26 C 315/2017-141 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 10.12. 2017 domáhal (v rámci opakovaných specifikací) věcné škody na vozidle, mzdových nároků, bolestného a ztížení společenského uplatnění s odůvodněním, že je poškozeným v důsledku dopravní nehody ze dne 10. 12. 2013. Viník dopravní nehody byl pojištěncem žalovaného. Co se týče specifikace nároků, žalobce požadoval nevyplacenou náhradu mzdy ve výši 114 502 Kč, ušlý zisk z brigád, poškození na zdraví 44 671,50 Kč, náklady na ošetřování včetně jízdného 6 820 Kč, škodu na autě, věcnou škodu celkem 10 726 Kč (spočívající v kolku na automobil a technické prohlídce 1 000 Kč, ve správním poplatku za přihlášení značky 1 000 Kč, v ceně autorádia 700 Kč, v odtahu vozidla 5 626 Kč, ve zničené obuv dcery žalobce 200 Kč, ve zničené obuv žalobce, v poškozených hodinkách a zničené kombinéze 2 200Kč). 2. Žalovaný v průběhu řízení uznal nárok žalobce ohledně škody na vozidle ve výši 80 000 Kč a v této výši plnil. Co se týče bolestného, žalovaný zaplatil žalobci i bolestné za 132 bodů po 120 Kč. V těchto částkách vzal žalobce žalobu zpět a řízení bylo podle § 96 odst. 1 o.s.ř. zastaveno (výrok I. rozsudku). 3. Žalovaný dále namítal, že žalobce ignoruje zásadní skutečnost, že k dopravní nehodě došlo před datem 1. 1. 2014, tedy za účinnosti vyhlášky č. 440/2001 Sb., kde byla stanovena hodnota bodu 120 Kč oproti následné úpravě, kdy je hodnota 251 Kč jak požaduje žalobce. 4. Ve vztahu k dalším nárokům, týkajícím se projednávané částky 180 457 Kč s příslušenstvím, a to bolestnému, náhrady na ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, ušlému výdělku z brigádní činnosti, ztížení společenského uplatnění, nároků v podobě výdajů na cestovné, regulační poplatky a parkovné, namítl žalovaný promlčení s tím, že k nehodě došlo 10. 12. 2013, žaloba byla podána až dne 10.12. 2017, přičemž žalobce veškeré svoje nároky mohl uplatnit již před datem 2.9. 2017, kdy došlo k promlčení nároků dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu, dle rozsudku č.j. 25 Cdo 1976/2019-182 z 28. 11. 2019. U náhrady za ztrátu na výdělku pracovní neschopnost trvala od 10.12. 2013 do 2.9. 2014, k promlčení došlo ke dni 2.9. 2017. Nároky cestovného, regulačních poplatků, parkovného žalovaný nehradil, neboť mu žalobce požadované podklady nepředložil. Namítl promlčení, když mohly být uplatněny do data 2.9. 2017, přičemž žaloba byla podána až 10.12. 2017. Totožně u bolestného a ztížení společenského uplatnění mohl žalobce uplatnit nároky od data konce pracovní neschopnosti 2.9. 2014, kdy léčba žalobce byla ukončena. 5. Mezi účastníky je nesporné, že žalobce byl účastníkem dopravní nehody dne 10.12. 2013, jehož viníkem byl pojištěnec žalovaného a dále že pracovní neschopnost žalobce trvala v období od 10.12. 2013 do 2.9. 2014. 6. Co se týče majetkových nároků žalobce (náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, ušlý výdělek z brigádní činnosti, nároky v podobě výdajů na cestovné, regulační poplatky a parkovné), soud se shoduje s žalovaným, že došlo k jejich promlčení podle § 635 ods. 2 o.z., neboť žaloba byla podána až po čtyřleté lhůtě, nárok byl však promlčen k datu 2.9. 2017, kdy po skončení pracovní neschopnosti žalobci ničeho nebránilo uplatnit tyto nároky. Podle § 635 odst. 2 plyne, že pojistné plnění z odpovědnosti za škodu nebo újmu se promlčuje (viz v ustanovení využitý termín„ nejpozději“) ve tříleté lhůtě (§ 629) běžící od pojistné události (§ 626), nejpozději však promlčením práva na náhradu škody nebo újmy (§ 635). 7. I pokud by nárok nebyl promlčen, soud uvádí, že žalobci bylo dáno podrobné poučení podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. ohledně doplnění tvrzení a navržení důkazů k jednotlivým nárokům při jednání dne 6.12. 2018 (č.l. 69). Žalobce však tvrzení ve svých doplňujících podáních dostatečně nedoplnil. I v případě, že by se soud nezabýval námitkou promlčení, věcně by majetkové nároky žalobce nebyly projednány, neboť žalobce neunesl břemeno tvrzení. 8. Co se týče nároků nemajetkových, a to bolestného a ztížení společenského uplatnění, žalobce ani po kvalifikované výzvě, která mu byla poskytnuta při jednání 6. 12. 2018 pod bodem V.d) usnesení, nespecifikoval, jakých nároků se uvedená částka týká. V tomto směru tedy žalobní tvrzení nebyla doplněna a nebylo proto možno provádět dokazování, neboť se jedná o odlišné nároky. Soud si je vědom skutečnosti, že dle rozhodnutí Nejvyššího soudu 25 Cdo 2596/2018 z 30. 5. 2019 měla být žaloba ohledně bolestného a ztížení společenského uplatnění odmítnuta, když žalobce nevyčíslil přesně každý nárok samostatně. Dle uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu soud nemůže určit, jaká část celkově žalované částky připadá na každý z nároků. Jestliže žalobce v návrhu na zahájení řízení jednotlivé nároky dostatečně nespecifikoval a to v jejich konkrétní výši, trpí jeho podání vadou spočívající v neurčitosti, pro kterou nelze v řízení pokračovat a kterou je třeba odstranit postupem dle § 43 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že soud tak postupoval v rámci kvalifikované výzvy a žalobce svá skutková tvrzení nedoplnil, měl zdejší soud v tomto nároku žalobu odmítnout, avšak je si vědom toho, že nárok byl procesně nesprávně zamítnut. 9. Z výše uvedených důvodů tedy žaloba byla zamítnuta a věcně nebyla projednána. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., které byly přiznány úspěšnému žalovanému v částce 3 000 Kč a sestávají z deseti úkonů po 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 (vyjádření ze dne 19.6. 2018 a 14.1. 2020, účast na jednání ve dnech 6.12. 2018, 12.3. 2019, 30.5. 2019, 1.12. 2020). Ve dnech 12.3. 2019 a 30.5. 2019 zástupce žalobce požádal o odročení v totožný den, kdy se mělo jednání konat, nebylo možné jej již zrušit a pověřený zaměstnanec se k jednání dostavil.