24 C 152/2020-53 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne 3. 2. 2020 domáhá po žalovaném zaplacení částky 62 694,79 Kč s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu v Kč pro účet č. [bankovní účet], přičemž součástí smlouvy byly též všeobecné obchodní podmínky a sazebník žalobkyně. Dne [datum] uzavřeli účastníci smlouvu o povoleném debetu, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr v podobě možnosti přečerpání (povolený debet) do výše 60 000 Kč. Bylo ujednáno, že nastane-li překročení tohoto limitu, bude celý záporný zůstatek na účtu považován za nepovolený debet. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný informován, že i po předchozích upozorněních je na účtu záporný zůstatek – nepovolený debet, který je povinen uhradit. Jelikož tak neučinil, žalobkyně využila své oprávnění a uvedenou smlouvu ukončila, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. Jelikož výše uvedený účet žalobkyně v důsledku zániku uvedené smlouvy zrušila, převedla svou pohledávku z debetu ve výši 62 694,79 Kč na účet pohledávek z nepovoleného debetu č. [bankovní účet]. Žalovaný i přes předžalobní výzvu k úhradě z [datum] dlužnou částku do dne podání žaloby neuhradil. 2. Doplněním žaloby ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného prověřovala vyhodnocením informací získaných především z bankovních, nebankovních a dalších registrů (z nichž zjistila, že žalovaný měl další dluhy, na něž splácel celkem 6 697 Kč měsíčně, což souhlasilo se žádostí o úvěr u žalobkyně), nebyly zjištěny negativní údaje z insolvenčního rejstříku nebo z evidence neplatných dokladů, žalovaný neměl trvalý pobyt na adrese úřadu, z vyhodnocení příjmů a výdajů vyplývalo, že žalovaný měl příjem 62 000 Kč měsíčně a výdaje 20 817 Kč měsíčně, což poskytovalo dostatečnou rezervu. 3. Věc byla postoupena zdejšímu soudu z důvodu místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 2. 4. Žalovaný se k věci samé nijak nevyjádřil. 5. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o.s.ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 6. V řízení zjištěný skutkový stav je následující. Ze smlouvy o zřízení a vedení Duo konta pro účet č. [bankovní účet] soud zjistil, že dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovaným tuto smlouvu, přičemž její součástí byly též všeobecné obchodní podmínky a sazebník žalobkyně. Ze smlouvy o povoleném debetu soud zjistil, že dne [datum] uzavřeli účastníci tuto smlouvu, v níž byla žalovanému poskytnuta možnost čerpat finanční prostředky na uvedeném účtu v podobě povoleného debetu do výše 60 000 Kč. Ve smlouvě bylo též ujednáno, že nastane-li překročení uvedeného limitu, bude celý záporný zůstatek na účtu považován za nepovolený debet. Z výpisu z účtu soud zjistil, že zůstatek úvěru na uvedeném účtu ke dni [datum] činil 62 694,79 Kč. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k vyrovnání nepovoleného debetu s tím, že minimální částka k úhradě činí 3 951,47 Kč. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně od uvedené smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu odstoupila. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila, že uvedený účet byl k témuž dni zrušen a debetní zůstatek (tj. pohledávka žalobkyně) ve výši 62 694,79 Kč převeden na účet pohledávek z nepovoleného debetu č. [bankovní účet]. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího archu soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě dluhu před podáním žaloby. 7. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., neboť smlouva o vedení účtu byla sice uzavřena za účinnosti předešlého občanského zákoníku, nicméně pro právní posouzení uplatněného nároku je rozhodující smlouva o povoleném debetu, která představuje smlouvu o úvěru uzavřenou již za účinnosti nynějšího občanského zákoníku. 8. Soud vycházel z předložených listinných důkazů a vzal za prokázaná tvrzení žalobkyně, že žalovanému byly na základě smlouvy o úvěru poskytnuty peněžní prostředky, žalovaný měl povinnost je žalobkyni uhradit v částce ve výši 62 694,79 Kč, což však řádně a včas neučinil, čímž se dostal do prodlení. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a má proto právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ty činí celkem 16 737,60 Kč a jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 508 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) po 3 620 Kč dle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradou hotových výdajů advokáta za uvedené 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 2 469,60 Kč. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. 10. Lhůty k plnění byly stanoveny dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.