26 C 248/2020-35 — Obvodní soud pro Prahu 8

Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení částky 1.516 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 2. 6. 2018 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná jako cestující MHD nesplnila povinnost vyplývající ze smluvních přepravních podmínek a tarifu jízdného MHD [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizováno], neboť se při provedené přepravní kontrole dne 1. 6. 2018 neprokázala pověřené osobě dopravce platným cestovním dokladem, ani nezaplatila jízdné 16 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč. Pohledávka za žalovanou byla žalobci postoupena smlouvou o postoupení souboru pohledávek ze dne 28. 10. 2018. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky, avšak neúspěšně. Soud vyzval žalovanou, aby se k žalobě vyjádřila. Dále soud vyzval účastníky řízení, aby sdělili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, žalobce již v žalobě uvedl, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve věci rozhodl, aniž k jejímu projednání nařídil jednání. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, zjistil soud následující skutkový stav: Ze záznamů o provedené přepravní kontrole plyne, že žalovaná dne 1. 6. 2018 použila k přepravě vozidlo právního předchůdce žalobce ([anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno]) a při přepravní kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem. Za to jí byla vystavena přirážka 1.500 Kč a jízdné 16 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 10. 2018 plyne, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce. Předžalobní výzvou ze dne 19. 11. 2018 vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k zaplacení dlužné částky. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 1879 a § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, dle ustanovení § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách. Žalobcem uplatněný nárok je po právu, neboť žalovaná porušila své povinnosti vyplývající ze zákona, když se pověřenému zaměstnanci právního předchůdce žalobce neprokázala platným jízdním dokladem a neuhradila vzniklý nárok na zaplacení dlužného jízdného a přirážky. O úrocích z prodlení z dlužné částky rozhodl soud v návaznosti na ustanovení § 1970 občanského zákoníku, přičemž výše tohoto úroku je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce byl ve sporu úspěšný, a proto mu soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. proti žalované přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 1.489 Kč. Z toho částku 400 Kč za soudní poplatek za žalobu, dále odměnu advokáta dle ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, neboť žalobce vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu (např. 16 C 286/2020) která byla zahájena na základě shodného typu žaloby, tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění). Dále soud přiznal žalobci náhradu hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby v částce 300 Kč za tři úkony dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. po 100 Kč. S ohledem na skutečnost, že je právní zástupce žalobce plátcem DPH, náleží k částce sazba DPH ve výši 21 %, tedy částka 189 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce, jemuž byla přiznána náhrada nákladů, v tomto řízení zastupoval advokát, bylo ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna náhradu nákladů zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.