16 C 176/2022-29 — Obvodní soud pro Prahu 7

Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 970 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě které žalobce půjčil žalovanému 940 000 Kč. Vzniklý dluh uznal žalovaný Dohodou o splatnosti ze dne 15. 1. 2020 a zavázal se žalobci vrátit 980 000 Kč spolu s úrokem ve výši 5 % ročně nejpozději do dvou let od podpisu dohody. Žalovaný však žalobci vrátil pouze 10 000 Kč. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci řízení dali najevo souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, neboť na výzvu soudu obsahující poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, nereagovali. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o půjčce ze dne 17. 11. 2019 vyplývá, že žalobce zapůjčil žalovanému 940 000 Kč na pět měsíců se 100% návratností. Z Dohody o splatnosti dluhu ze dne 15. 1. 2020 se podává, že žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci ve výši 980 000 Kč co do důvodů a výše a zavázal se jej uhradit spolu s úrokem ve výši 5 % ročně nejpozději do dvou let od podpisu dohody. Předžalobní výzvou ze dne 22. 1. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu a byl upozorněn na možnost vymáhání pohledávky soudní cestou. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud proto uzavírá, že žalovaný svůj dluh uznal co do důvodu a výše, avšak neuhradil v době splatnosti (do 15. 1. 2022). Dostal se tak do prodlení (§ 1968 o. z.), proto je podle § 1970 o. z. ode dne následujícího po splatnosti povinen zaplatit také příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku ve výši 5 % ročně z dlužné částky. Výši zákonného úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené [anonymizována tři slova] pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 55 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 24 250 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 970 000 Kč sestávající z částky 12 180 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, žaloba) a z částky 6 090 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. Soud dále uložil povinnost žalovanému, který ve věci nebyl úspěšný, zaplatit státu soudní poplatek ve výši 24 250 Kč, který představuje ½ vyměřeného soudního poplatku, neboť žalobci bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků v rozsahu 50 %.