7 C 8/2023-22 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že se žalovaným uzavřeli dne [datum] rámcovou smlouvu o členství v systému [žalobkyně], umožňující krátkodobý pronájem vozidel ve vlastnictví žalobkyně, a to za nájemné uvedené v ceníku. Žalovaný si od žalobkyně v souladu se smlouvou pronajal v termínu od 21. 10. 2022 do 25. 10. 2022 vozidlo zn. Škoda Octavia, [registrační značka], za jehož užívání mu byla vystavena faktura č. [číslo] [číslo] ze dne 25. 10. 2022 na částku 7 123,31 Kč, splatná dne 25. 10. 2022. V průběhu pronájmu žalovaný žalobkyni oznámil, že vozidlo je třeba odstavit, neboť ztratil klíč od pronajatého vozidla. Žalobkyně tudíž musela vozidlo vyzvednout a současně nechat vyrobit nový klíč. Za výrobu nového klíče žalobkyně žalovanému přefakturovala fakturu č. [číslo] [číslo] ze dne 10. 11. 2022 na částku 6 849,94 Kč, splatnou do 20. 11. 2022, a dále za výjezd technika a pokutu za ztrátu klíčů žalovanému vystavila fakturu č. [číslo] [číslo] ze dne 26. 10. 2022 na částku 3 146 Kč, která byla splatná téhož dne. Žalovanému byl dále předepsán administrativní poplatek, k čemuž mu byla vystavena faktura č. [číslo] [číslo] ze dne 31. 10. 2022 na částku 300 Kč, splatná téhož dne. Ze strany žalovaného však i přes opakované výzvy, včetně výzvy předžalobní ze dne 28. 11. 2022, nebylo uhrazeno ničeho. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z rámcové smlouvy ze dne [datum] soud ověřil, že spolu účastníci předmětnou smlouvu uzavřeli a žalovaný se tak stal členem systému [žalobkyně], dík čemuž mu vznikl nárok na pronájem vozidel žalobkyně. Z faktury č. [číslo] [číslo] ze dne 25. 10. 2022 na částku 7 123,31 Kč, splatné dne 25. 10. 2022, a dále z faktury č. [číslo] [číslo] ze dne 31. 10. 2022 na částku 300 Kč, splatné téhož dne, soud zjistil, že si žalovaný v termínu od 21. 10. 2022 do 25. 10. 2022 pronajal od žalobkyně vozidlo, za jeho užívání mu bylo předmětnými fakturami vyúčtováno nájemné a administrativní poplatek. Dále z faktury č. [číslo] [číslo] ze dne 10. 11. 2022 na částku 6 849,94 Kč, splatné dne 20. 11. 2022, a z faktury č. [číslo] [číslo] ze dne 26. 10. 2022 na částku 3 146 Kč, splatné téhož dne, soud zjistil, že žalovaný ztratil od pronajatého vozidla klíče, za což mu žalobkyně vyfakturovala výjezd technika, pokutu a také mu přefakturovala fakturu za výrobu klíče. Žalobkyni tak vznikla za žalovaným pohledávka v celkové výši 17 419,25 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 11. 2022 (včetně podacího archu) soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaným však nebylo tvrzeno, a tím méně prokázáno, že by i přes výzvy, byť alespoň částečně, předmětnou pohledávku uhradil. 5. Shora uvedené důkazy posoudil soud jako věrohodné, když nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala a žádná taková skutečnost nebyla účastníky tvrzena. Žádná ze stran pak nezpochybnila pravost nebo pravdivost některé z listin, z kterých soud při svém rozhodování vycházel. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen o. z.), se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Soud posoudil skutkový stav s ohledem na výše uvedená zákonná ustanovení tak, že žaloba je důvodná. Žalobkyni se podařilo prokázat, že s žalovaným uzavřela rámcovou smlouvou obsahující základní pravidla, kterými se řídila následně platně uzavřená realizační smlouva, v tomto případě smlouva o nájmu podle § 2201 a násl. o. z., na základě které bylo žalovanému pronajato vozidlo žalobkyně. Žalovaný se přitom zavázal za pronájem vozidla zaplatit žalobkyni nájemné vyúčtované fakturou, což však neučinil, ačkoli k tomu byl upomínán. Nedílnou součást rámcové smlouvy, kterou žalovaný s žalobkyní uzavřel, pak tvoří Všeobecné smluvní podmínky Systému [žalobkyně], které v bodu 3.11 uvádí, že náklady spojené se ztrátou dokladů, klíčů nebo nářadí, patřících do vybavení vozidla, hradí vždy nájemce včetně administrativních nákladů s tím spojených, a to ve výši stanovené ceníkem. V případech ceníkem neupravených je nájemce povinen uhradit tyto náklady v plné výši. Jelikož tak žalovaný v den splatnosti nezaplatil žalovanou částku, ocitnul se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní podle 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 8 496 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 419,25 Kč sestávající z částky 1 820 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 360 Kč ve výši 1 336 Kč O povinnosti žalovaného zaplatit náhradu těchto nákladů k rukám advokátky jakožto zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.