16 C 209/2025-23 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaný dne , datum, v době od , Anonymizováno, hodin do , Anonymizováno, hodin během slovní rozepře v , adresa, , fyzicky napadl v klubu , Anonymizováno, poškozenou , jméno FO, , nar. , datum, , a to tak, že jí udeřil dlaní ruky sevřenou v pěst do obličejové části, čímž jí způsobil zranění na čele. Jednání žalovaného bylo předmětem přestupkového řízení , adresa, a byl vydán příkaz ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , č. účtu, , Anonymizováno, . V důsledku protiprávního jednání žalovaného v příčinné souvislosti s poškozením zdraví pojištěnky žalobkyně, žalobkyně uhradila náklady a její léčení v celkové částce , částka, . Ve smyslu § 55 zákona č. 48/1997 Sb. má žalobkyně právo na náhradu škody vůči škůdci. Žalovaný však ničeho nezaplatil, ačkoliv byl žalobkyní upomínán.2. Žalovaný zůstal nečinný a ve věci se nevyjádřil.3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný se k zaslané výzvě nevyjádřil, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl důvodu pochybovat. Z nich soud zjistil skutkový stav tak, jak jej žalobkyně popsala v žalobě a mohl tak ve věci spolehlivě rozhodnout.4. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:5. Dne , datum, v čase , Anonymizováno, hod v klubu , Anonymizováno, na adrese , adresa, , během slovní hádky žalovaný fyzicky napadl poškozenou , jméno FO, , nar. , datum, , čímž jí způsobil zdravotní újmu (příkaz , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , č. účtu, /, Anonymizováno, ). Náklady na léčení poškozené byly vyčísleny částkou , částka, (rozpis plateb k náhradě za léčení). Žalobkyně žalovaného výzvou ze dne , datum, vyzvala k úhradě nákladů na léčení poškozeného ve výši , částka, (výzva k zaplacené náhrady nákladů ze dne , datum, ).6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:7. Podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.: „Příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.“8. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalovaný způsobil poškozené zranění, přičemž náklady na léčení činily , částka, . Tuto částku je žalovaný povinen hradit zdravotní pojišťovně (žalobkyni).9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a náhrady nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za současného analogického použití § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”). Soud při určení paušální náhrady nezastoupeného účastníka postupoval v souladu s usnesením , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , podle něhož jestliže § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od , datum, stanoví, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší ve výši , částka, , představovalo by přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši , částka, návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou, či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. , Anonymizováno, , jenž se v souladu s čl. , Anonymizováno, odst. , Anonymizováno, , Anonymizováno, cítí nadále vázán nosnými důvody plenárního nálezu , Anonymizováno, , proto pokládá § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. jakožto podzákonného předpisu za neaplikovatelný pro rozpor s čl. 37 odst. 3 , Anonymizováno, (k postupu obecného soudu při zjištění nesouladu podzákonného právního předpisu s ústavním pořádkem srovnej např. nález , Anonymizováno, ze dne , datum, , sp. zn., Anonymizováno, , Anonymizováno, ). Takto vzniklou mezeru v právu je pak zapotřebí vyplnit analogickou aplikací předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tj. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a nezastoupenému účastníku přiznat v situacích, na něž by jinak dopadal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., srovnatelnou náhradu, jaká by za shodných okolností náležela straně zastoupené advokátem (shodně viz , Anonymizováno, ? , Anonymizováno, , 2025, č. , hodnota, , s. , Anonymizováno, ). Soud tak žalobkyni jako účastníkovi, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, přiznal na náhradě hotových výdajů částku celkem , částka, , představující , částka, za každý ze tří úkonů (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba).