 77 odst. 2 písm. a) zák.č 326/1999 Sb. (cizineckého zákona), které nespadá pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a nelze uvažovat o poskytnutí nemajetkové újmy automaticky za celkovou délku správního řízení, když postižitelné jsou pouze jednotlivé průtahy či série průtahů podle ustanovení § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. Existenci nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku správních řízení nelze presumovat u těch správních řízení, která nespadají do působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V této souvislosti žalovaná poukazovala zejména na nález Ústavního soudu pod sp. zn. [ústavní nález] ze dne 14.10.2010, ve kterém soud dovodil, že z ústavního pořádku vyplývá, že každý má v řízení, v jehož rámci rozhodují orgány veřejné správy o jeho základních právech a svobodách, právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Podle názoru žalované se však v případě správního řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu na území České republiky nejednalo o základním právu či svobodě žalobce dle Listiny ani Úmluvy. Je totiž svrchovaným právem každého suverénního státu rozhodovat o povolení vstupu a pobytu cizích státních příslušníků na jeho území. Právo pobývat na území cizího státu v žádném případě není možno kvalifikovat jako základní lidské právo každého člověka. Proto úvaha žalobkyně, že v každém správním řízení o pobytovém režimu cizince na území České republiky resp. o zrušení trvalého pobytu podle cizineckého zákona je rozhodováno o základních právech cizinců, je podle právního názoru žalované nesprávná a takový výklad žalobkyně nemá oporu ani v zákoně ani v ústavním pořádku. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zdůrazňoval, že Ministerstvo vnitra zahájilo dne 15.7.2013 z moci úřední řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu občana třetího státu podle ustanovení § 77 odst. 2 písm. a) cizineckého zákona a to na základě obdrženého podnětu – rozsudku Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka] ze dne 7.6.2012, kterým byla žalobkyně odsouzena za spáchání úmyslného trestného činu k trestu odnětí svobody v délce dvou let se zkušební dobou v délce 4 roků. Správní řízení tak bylo zahájeno v souladu se zákonem, neboť žalobkyně opakovaně závažným způsobem narušila veřejný pořádek podle ustanovení § 77 odst. 2 písm. a) cizineckého zákona. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka] ze dne 7.6.2012 byl následně napaden odvoláním, přičemž byl odvolacím Vrchním soudem v Praze zrušen v celém rozsahu a trestní věc byla vrácena k novému projednání. Městský soud v Praze pak dne 22.1.2016 vydal ve věci sp. zn. [spisová značka] nový odsuzující rozsudek, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze č.j. [spisová značka] dne 16.3.2018, když odvolání žalobkyně zamítl, čímž se věc stala pravomocnou. Žalobkyně byla tímto rozhodnutím pravomocně odsouzena jednak pro trestný čin účasti na zločinném spolčení a to k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let se zkušební dobou v trvání pěti roků a současně k peněžitému trestu ve výměře 500.000Kč a zabrání věci. Dle názoru žalované tak podmínka pro zrušení povolení k trvalému pobytu občana třetího státu zůstala nadále naplněna. Žalovaná také poukazovala na to, že ukončení správního řízení záviselo na rozhodnutí v trestní věci žalobkyně a proto žalovaný opakovaně správní řízení přerušil, aby vyčkal rozhodnutí v trestní věci, která však skončila až dne 16.3.2018 tj. až 4,5 roku od zahájení správního řízení. Délka správního řízení tak závisela na délce soudního řízení a vydání pravomocného rozhodnutí v trestní věci. Dne 22.3.2021 bylo správní řízení zastaveno podle ustanovení § 66 odst. 2 správního řádu, neboť žalovaný dospěl k názoru, že zrušení povolení k trvalému pobytu by bylo nepřiměřeným zásahem do rodinného a soukromého života účastníka řízení. Žalovaná v tomto kontextu poukazovala na skutečnost, že žalobkyni byl již dne 20.11.2017 vydán nový průkaz o povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana České republiky, tedy jiný druh pobytového oprávnění než ten, který jí měl být správním řízením vedeným pod [spisová značka] [anonymizováno] [číslo] [rok] potenciálně zrušen. Pokračování správního řízení o zrušení trvalého pobytu občana třetího státu bylo tudíž již bezpředmětné a bylo formálně zastaveno. Žalovaná zdůrazňovala, že žalobkyně nebyla po celou dobu předmětného správního řízení nijak omezena na svých právech, nebylo nijak zasaženo do jejího pobytového statusu a možnosti cestování, ani nebylo zasaženo do práv a pobytových statusů jejích rodinných příslušníků. Naopak Ministerstvo vnitra vydalo dne 20.11.2017 žalobkyni na její žádost průkaz o povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana České republiky s platností do 14.11.2027, který nahradil její dosavadní doklad o povolení k trvalému pobytu občana třetího státu. Žalovaný konečně namítal i skutečnost, že žalobkyně ani její tehdejší právní zástupkyně se během celého správního řízení nijak nevyjádřili, nežádali přerušení nebo zastavení správního řízení a nevyužili žádné možnosti ochrany před nečinností, které jim dává k dispozici správní řád v ust. § 80 a nečinili žádné úkony vůči správnímu orgánu. Požadavek žalobkyně uvedený v žalobě žalovaná navíc považovala za nemorální a neetický, když žádá satisfakci po České republice v situaci, kdy se tu žalobkyně dopouštěla závažné úmyslné trestné činnosti, kdy z trestního rozsudku vyplývá, že žalobkyně byla členkou zločinného spolčení