15 C 56/2023-40 — Obvodní soud pro Prahu 7

Žalobou došlou Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 4. 11. 2022 se žalobce domáhal zaplacení částky shora uvedené ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [název] [jméno] [příjmení] [jméno], podnikající v české republice prostřednictvím [právnická osoba], [IČO] a žalovaným dne [datum]. Žalobce, právní zástupce žalobce a žalovaný se k jednání nařízenému na 26. 5. 2023 nedostavili. Žalobce a právní zástupce žalobce se z jednání řádně písemně omluvili, o odročení jednání nepožádali. Předvolání k jednání bylo spolu s žalobou žalovanému doručeno do datové schránky dne 5. 5. 2023, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalobce, právního zástupce žalobce a žalovaného, když přihlédl k obsahu spisu a provedeným důkazům. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Dne [datum] požádal žalovaný formou Žádosti/ Smlouvy o klasickém úvěru [číslo] právního předchůdce žalobce o poskytnutí úvěru. Na základě této žádosti žalovaného došlo k uzavření Smlouvy o klasickém úvěru [číslo] na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 035 Kč a žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr se smluvním úrokem ve výši 25,18% p.a. v pravidelných 43 měsíčních splátkách ve výši 524 Kč. Dne 16. 4. 2021 právní předchůdce žalobce zaslal žalovanému částku 15 035 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel a vzhledem k porušení smluvních podmínek přistoupil právní předchůdce žalobce v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami, které jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru, dne 31. 7. 2022 k zesplatnění úvěru. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek účinné od 4. 8. 2022. Žalovaný dluží žalobci částku ve výši 12 831,66 Kč, která se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 12 015,13 Kč, z poplatků na náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného závazku dle čl. VII odst. 8 smlouvy o úvěru ve výši 600 Kč, smluvních pokut ve výši 0,1% denně z částky splátky v prodlení dle čl. VII odst. 8 smlouvy o úvěru ve výši 96,53 Kč a z pojistného ve výši 4,99% z měsíční splátky úvěru dle čl. III odst. 3 smlouvy o úvěru ve výši 120 Kč. Žalovaný dluh žalobci neuhradil ani přes předžalobní upomínku. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Podle § 1723 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Podle § 1725 OZ je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 OZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 OZ zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1% denně z částky, ohledně níže je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Podle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Podle § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 OZ postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 OZ dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žalovaný s právním předchůdcem žalobce ve smyslu § 2395 a násl. OZ platně uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 035 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr ve 48 měsíčních splátkách po 524 Kč. Právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, stejně tak činil žalobce po té, co na základě smlouvy o postoupení pohledávek přešla pohledávka za žalovaným z právního předchůdce žalobce na žalobce. Žalobci vznikl v souladu se smlouvou o úvěru a v souladu s úvěrovými podmínkami nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 12 015,13 Kč, poplatků na náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného závazku dle čl. VII odst. 8 smlouvy o úvěru ve výši 600 Kč, smluvních pokut ve výši 0,1% denně z částky splátky v prodlení dle čl. VII odst. 8 smlouvy o úvěru ve výši 96,53 Kč a pojistného ve výši 4,99% z měsíční splátky úvěru dle čl. III odst. 3 smlouvy o úvěru ve výši 120 Kč. Jelikož se žalobci podařilo prokázat tvrzení v žalobě, shledal soud žalobu důvodnou a v souladu s výše citovanými ustanoveními žalobci přiznal nárok na zaplacení výše uvedených částek, a to včetně smluvní pokuty, která neodporuje ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalovaný vůči žalobci ocitl s peněžním plněním v prodlení, přísluší žalobci nárok na úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když ve věci úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 7 769,60 Kč. Tato částka se sestává ze soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny za právní zastoupení žalobce advokátem podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 1 620 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka se základním skutkovým a právním stavem, sepis žaloby), z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. z 21% DPH ve výši 1 209,60 Kč. O lhůtě splatnosti rozhodl soud podle § 160 odst. 1 věty první před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal zákonné důvody. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce.