8 C 182/2021 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobce uvedl, že nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [adresa] [anonymizováno 7 slov] [číslo], Malta, jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], IČ [číslo], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je maltskou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 17, 903.45 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 29. 8. 2020. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Po dokončení registrace na webových stránkách [webová adresa] zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru 17, 903.45 Kč, kterou žalovaný čerpal. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází [databáze], [příjmení], [anonymizována dvě slova]. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [bankovní účet]. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu. Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany činí celkem 17, 903.45 Kč nejpozději splatných dne 29.8.2020. Pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. 2. Na výzvu soudu žalobce doplnil žalobu v tom směru, že dle nejmladší faktury splatné dne 29.8.2020, kterou žalobce rovněž dokládá soudu v příloze tohoto přípisu, dlužil žalovaný k uvedenému dni částku ve výši 17 903,45 Kč. Žalovaná částka se skládá ze součtu výběrů a poplatků za výběry žalovaného dle smlouvy o revolvingovém úvěru (dále jen„ smlouva“) v celkové výši 14 217,31 Kč již snížených o případné úhrady a dále z úroků za období čerpání ve výši 3 686,14 Kč dle čl. II odst. 4 smlouvy. Případné úhrady se započítávají dle čl. IX odst. 5 smlouvy. Žalovaný před postoupením pohledávky uhradil na účet původního věřitele celkem 14 910,75 Kč. Žalobce uvedl, že v příloze dokládá platební bilanci od původního věřitele, kde jsou všechny transakce vedeny. Tato příloha však nebyla součástí podání. 3. Žalovaný se k předmětu sporu nevyjádřil. K opakovaně nařízenému jednání se žádný z účastníků řízení nedostavil a strany se tak vystavily riziku nemožnosti poskytnutí poučení ze strany soudu. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující. Dle smlouvy o revolvingovém úvěru a standardních informací o spotřebitelském úvěru ze dne 29.8.2019 měl právní předchůdce žalobce [právnická osoba] poskytnou úvěr až do výše 80 000 Kč s úrokovou sazbou 10, 5% měsíčně RPSN 231,39 %. Úvěr měl být splácen v měsíčních splátkách. Dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27.10.2020 a smlouvy na opakovaném postoupení pohledávek byla pohledávka, která je předmětem žaloby, postoupena na žalobce. Výzvou ze dne 27.10.2020 byl žalovaný vyzván k úhradě této pohledávky. Z listiny označené„ Platební informace“ (faktura) vyplývá pouze výše celkové dlužné částky 17 903,45 Kč. Žádné další relevantní důkazy soudu nebyly předloženy. 5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi účastníky dne 29.8.2019 probíhalo jednání o uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalované měla poskytnou na účet spotřebitelský úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný část peněz obdržel na účet a zaplatil podle tvrzení žalobkyně 14 217,31 Kč. 6. Soud věc posuzoval po právní stránce s ohledem na dobu uzavření předmětné úvěrové smlouvy podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (o.z) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Vzhledem k již ustálené judikatuře je na místě zabývat se za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti, (i bez námitky žalovaného) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru otázkou, zda ze strany poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného). 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 10. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 13. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 14. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, tvrdí žalobkyně, že byla provedena lustrace klienta týkající se případného insolvenčního řízení a výpis žalovaného v registru [název], [příjmení], [anonymizována tři slova]. Žalovaný měl před uzavřením úvěrové smlouvy prohlásit, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdit, že je schopen podle svých možností zápůjčku splatit (tato skutečnost však nebyla žalobkyní doložena). Z těchto skutečností pak žalobkyně vycházela při svých výpočtech s tím, že nepojala důvodné podezření o neschopnosti žalovaného zápůjčku splatit. V rámci výpočtu vycházela z toho, že klientům je ponechána 10 % rezerva odpovídající minimálně životnímu minimu 3 410 Kč. 15. Soud tak má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost