26 C 323/2020-29 — Obvodní soud pro Prahu 8

Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení částky 24.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 24.000 Kč od 20. 8. 2019 do zaplacení ve výši 10 %, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2.000 Kč a s částkou 5.475 Kč s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 21. 5. 2019 prostřednictvím webové stránky [anonymizováno] uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které jí byly zaslány dne 21. 5. 2019 na účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 9.000 Kč, přičemž jistina i poplatek byly splatné ve 3 splátkách s datem poslední splátky dne 19. 8. 2019. Žalovaná však neuhradila ničeho. Žalobce proto požaduje jistinu a poplatek v celkové výši 24.000 Kč, účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením ve výši 2.000 Kč a smluvní pokutu 5.475 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky, avšak neúspěšně. Soud vyzval účastníky řízení, aby sdělili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nijak nevyjádřil, žalobce již v žalobě uvedl, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto soud v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve věci rozhodl, aniž k jejímu projednání nařídil jednání. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, dospěl soud k závěru, že žalobě není možné plně vyhovět, neboť tyto důkazy neprokazují uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky. Ustanovení § 562 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (o.z.) podmiňuje zachování písemné formy u elektronických prostředků tím, že umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Smlouva o úvěru, ze které žalobce dovozuje svůj nárok, neobsahuje podpis žalované, pouze její předtištěné jméno s uvedeném elektronického SMS kódu, a ani z ostatních důkazů nelze dovodit uzavření smlouvy. V daném případě tak absentuje jasný, vážný a srozumitelný projev vůle směřující k uzavření smlouvy a nelze spolehlivě určit, že žalobcem předložená úvěrová smlouva je skutečně projevem vůle žalované, neboť neobsahuje její podpis a osobu jednajícího tak nelze spolehlivě ztotožnit. Soud má však za prokázané, že žalované byla poskytnuta částka 15.000 Kč. S ohledem na shora uvedenou absenci smlouvy o úvěru byla tato částka poskytnuta žalované bez právního důvodu a představuje tak na její straně bezdůvodné obohacení, které je ve smyslu § 2991 a násl. o.z. povinna žalobci vydat. Proto soud uložil žalované zaplatit žalobci částku 15.000 Kč s příslušenstvím. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce uspěl přibližně v polovině žalovaného nároku, proto soud rozhodl tak, že na náhradu nákladů řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.