8 C 33/2022 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl na základě dlouhodobé spolupráce věřitele a dlužníka. První faktura č. 2019 byla vystavená dne 2.12.2019 se splatností 16.12.2019 ve výši 35.100 Kč, druhá faktura [číslo] byla vystavena dne 18.2.2020 se splatností 3.2.2020 ve výši 36.000 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužník faktury i přes opakované výzvy neuhradil, věřitel zaslal dlužníkovi předžalobní výzvu datovanou dne 20.12.2021, která byla doručena do datové schránky dlužníka dne 22.12.2021. Dlužník do dnešního dne ničeho neuhradil, ačkoliv byl opakovaně ujišťován, že dlužné faktury zaplatí. 2. Žalovaný se k předmětu sporu vyjádřil v odporu ze dne 26.1.2022 s tím, že částka 71.000 Kč, kterou požaduje žalobce uhradit z titulu spolupráce založené Smlouvou o poskytování právních služeb, která byla uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, nebyla uhrazena z důvodů, že po vypovězení plné moci nedošlo k řádnému předání odvedené e práce, dokumentů a právní agendy. 3. V reakci na odpor žalobkyně uvedla, že veškerá dokumentace ve spisu byla v originálech předávána žalované osobně v průběhu spolupráce či emailem), přičemž po skončení spolupráce již nebyl fyzicky žádný ze zástupců společnosti v místě bývalého sídla ([ulice a číslo], [obec a číslo]) přítomen. O předání částí spisu nebo kopií ze spisu žalovaná nikdy nepožádala. Žalobkyně má za to, že i kdyby spisová agenda předána nebyla, není toto důvodem k neuhrazení faktur (i vzhledem k tomu, že k ukončení smlouvy o poskytování právních služeb došlo ze strany žalobkyně z důvodu právě těchto neuhrazených faktur). 4. V rámci dokazování soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování právních služeb (souhlasné prohlášení účastníků), na jejichž základě poskytovala žalobkyně právní služby žalobci v rozsahu specifikovaném v rozpisech provedených úkonů za měsíce„ září, říjen a listopad 2019“ a„ [číslo] – [číslo]“ Žalobkyně k úhradě právních služeb vystavila faktury [číslo] [číslo] na částky 35 100 Kč a 36 000 Kč. Žalovaný v odporu potvrdil, že částky neuhradil, ačkoliv to přislíbil (emailová komunikace ze dne 9.11.2021). 5. Podle ust. § 2438 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání. 6. Vztah mezi advokátem a klientem je upraven především zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii, prováděcími předpisy k němu a také stavovskými předpisy. V případě, že daná právní otázka není příslušným zvláštním předpisem upravena, použije se obecného předpisu. Smlouva o poskytování právních služeb může mít zpravidla podobu smlouvy příkazní, uzavřené podle § 724 a násl. obč. zák. (nyní § 2430 a násl. z.č. 89/2012 Sb.) nebo smlouvy mandátní, uzavřené podle § 566 a násl. obchodního zákoníku. Jak občanský zákoník, tak obchodní zákoník upravují smluvní typ, jímž se řídí vztah mezi advokátem a klientem, z čehož vyplývá, že zde záleží na charakteru smluvních stran i na obsahu právního vztahu mezi nimi, od něhož se odvíjí určení obecného předpisu pro řešení otázek neupravených zákonem č. 85/1996 Sb. Zákon č. 85/1996 Sb. oproti obecné úpravě stanoví jisté modifikace právního vztahu mezi advokátem a klientem, zejména povinnosti zástupce, odlišnosti vzniku či zániku právního vztahu. Citovaný zákon je ve vztahu k občanskému zákoníku v poměru zvláštní právní úpravy k úpravě obecné; přestože zákon o advokacii užívá označení„ smlouva o poskytování právních služeb“, nejde z pohledu občanského zákoníku o samostatný smluvní typ, ale - pokud je jejím předmětem zastupování zejména v řízení před soudy a jinými orgány a nejde-li o věc obchodní - podléhá režimu smlouvy příkazní s modifikacemi stanovenými citovaným zákonem (srov. NS ČR sp. zn. [spisová značka]). 7. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: mezi stranami sporu byla uzavřena smlouva o poskytování právních služeb, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému právní služby, za které žalovaný nezaplatil. 8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: žalovaný nesplnil svůj závazek zaplatit odměnu za poskytnuté právní služby dle smlouvy. Tvrzené nepředání dokumentace nemá na úhradu odměny vliv, neboť nebylo prokázáno, že by to bylo podmínkou úhrady odměny. Navíc žalobkyně doložila, že při výpovědi plné moci sdělila žalovanému, že veškeré listiny a dokumenty jsou připraveny k předání (Výpověď generální plné moci ze dne 30.9.2020). 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně se práva na náhradu nákladů řízení vzdala, ač byla ve sporu úspěšná.