10 C 158/2022 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 443 769,17 Kč s příslušenstvím (v žalobě původně uvedeno 443 769,17 Kč). Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. (nyní [právnická osoba]), [IČO], smlouvu o úvěru. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 400 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal částku vrátit ve splátkách 5 045,41 Kč měsíčně při úrokové sazbě 8,90% p.a. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, pročež žalobkyně požaduje mj. smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalobkyně požaduje jistinu ve výši 398 217,92 Kč, zákonný úrok z prodlení z jistiny jdoucí od 20. 6. 2019 a náhradu nákladů řízení. Žalovaný neuhradil ničeho, ačkoliv byl vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil. 3. Podáním ze dne 17. 8. 2022 vzala žalobkyně žalobu co do částky 45 551,25 s tím, tato částka byla v žalobě uvedena nedopatřením. Soud postupoval podle § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. a řízení v této části zastavil usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne 21. 2. 2023. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 400 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit peněžní prostředky odpovídající poskytnutému úvěru a zaplatit sjednané úroky za poskytnutí úvěru, v celkem 120 měsíčních splátkách ve výši 5 045,41 Kč úroková sazba činí 8,90 % p.a. Celkem se žalobce zavázal zaplatit částku 608 435,13 Kč. Splátky byly splatné vždy k 26. dni v měsíci, s tím, že první splátka byla splatná dne 26. 12. 2018. Dle vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti při poskytnutí úvěru posuzovala právní předchůdkyně žalobce úvěruschopnost a vycházela údajů poskytnutých v Žádosti o Konsolidace nezajištěna ze dne 09. 11. 2018, které ověřovala, tak že kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima klienta dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Výpisem z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný částku úvěru čerpal dne 21. 11. 2018. Ke dni 31. 12. 2018 pak žalovaný dlužil na jistině částku 398 217,92 Kč z níž neuhradil ničeho. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 21. 6. 2019 včetně podacího archu soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno zesplatnění úvěru ke dni 19. 6. 2019, kdy žalovaný byl vyzván ke splacení úvěru do 8. 7. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2020. Žalovaný ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne 29. 6. 2020. Žalovaný nenamítal, tím méně prokazoval, že by čehokoliv uhradil. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Podle § 1723 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Podle § 1725 o. z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen ZoSU) uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Podle § 122 odst. 3 ZoSU souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně ve smyslu § 2395 o. z. a násl. platně uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě čehož byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 400 000 Kč. Žalovaný se přitom zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úrokem splátkami 5 045,41 Kč měsíčně při úrokové sazbě 8,90% p.a., avšak dostal se do prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně proto žalovaného upomínala k úhradě dlužné částky. Na tomto základě, s přihlédnutím k postoupení pohledávky podle platně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek podle § 1879 o. z., vznikl žalobkyni v souladu s úvěrovými podmínkami nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 398 217,92 Kč a příslušenství, představovaného zákonným úrokem z prodlení. Jelikož se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení v žalobě, shledal soud žalobu za důvodnou a v souladu s výše citovaným ustanoveními tak žalobkyni přiznal nárok na zaplacení výše uvedených částek, a to včetně smluvní pokuty, která neodporuje ustanovením ZoSÚ. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu a octl se s placením dluhu v prodlení, soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.,